Hned na začátku musím říct, že na Horizon: Zero Dawn jsem se těšil jak malé děcko. Ale nedokázal jsem si ho náležitě užít, to až s druhým průchodem. Z mě neznámých důvodů jsem prostě jantar na zvyknutí si a vstřebání všech herních mechanik. Hned po vydání jsem ale ocenil minimálně vizuální stránku hry a tu příběhovou.

Vzhledem je hra jednoduše fantastická. Bavilo mě objevovat všechna neznámá místa a pokud jste měli pocit, že tu a tam jste ještě nebyli, nebojte, vedlejší nebo hlavní mise vás tam natuty zavedou. Od planin po pouště, sněhem sužované hory nebo zarostlou jungli, to vše tu najdete kolem trosek ze světa minulosti. Velká většina postav je vymodelována skvěle, až na "lip-sync" dabingu postav vedlejších. Neříkám všech, ale člověk si všimne, že je to trochu kostrbaté. A nakonec mechanická monstra. Od prvního Watchera až po Thunderjawa žasnete nad jejich majestátností. Kochání se na ty obry vás prostě neomrzí.

Pokusím se trochu popsat Aloy. Je to mladá holka, hledající odpovědi na tolik otázek. A ty budou jen nabývat. Působí v jistých záležitostech na svůj věk až zvláštně nekompromisně (mise "milenců" na ostrově"), ale zároveň je z ní dost cítit empatie, což se mi docela bije s možností někdy rozhodnout o dialogu "násilně". Tady nevím, jestli by bylo lepší více upravit scénář tak, aby nebylo třeba voleb, nebo jich udělat víc než cca 15 za celou hru. Ale i přesto je to sympatická mladá lovkyně a vy se s ní sžijete a odkrývání tajemství starého světa je rázem aktivita pro dva. Pro Aloy a hráče. A pak tu máme několik velmi zajímavých postav, které napříč průzkumem světa poznáte. Sylens je mysteriózní společník s vlastním příběhem, Erend je jelito jak se patří, pak tu máte ctižádostivou velitelku Sonu nebo Nila, lovce se zálibou v zabíjení. Je jich tu opravdu dost na to, aby byla vaše celá herní doba zaměstnána i něčím jiným než jen tupým sbíráním itemů.

Když jsem se o Horizonu doslechl, hned jsem věděl, že tu hru koupím po vydání. Budete přece hrát za holku z pokolení členících se do kmenů, která bije robosaury lukem! Za tím přece musí být boží příběh! A taky že je. Vlastně s každou novou hlavní misí dostanete jednu odpověď a jednu novou otázku. Dobře, možná jich bude více, ale vzhledem k skvěle propracované futuristické myšlence (která by nemusela být nereálná i pro nás) prostě chcete vědět, proč nemá Aloy matku, proč ji chtěli zabít a nakonec jste v tom až po uši. Těžko se to popisuje, protože jednotlivých fragmentů příběhu je víc než se zdá, ale každý je velmi důležitý a v každém jednom se skrývá menší nebo větší "wow moment".

A teď ta věc, ze které byli nadšeni všichni před vydáním - boj s mechanickými monstry. Je to jedním slovem pecka! Ovladatelnost je strašně příjemná a ničení je zábavné až je to skoro k smíchu. Co je ale pekelně důležité, je se seznámit s dostupným arsenálem a slabinami nepřátel. Věřte, první průchod byl pro mě osinou v prdeli, protože jsem se úplně vysral na Sharpshot Bow, který mechanické části trhá jako nic. No moje chyba, podruhé jsem se už poučil. Což mě taky přivádí k stromu schopností, který jde krásně ruku v ruce se zbraněmi a taktikami zabití. Střelit 3 šípy z "ostrostřeleckého" luku do bolestivých částí Deathbringera prostě chcete. Ono použít zbraň z Thunderjawa přímo na něj je strašně uspokojující a po jeho skolení si fakt připadáte jako Alfa Prime. A taky se sluší říci, že ke konci hry mě více bavilo řezání se s těmi většími potvorami, mělo to lepší grády.

Zbývá vyplnění mapy. Jak už jsem řekl, mise vás provedou téměř všemi kouty, a i když vyšetřování míst činů nesrší originalitou, hlavní pointa misí je prostě zajímavá. Na co ale narážím, jsou sběratelské předměty. Jejich lore může být zajímavý, ale odměna za jejich posbírání je velmi nedostatečná. Nejsou tolik zábavné, jak byste čekali a po nějaké době omrzí. Zvířata na vylepšování batohů a podobně nacházíte po celé mapě a ne jako ve FarCry, kdy je to až otravné. Spíš i přes největší batoh nemáte stále dost místa.

Na poprvé jsem dal 80 %, teď 90 %. Jednoduše jsem docenil všechny zbývající přednosti, které hra nabízí. V souhrnu jsme dostali od Guerrilla Games exkluzivku na PS4, která má zajímavé postavy, šokující příběh, ohromnou krajinu, zábavné souboje a do toho všeho nám hraje povedený soundtrack s několika skvělými skladbami. Možná je 90 % moc, ale když na závěr Aloy našla mamču, obě oči nezůstaly suché. Tomu byl blízko jen třetí Bioshock. A to je co říct. Teď mě čeká DLC a kdo ví... třeba se dočkáme pokračování se zrzavou sympaťačkou.