Deus Ex je legendární crossoverová hra a jedna z mých neoblíbenějších her. Dohrál jsem ji už několikrát a přesto jsem se do jejího znovuhraní moc nepouštěl. Moc už dneska nedávám podobné složité hry a radši si dám jednoduchou 3D akci. Deus Ex k 3D akcím navenek patří, uvnitř má ale tolik RPG prvků, že je to spíše hybrid 3D/RPG. A jako vždy předtím mě nakonec Deus Ex absolutně strhnul.

Příběhové pozadí je neskutečné a je to jeden ze dvou pilíří geniality téhle gamesy. Ocitáme se v bezútěšném světě roku 2052. Lidstvo sužuje epidemie Šedé smrti, teroristické organizace se předhání v útocích na což vláda odpovídá neustálým utahováním opasků, cenzurou a omezováním občanských svobod. Všude jsou policejní jednotky a roboti, které slouží bůhvíkomu, mezi lidmi se šíří konspirační teorie a na vše dohlíží vládní propaganda. Děsivé je, že dnešní svět se k téhle dystopii blíží mílovými kroky se všemi těmi neziskovkymi sloužícími nadnárodním organizacím, překrucováním pravdy a propagandou v médiích a politiky sloužícími tu Sorosovi, tu Putinovi.

Hlavním hrdinou je JC Denton, 23letý agent protiteroristické organizace UNATCO plný nanoaugmentací, které z něj dělají vraždící stroj. Nenechte se však zmýlit, JC je inteligentní muž, který má daleko k tupé vojenské mašině, dokáže vést plnohodnotné rozhovory plné filizofie, politky i humoru. Po pár misích dojde k dnes již všem známému zvratu kdy SPOILER! JC změní strany a začne pracovat na svržení nikým nevolené stínové organizace Majestic 12, který ve skrytu ovládá svět. Do všeho se zapojují různí odbojáři, nechybí Ilumináti ani dvojice tajemných umělých inteligencí. KONEC SPOILERU. Co příběhu dodává na hloubce je neskutečně moc detailů. Můžete číst knihy, noviny, sledovat vládní propagandu, bavit se s obyčejnými lidmi na spoustu témat, procházet PC záznamy různých postav, potkáte paranoiky, oportunisty, konspirační teoretiky, maniaky co chtějí ovládat svět i ty co by rádi tahali za nitky a samozřejmě i spoustu obyčejných lidí, co chtějí jen přežít. A ve finále si sami vyberete v celkem jednoduché volbě jeden ze tří nepříliš šťastných konců.

Graficky nemám výhrad, na dobu vzniku je grafika celkem strohá, ale naprosto funkční a většina vykreslených prostředí vypadá tak jak by vypadat měla. Možná mi chybělo jen trošku toho pozlátka - nějaký ty FMV sekvence, které by nebyly v enginu hry.

A hratelnost? Základem je absolutní volnost, daná neskutečnými možnostmi. Na začátku máte nějakou lokaci, někdy malou jako třeba zámek či zapadlou benzínku, jindy střední jako opuštěné základny a někde opravdu monumentální jako část New Yorku či Hongkongu.

Každá ta lokace obsahuje spoustu míst, na které se dostanete s pomocí svých schopností, nástrojů nebo zbraní. Nechybí různé kanály, ventilační šachty, je možno lézt po střechách i plavat pod vodou, rozbít okno a prolézt jim. Dveře můžete rozstřelit raketou (hurá!), vypáčit paklíčem, otevřít nalezeným klíčem. Kódový zámek můžete obelstít multitoolem, nebo najít kód. K počítačům můžete najít přihlašovací heslo, nebo je hacknout. Kamery můžete zničit (což vyvolá alarm), hacknout a nebo najít přislušnou konzoli a kameru (a na ni občas navázanou kulometnou věž) vypnout. Laserové pasti můžete hacknout konzolí, přeskočit a nebo prostě projít a zlikvidovat to co aktivují (většinou nějaké nepříjemné roboty).

A tak bych mohl pokračovat dál a dál. JC k tomu všemu samozřejmě potřebuje schopnosti a nástroje. Těmi nejpoužívanějšími nástroji jsou paklíč a multitool na hackování různých věcí. Schonposti jsou jednak klasické RPG (boj s různými zbraněmi, léčení, hackování, elektronika, paklíče ad..), které vylepšujete za body. Ty získáváte nejen za plnění úkolů, ale také za objevování nedostupných lokací či alternativních cest. Každá má 4 úrovně a i když prolezete vše, namaxujete maximálně půlku.

Pak jsou tu augmentace, které jsou pro různé části těla. Jednak je musíte najít, pak si musíte vybrat co vlastně chcete - na každý slot jsou dvě volby a pak si ještě můžete upgradovacími kanistry vylepšit. Augmentace žerou energii, ale spousta z nich mění hru - například regenerace zdraví odbourá potřebu lékárniček, rychlost Vám dá zároveň i skoky, které Vás dostanou do netušených míst, bojová síla Vám umožní rozbít většinu dveří. Poslední vylepšení se týká zbraní, kdy si s klepající se, rozostřené a pomalé zbraně můžete udělat smrtící nástroje za pomocí spousty doplňků. Já takhle třeba tunil od začátku sniperky, ze které se ke konci stal doslova posel smrti.

A můžu pokračovat dál a dál - obcházení kamer a nepřátel a vyhýbávní se spuštění alarmu. Omračování nebo zabíjení. Vyžazování robotů EMP granáty. Plnění primárních a sekundárních úkolů. Prolézání každého kousku mapy a radování se z každé nalezené věci. Sbírání hesel, emailů, přístupových kódů. Radost z toho, když se dostanete boční cestou někam zadarmo (například do klubu). Monumentální mise. A nejlepší na tom všem je, že se na většinu z toho můžete vykašlat a hru hrát jako tradiční střílečku, projít od bodu A do bodu B a pobít vše co se hne... ale hra tím ztratí většinu svého kouzla. A nebo si můžete hrát na Hitmana či Splinter Cell, plížit se za nepřáteli, zabíjet je potichu, uklízet mrtvoly a občas vyslechnout nějaký rozhovor.

Co se týče zbraní, každý si vybere. Bohužel já si vybral standartně navyklý z většiny her i kulomet, který je i přes veškeré vylepšení k ničemu. Základem mého průchodu tak byla sniperka s tlumičem a všemi vylepšeními, raketomet na otravné roboty a světelný meč (pardon Dračí zub), který jakýkoliv souboj na blízko vyřeší na jednu ranu. Bohužel jednou z vad na kráse, i když logických je malý inventář. Díky této trojici zbraní + nefunkčnímu kulometu, zásobě multitoolů, paklíčů, baterek a lékárniček se mi sem už skoro nic nevešlo. Druhou výtku bych směřoval k tomu, že někde by se opravdu VELICE hodila funkční mapa, jako například v Hongkongu, protože tolik možností průchodu vede k tomu, že je to občas šílené bludiště. Ale zároveň jsou objekty a mise realisticky postavené a cesta se dá zapamatovat.

Ale co je ta téhle hře nejlepš - každý si ji zahraje podle sebe. Já si udělal tichého zabijáka, co se snaží splnit všechny questy a dostat se na sebezapadlejší místo. Nevyvolával jsem alarmy, nezabíjel ty hodné (vědce, obyčejné poldy, nevinné na ulicích), zato nemilosrdně vraždil ty zlé, ničil všechny roboty i těch pár potvor. Rozbil jsem všechno co rozbít šlo, totéž s hackováním a odemykáním. A i po xtém dohrání jsem objevil něco nového - že jde zničit světelným mečem mrtvola a že můžu bombou odpálit laserové pasti. Díky pomalému postupu mi to zabralo pěkných pár dní to dohrát.

Takže závěrem - Deus Ex je legendou. Je to pro mě 3D akce roku 2000, hra roku 2000 a určitě jedna z pěti nejoblíbenějších her vůbec.