Herní výzva 2017 - 8. "Pokračování příště!"
"Welcome to the family, son!"
Hláška, kterou už asi nikdy nedostanu z hlavy.
Resident Evil 7 je mým prvním Residentem, který jsem dohrála do konce. Ano, jsem ostuda. Chtěla jsem si původně stihnout projít všechny díly před vydáním toho nového, ale pouze chtít nestačí. Někdy tenhle restík napravím. A jaký že vlastně ten nový byl? Pro mě, nervního strašpytla, jedním slovem intenzivní! Konstantně jsem byla v napětí, místy ve stresu a během soubojů s bossy totálně na nervy. A i přes to jsem si hru dokázala pořádně užít a jednou za čas mě přepadne chuť ji zase zapnout. Nezapínám!
Děj hry se sice odehrává většinu herní doby v jedné lokaci, ale i přes to se neomrzí. Postavy jsou skvěle namluveny a zpracovány (Mia mi šla pěkně na nervy), hudba a obecně audio je vynikající a graficky je hra zpracovaná moc pěkně. Minimálně interiéry. Logické hádanky, systém ukládání a atmosféra je hodně podobná původním dílům a celkově je ze hry znát, že to vývojáři s návratem ke kořenům mysleli vážně. Pohled z první osoby je pro mě osobně velkou změnou. Bojím se totiž jen v případě, sleduju-li herní prostředí vlastníma nebo spíš hrdinovýma očima. A když si představím, že je hru možné hrát navíc ve VR, tak mi jde mráz po zádech.
Příběh mě zaujal, chytil a hnal kupředu. Nic světoborného, ale ani nic, u čeho by se hráč nudil. Ethan, hlavní hrdina měl svou hlavu a záviděla jsem mu jeho odhodlanost pokračovat dál. Co mi na něm naopak trochu vadilo byly jeho občasné divné, až nemístně klidné poznámky k určitým dramatickým situacím. Atmosféra hry byla velice povedená, tísnivá až klaustrofobická a to k původním dílům série rozhodně patří. Z nepřátel šel strach, a když ne přímo z nich, tak z toho, kde na ně zase narazím. Mou frustraci násobil fakt, že jsem střelec příšerný, a když u toho ještě panikařím, jakože vždy v takových situacích panikařím, tak už netrefím skoro vůbec nic. A omezené zdroje střeliva na dobrém pocitu taky moc nepřidávaly.
Sice mě minula spousta letošních her jako např. Horizon, Wolfenstein II nebo Nier, ale pokud zapřemýšlím nad hrou, která by za mě mohla získat titul hra roku 2017, dost se nad Resident Evilem VII rozmýšlím. Hned vedle toho stojí The Evil Within 2 a Prey. A asi si jen tak jednoznačně nevyberu.
"Welcome to the family, son!"
Hláška, kterou už asi nikdy nedostanu z hlavy.
Resident Evil 7 je mým prvním Residentem, který jsem dohrála do konce. Ano, jsem ostuda. Chtěla jsem si původně stihnout projít všechny díly před vydáním toho nového, ale pouze chtít nestačí. Někdy tenhle restík napravím. A jaký že vlastně ten nový byl? Pro mě, nervního strašpytla, jedním slovem intenzivní! Konstantně jsem byla v napětí, místy ve stresu a během soubojů s bossy totálně na nervy. A i přes to jsem si hru dokázala pořádně užít a jednou za čas mě přepadne chuť ji zase zapnout. Nezapínám!
Děj hry se sice odehrává většinu herní doby v jedné lokaci, ale i přes to se neomrzí. Postavy jsou skvěle namluveny a zpracovány (Mia mi šla pěkně na nervy), hudba a obecně audio je vynikající a graficky je hra zpracovaná moc pěkně. Minimálně interiéry. Logické hádanky, systém ukládání a atmosféra je hodně podobná původním dílům a celkově je ze hry znát, že to vývojáři s návratem ke kořenům mysleli vážně. Pohled z první osoby je pro mě osobně velkou změnou. Bojím se totiž jen v případě, sleduju-li herní prostředí vlastníma nebo spíš hrdinovýma očima. A když si představím, že je hru možné hrát navíc ve VR, tak mi jde mráz po zádech.
Příběh mě zaujal, chytil a hnal kupředu. Nic světoborného, ale ani nic, u čeho by se hráč nudil. Ethan, hlavní hrdina měl svou hlavu a záviděla jsem mu jeho odhodlanost pokračovat dál. Co mi na něm naopak trochu vadilo byly jeho občasné divné, až nemístně klidné poznámky k určitým dramatickým situacím. Atmosféra hry byla velice povedená, tísnivá až klaustrofobická a to k původním dílům série rozhodně patří. Z nepřátel šel strach, a když ne přímo z nich, tak z toho, kde na ně zase narazím. Mou frustraci násobil fakt, že jsem střelec příšerný, a když u toho ještě panikařím, jakože vždy v takových situacích panikařím, tak už netrefím skoro vůbec nic. A omezené zdroje střeliva na dobrém pocitu taky moc nepřidávaly.
Sice mě minula spousta letošních her jako např. Horizon, Wolfenstein II nebo Nier, ale pokud zapřemýšlím nad hrou, která by za mě mohla získat titul hra roku 2017, dost se nad Resident Evilem VII rozmýšlím. Hned vedle toho stojí The Evil Within 2 a Prey. A asi si jen tak jednoznačně nevyberu.
Pro: Animace, atmosféra, grafika, hádanky, herní doba, hratelnost, namluvení postav, obtížnost, optimalizace, OST, pohled z první osoby, příběh a volba, zpracování prostředí
Proti: Bugy , někomu může vadit omezený inventář