Pouhý den po projití čtvrtého dílu na obtížnost HARD jsem se odhodlal pokořit i toto pokračování. Tentokrát však už jen na obtížnost EASY, jelikož jsem The Armageddon Machine nikdy předtím nedohrál. Commander Keen se přemístil do vesmírné lodi, kde si musí poradit se zlými Shikadi, kteří chtějí zničit galaxii.

Mapa má pochopitelně tvar kosmického korábu. S tím však souvisí to, že se ze hry naprosto vytratila iluze „otevřeného světa“. Vše je předem nalinkované. Pouze ve fázi, kdy máte zničit 4 generátory, si můžete vybrat, v jakém pořadí budete levely plnit. Navíc hra rapidně ubrala počet levelů na nějakých 12, což pro mě bylo vyloženě zklamání. Všechny levely jsou si navíc podobné jako vejce vejci a krásná rozmanitost z minulého dílu je ta tam. Bohužel. Chápu, že jsme na palubě vesmírné lodi a levely tak musí působit futuristicky. Autoři se ale mohli jistojistě více vynasnažit a nejen vybírat ze tří barev, které se navíc neustále opakují. Proto na mě hra působí vyloženě odfláknutě.

Sám bych vymyslel několik levelů, které by této hře nakopaly zadek a mohly by být zároveň její součástí. Kam se například vytratil podvodní level z minulého dílu? Jsme ve vesmíru, zajista by se to samé dalo uplatnit na stav bez tíže, když by Keen na chvíli opustil loď a vydal se do volného prostoru. Proč si například autoři trochu nepohráli s výhledem na okolní vesmír? Všechny úrovně působí tak uzavřeně, jako bychom byli celou dobu v krabici, která je přelepená lepenkou. Jedinou známkou toho, že plujeme s lodí vesmírem, je již zmiňovaná mapa, která opravdu nic nezachraňuje. Hra samozřejmě přináší nové nepřátele i objekty. Ovšem ani ty mi nepřijdou tak rozmanité (a už vůbec ne roztomilé), a když si vzpomenu například na úroveň ze čtvrtého dílu, kde jste se vydali do skleněné kopule, tak je mi z toho trochu do pláče.

Na hře se mi ale líbily dvě věci. Zaprvé ničení generátorů, které jste museli zničit skokem na pogu. Konečně se pogo dočkalo také trochu jiné funkce a jako nápad mi to přijde super a ten pocit je k nezaplacení. Druhá věc bylo finále, kde jste museli zničit jádro lodi (nebo co to vlastně bylo). Tady už bylo pogo nedostačující a na řadu musely přijít Shikadijské bomby. Supr. Bohužel, žádného bossfightu jsem se nakonec nedočkal, i když jsem při prvním kontaktu s robotem začal něco podobného očekávat. Škoda. To by mohl být další prvek, který by hru trochu oživil.

Suma sumárum pátý díl nesahá tomu čtvrtému v ničem ani po kotníky. Můj názor na toto pokračování se tedy ani trochu nezměnil. Možná, že zkusím dohrát i díl šestý, ale nebudu mít raději žádná velká očekávání. Hlavně, když to nedopadne ještě hůř, než tohle.