Po skvělých Crimes and Punishments a dobrém Testamentu pro mě byl zatím poslední Sherlock Holmes od Frogwares velkým zklamáním. Případů tu je sice dohromady pět a mají i nějaké ty nápaditější momenty (hromadná srážka drožek), ale bohužel mi jejich vyšetřování přišlo takové lineárnější, plytčejší ... Prostě si to odklikat a odchodit a pak se v podstatě náhodou dobrat ke správnému pachateli. Právě ta náhodnost a intuitivnost řešení mi na tom vadila nejvíc. Například v případu s americkým hercem mi vůbec nebylo jasné, zda je možné se na základě dostupných důkazů 100% rozhodnout, kdo je vinen. Vůbec jsem se při odhadování řešení řídila spíš tím, jak se mi zdálo, že by to mohlo být ("vypadá to, že to asi bude tenhle zlověstný liliput, protože to dělá zajímavější příběh"), což je samozřejmě protikladem toho, jak by měl Holmes případy řešit. V předchozích dílech jsem tento pocit neměla.

Katastrofou samou pro sebe je samozřejmě Holmesova adoptivní dcera a zákeřná mulatka odvedle … k této příběhové lince nemám slov, její stupidita mi totiž vyrazila dech.... Ok, dobře, nedá mi to - oblíbená formulka platonické lásky muže a jakoby dcery v tomto případě totiž naprosto kolabuje, protože zaprvé nedávala žádný smysl už ani v Testamentu a teď tomu Frogwares nasadili korunu (Proč by měl Holmes proboha vykřikovat, že toho fracka miluje, když s ní vůbec neměl šanci nic prožít? Kolik kvalitně napsaných zombie her je potřeba k názornému vysvětlení toho, že mě jako hráče absolutně nemůže zajímat osud jakéhosi cizího dítěte, pokud mi není vysvětleno a ukázáno, že na něm mojí postavě záleží.)

Navíc na to, že Watson od posledního dílu evidentně vyhrál soutěž complete sexy makeover a vypadá úplně jinak, se character designu podařilo udělat mladou slečnu Moriartyovou opravdu mimořádně ošklivou - a ještě ji nechali namluvit opravdu iritujícím pisklavým hlasem. Zkrátka to byl krok vedle. Ale i přes tuto všechnu kritiku jsem hru prošla, místy jsem si jí i užila a doufám, že v příštím díle to bude lepší.