Ten chleba je pšeničné ztělesnění ďábla. Jeho touhou je stát se toustem a nezastaví se před ničím.
Jako plátek chleba se ocitáte v místnosti a vaším cílem je jediné, najít způsob, jak se opéct. Což rozhodně není jednoduché. Musíte si totiž zachovat určitý stupeň poživatelnosti, jinak úroveň končí. Musíte si také dávat pozor na úchop, chleba vám nebude viset na stěně věčně, ale brzy mu dojdou síly. Pád na podlahu či do dřezu je pro vás jistá zkáza, stejně tak se musíte vyhýbat i dalším nástrahám. Najít samotný zdroj tepla pro milý toust také není konec, často je potřeba několika dalších kroků. A pak, pěkně rovnoměrně opéct z obou stran!
Příběh hry je poměrně jednoduchý, tvořený řadou dopisů a epilogem. Musím říct, že mě bavil, jakkoli zjednodušeně vyjádřený byl. V každé místnosti začínáte jako plátek ukrojený ze stále se zmenšujícího bochníku, před vámi nová výzva. S každou další místností a dalším dopisem jsem se více těšila na konec, ačkoli ho šlo docela předvídat.
Hratelnost hry na PC není žádná sláva. Můžete si sice upravit přiřazení kláves, ale stále je to takové kostrbaté. Tvůrci předem a všude upozorňují, že je potřeba gamepad pro ideální zážitek, ale i tak. Nevím, jestli je to i u ostatních verzí, ale hra nabízí velký ústupek v podobě zázračné marmelády, která vám dává nekonečnou poživatelnost (můžete se válet i v té největší špíně a toast z vás bude) a nekonečnou výdrž v úchopu.
Kamera byla docela svérázná. Většinou mi to nevadilo, ale v některých situacích, kdy se chleba dostal mezi nějaké předměty, blízko ke stropu nebo do uzavřeného prostoru, to celkem komplikovalo hraní. To stejné se dá říci i u módu Bagel Race, ve kterém ovládáte kutálející se bagel.
Vyzkoušela jsem i další módy, ale žádný z nich mě nijak zvlášť nebavil. V Rampage se ujmete role zuřící bagety, v Cheese Hunt jste zase knäckebrotem, který se snaží posbírat sýr a zůstat přitom v jednom kuse, v Zero Gravity jste plátek chleba s tryskami pohybující se stavem beztíže. Ram-page byl pro mě překvapující. Cíle jsou stejné jako u klasické Rampage (rozmlátit všechno okolo za co nejvíce bodů), nejste ovšem bagetou, ale kozou z Goat Simulator..
Shrnuto podtrženo, hra je poměrně zábavná. Dokáže být náročná, místy díky nedokonalému ovládání, místy sama o sobě. Zabrala mi 6 hodin i s rezignovaným využitím marmelád. Určitě doporučuji, pokud nepotřebujete být stále vážní a jste ochotni být i trochu velkorysí.
Jako plátek chleba se ocitáte v místnosti a vaším cílem je jediné, najít způsob, jak se opéct. Což rozhodně není jednoduché. Musíte si totiž zachovat určitý stupeň poživatelnosti, jinak úroveň končí. Musíte si také dávat pozor na úchop, chleba vám nebude viset na stěně věčně, ale brzy mu dojdou síly. Pád na podlahu či do dřezu je pro vás jistá zkáza, stejně tak se musíte vyhýbat i dalším nástrahám. Najít samotný zdroj tepla pro milý toust také není konec, často je potřeba několika dalších kroků. A pak, pěkně rovnoměrně opéct z obou stran!
Příběh hry je poměrně jednoduchý, tvořený řadou dopisů a epilogem. Musím říct, že mě bavil, jakkoli zjednodušeně vyjádřený byl. V každé místnosti začínáte jako plátek ukrojený ze stále se zmenšujícího bochníku, před vámi nová výzva. S každou další místností a dalším dopisem jsem se více těšila na konec, ačkoli ho šlo docela předvídat.
Hratelnost hry na PC není žádná sláva. Můžete si sice upravit přiřazení kláves, ale stále je to takové kostrbaté. Tvůrci předem a všude upozorňují, že je potřeba gamepad pro ideální zážitek, ale i tak. Nevím, jestli je to i u ostatních verzí, ale hra nabízí velký ústupek v podobě zázračné marmelády, která vám dává nekonečnou poživatelnost (můžete se válet i v té největší špíně a toast z vás bude) a nekonečnou výdrž v úchopu.
Kamera byla docela svérázná. Většinou mi to nevadilo, ale v některých situacích, kdy se chleba dostal mezi nějaké předměty, blízko ke stropu nebo do uzavřeného prostoru, to celkem komplikovalo hraní. To stejné se dá říci i u módu Bagel Race, ve kterém ovládáte kutálející se bagel.
Vyzkoušela jsem i další módy, ale žádný z nich mě nijak zvlášť nebavil. V Rampage se ujmete role zuřící bagety, v Cheese Hunt jste zase knäckebrotem, který se snaží posbírat sýr a zůstat přitom v jednom kuse, v Zero Gravity jste plátek chleba s tryskami pohybující se stavem beztíže. Ram-page byl pro mě překvapující. Cíle jsou stejné jako u klasické Rampage (rozmlátit všechno okolo za co nejvíce bodů), nejste ovšem bagetou, ale kozou z Goat Simulator..
Shrnuto podtrženo, hra je poměrně zábavná. Dokáže být náročná, místy díky nedokonalému ovládání, místy sama o sobě. Zabrala mi 6 hodin i s rezignovaným využitím marmelád. Určitě doporučuji, pokud nepotřebujete být stále vážní a jste ochotni být i trochu velkorysí.
Hades
Pro: příběh, zábava, nápad
Proti: hratelnost klávesnice+myš, občas bugy