Po dohrání A Link to the Past, hry, od které série Zelda a její klony čerpají dodnes, a jejího pokračování/remaku A Link Between Worlds jsem se celý natěšený vrhl na Ocarina of Time, která na ALttP bezprostředně navazovala. Nutno říct, že oproti předchozímu, okamžitě líbivému A Link to the Past, má Ocarina slabší rozjezd. Na ovládání se podepsal zub času (i když možnost míření pohybem v 3DS verzi pomáhá hodně) a síla audiovizuálu a jím tvořené atmosféry je zřejmá hned, ale příběh není zpočátku příliš zajímavý a dungeony jsou sice okej, ale slabší než v ALttP a třetí dungeon bych se nebál označit za vůbec nejslabší část hry – zmatený, ošklivý a zdlouhavý.
Pak ale přijde moment, kdy Link konečně získá Master Sword, přesune se do budoucí Hyrule a Ocarina konečně začne nabírat na obrátkách. Příběh zvážní, dungeony začnou konečně pořádně využívat možností 3D prostoru a celé to do sebe začne zapadat. Svět se trochu víc otevře a pořádně si tak můžete užít, jak propracovaný, rozmanitý a nabitý zajímavým obsahem je. Je plný detailů, sympatických postaviček a i díky své menší rozloze působí živým dojmem, podobně jako u nás oblíbená série Gothic.
Stejně tak je radost prozkoumávat dungeony, které s rostoucím Linkovým arzenálem nástrojů začnou být komplexnější a komplexnější a těžko vybrat jeden oblíbený – strašidelný lesní chrám, chrám duší, který si projdete ve dvou různých časových obdobích, nebo snad nechvalně proslulý vodní chrám, který pořádně otestuje vaši prostorovou orientaci? Jak říkám, těžké až nemožné vybrat, všechny mají co do sebe.
Pokud vás ve hrách baví objevovat a procházet se atmosférickými světy, tady si zaručeně přijdete na své. K tomu vám hraje nepřekonatelný soundtrack, bez kterého by byla Ocarina poloviční, co víc si přát? Není důležité se bavit o tom, jak moc vlivná a revoluční Ocarina of Time ve své době byla, o tom už bylo stejně popsáno mnoho a mnoho stránek. Důležité je, jestli to pořád je zábavná hra, která má i pro nové hráče co nabídnout a na to se dle mého nedá odpovědět jinak než ano. Hlavně pokud stejně jako já sáhnete po 3DS verzi, omlazující grafiku a ovládání, ani nepoznáte, že původní hra letos bude 20 let stará.
Pak ale přijde moment, kdy Link konečně získá Master Sword, přesune se do budoucí Hyrule a Ocarina konečně začne nabírat na obrátkách. Příběh zvážní, dungeony začnou konečně pořádně využívat možností 3D prostoru a celé to do sebe začne zapadat. Svět se trochu víc otevře a pořádně si tak můžete užít, jak propracovaný, rozmanitý a nabitý zajímavým obsahem je. Je plný detailů, sympatických postaviček a i díky své menší rozloze působí živým dojmem, podobně jako u nás oblíbená série Gothic.
Stejně tak je radost prozkoumávat dungeony, které s rostoucím Linkovým arzenálem nástrojů začnou být komplexnější a komplexnější a těžko vybrat jeden oblíbený – strašidelný lesní chrám, chrám duší, který si projdete ve dvou různých časových obdobích, nebo snad nechvalně proslulý vodní chrám, který pořádně otestuje vaši prostorovou orientaci? Jak říkám, těžké až nemožné vybrat, všechny mají co do sebe.
Pokud vás ve hrách baví objevovat a procházet se atmosférickými světy, tady si zaručeně přijdete na své. K tomu vám hraje nepřekonatelný soundtrack, bez kterého by byla Ocarina poloviční, co víc si přát? Není důležité se bavit o tom, jak moc vlivná a revoluční Ocarina of Time ve své době byla, o tom už bylo stejně popsáno mnoho a mnoho stránek. Důležité je, jestli to pořád je zábavná hra, která má i pro nové hráče co nabídnout a na to se dle mého nedá odpovědět jinak než ano. Hlavně pokud stejně jako já sáhnete po 3DS verzi, omlazující grafiku a ovládání, ani nepoznáte, že původní hra letos bude 20 let stará.
Proti: rybaření