Death of the Outsider je nejslabší část Dishonored ságy, což znamená, že je to "jen" skvělá stealth akce s charakteristicky whalepunkovou atmosférou. Proč je nejslabší? V porovnání s původní Dishonored 2 má zkrátka slabší level design. První mise je poměrně krátká a vcelku obyčejná, druhá je už konečně rozmáchlá a celkově skvělá, vyrovná se těm lepším z D2 (ale kvalitám Stilton Manor či Jindosh Mansion se neblíží), třetí je taky dobrá - bankovní loupeže jsou moje oblíbená herní kratochvíle - čtvrtá je remix Konservatoře z D2, a poslední mise je bohužel vizuálně i designově asi nejméně zajímavá (děj mi to vynahradil). Nic z toho ale neznamená že by ten design byl slabý - jen to už není na té 10/10 úrovni jako v původní hře.

Další změna je v hratelnosti, odpadá zde hledání run a vylepšování schopností, Daudova africká asistentka Billie Lurk od Outsidera sice pár schopností dostala, ale ty jsou pevně dané a neměnné. Hlavně Semblance je zajímavá pomůcka, v podstatě je to implantace převlékání z Hitmana a byla zábava tuhle schopnost zneužívat.
Příběhově je DotO ukončením celé Kaldwin éry a jde skutečně o to, co je obsaženo v názvu hry. Ale jak už je u Dishonored obvyklé, nemusí to být nutně bráno doslovně.

Kvůli výzvě jsem hrál na nejtěžší obtížnost, a upřímně to moc nedoporučuji - stráže mají vskutku ostříží zrak, až mě to místy štvalo (hrál jsem ghost playthrough, ikdyž pár nepřátel jsem - dle kontextu toho co dělali a jak se chovali - zabil).
Shrnutí? Všichni fanoušci Dishonored a stealth akcí obecně, koupit. Vy ostatní si nejdřív zahrajte předchozí hry.