"i need a fucking throne!" - Cleopatra, UBIarchív autentických citátů
Neúnavně obrovské, nekompromisně nádherné, neskromně zabugované, neskonale zábavné – takové je doposud poslední hašašínské krédo, které mě vytáčelo a fascinovalo v takřka stejné míře.
A ne, ta jedna zmínka o jeho kráse nestačí. Takto imrvére fotogenickou hru si snad ani nepamatuju. Nepamatuju si jediný moment, jediné zákoutí, kdy a kde by se mi něco vizuálně nelíbilo. A to jsem to hrál na blbém péeskovi s dosti nestabilním frameratem! Každým cloumem z toho čiší obrázkové orgie – ať už se se svým ořem (bez urážky k velbloudům) uháním dunami, ulicemi Alexandrie, nebo po svých vyšplhávám pyramidu či šmejdím v jejích útrobách, nebo se třeba čvachtám v potopeném chrámu či zevlím v hrobce Alexandra Velikého – doslova každá odehraná vteřina navýsost uspokojuje, ba až rozmazluje tu mou vnitřní grafickou kurvu. I Sárynka se vytáhla s hudebním doprovodem a nutno seznat, že odvedla znamenitou práci. Je fakt, že se napříč albem hodně opakuje, ale když jde o takto uhrančivé tóny, tak mi to ani nevadí. Soundtrack sjíždím už týden více méně v kuse a pořád se mi neoposlouchal, takže všechna čest. Společně s oným obrazem a výborným ambientním ozvučením vytváří naprosto přesnou atmosféru. Natolik přesnou, že pokulhávající gameplay se v tom s přehledem ztrácí a já se navzdory jemu královsky prostě bavím celou dobu.
Egypt mi vlastně v reálném životě nic moc neříká – v reálném životě obecně tíhnu mnohem víc k chladnějším oblastem, neboť opravdu nejsem fanda velkých veder – nicméně v tom virtuálním ho naprosto žeru již od TR4. Dějepisná fakta mám taky poměrně u konečníku, takže mi historické nepřesnosti opravdu nevadí ani zbla (kór v tomto díle, ve kterém člověk najde štít, který uspává nepřátele – tedy jede na čiré fantasy víc než kdy předtím). Taky jsem hydro+pyromaniak v jednom, a hroch patří mezi mé nejoblíbenější tvory. Tato hra má tu doposud nejlepší vodu, jakou jsem kdy ve virtuálním světě zažil (vizuálně hlavně z hlediska barvy, ale především v rámci fyziky je to top nad topy, je už to opravdu dlouhá řádka let, co mě vyloženě bavilo jen tak bezdůvodně plavat + ty mokré efekty!), stejně jako nabízí vskutku bohaté ohnivé hrátky (kór na Nightmare opravdu doporučuju investovat do skillů s ohnivou tématikou, a všechno pálit na popel!), a v neposlední řadě taky zprostředkovává možnost si ochočit hrocha a mít ho za parťáka. Jinými slovy se mi hra přímo neuvěřitelně trefila do vkusu už jen svým světem a všemi způsoby, kterak si v něm krátit čas.
V ostatních směrech už to samozřejmě trochu skřípe:
- Základní struktura questů je povedená, zejména s těmi vedlejšími se ubiměkkouši pochlapili, neb většinově jde o poměrně smysluplné, opodstatněné aktivity, které se navíc umně slévají do hlavního příběhu, a na jejich následky člověk často může naprosto nahodile pak ve světě taky narazit. Ta hlavní storylajna už je celkově hodně slabá, přestože Bayek je coby protagonista skvělej a z hlediska režie se tomu dá jen máloco vytknout (nicméně samotný závěr za to srdíčko chytne, né že ne).
- Stealth je pořád hodně primitivní, pořád založený na filozofii stiskni-jedno-tlačítko-k-výhře. Tady by troška té invence taky nebyla na škodu.
- Když už píšu o invenci, nemůžu se nezmínit o zdejším platformingu. Po dvacátédeváté (nebo kolik těch jednotlivých dílů vlastně bylo) ten silně automatizovaný parkour sestávající ze stále těch samých animací už opravdu působí trochu nudně. Jo, přidali do hrdinovo arzenálu salto dozadu, což mi tak nějak nestačí. A to jsem člověk, který pořádně naposled hrál AC2! Působí to o to blbějc konkrétně v takovém celku, který je v tolika jiných směrech o tolik jiný. Chtělo by to do budoucna už nějak spestřit. Třeba nějak zakomponovat hybnost a setrvačnost a udělat z nich stěžejní mechaniku? Případně jen implementovat manuální držení, cokoliv, co by zase jednou přidalo na hráčově angažmá.
- Souboje mi pravidelně stříleli mozek z hlavy. Jedna potyčka zprostředkovala nefalšovaně napínavou zábavu (duel s hbitým phylakem <3 ...tedy alespoň do té doby, než je ty OUPÝ kouřové bombičky tak ztrivializovali), u druhé potyčky jsem nechápavě kroutil ovladačem a říkal si, že tady se na nějaký playtesting někdo zvysoka vysral (libovolný fajt na schodech; nespočet možných exploitů; zářivý žloutenkový filtr u überlegen útoků je sám o sobě oslepující, nicméně zkuste to aktivovat při souboji v písečné bouři a pak nepřítele najít, glhf). Největší fail pak vidím v tom, že většina soubojáku je vlastně zamknuta v skill systému. U některých frajeřinek zcela pochopitelné, ale základní parry fakt mohl být součástí základního Bayek balíčku. Celkově jsem ale spokojen – jako jádro pro díla budoucí mi to rozhodně optimizmus dodává, rozdílné zbraně s sebou nesou razantně rozdílný feeling a každou je švanda okusit (nicméně po většinu hry jsem zakotvil na legendárním srpovém mečíku, po jehož ranách nepřátelé krásně krváceli, a ohnivém žezlu, po jehož ranách nepřátelé zase krásně hořeli…a máloco je taková pastva pro oči, jako hořící krvácející vysteroidovaný namachrovaný kapitán <3).
- Zdaleka nejvíc mě hra nasrala s tím, jak intenzivně rve svoje mikrotransakce hráči do chřtánu. Půl bídy, že kdykoliv jsem brouzdal po mapce či si hrál v inventáři, tak mě to vždycky vybízelo zabočit do obchodu, ale ta momentka, kdy ihned po prologu mi hra vyloženě vlepila do ksichtu pozvánku valit utrácet, ta byla natolik nevkusná, že jsem chvíli seriózně zvažoval rezignaci. Má to to štěstí, že si člověk k normálnímu užitku a bezproblémovému dohrání opravdu nic dokupovat nemusí, ale stejně…chamtivost smrdí, ubi. A koncept p2w v singleplayerové hře je prostě dnem té nejsmrdutější spodiny všeho absurdna. Hra samotná na to zvládla hodit stín natolik neprůhledný, že to na můj konečný zážitek vlastně vliv nemělo, ale stejně 5% dolů už z principu.
Jinak je to ale první open world od třetího Zaklínače, který jsem si opravdu užil. A stejně jako u onoho Zaklínače si jsem jistý, že i toto si v budoucnosti rád střihnu znovu. Nicméně to už asi zase až na nějaké té kompjůtr mašince. Jednak chci 60fps, druhak chci k těm lukům myš. >_>
Kolem a kolem se mi tento nový RPG-lite směr fakt zamlouvá. Kdyby do příště nabrali lepší spisovatele, vypilovali a obohatili bojový systém, konečně taky trochu obměnili ten parkour, a případně i ještě víc přitlačili na roleplaying a dovolili nám ovlivnit vývoj postavy, potažmo celého příběhu, tak věřím, že bychom mohli mít co dočinění s opravdu velkolepou a významnou hrou.
87 hodin
Nightmare obtížnost
70 chcípnutí cca
Neúnavně obrovské, nekompromisně nádherné, neskromně zabugované, neskonale zábavné – takové je doposud poslední hašašínské krédo, které mě vytáčelo a fascinovalo v takřka stejné míře.
A ne, ta jedna zmínka o jeho kráse nestačí. Takto imrvére fotogenickou hru si snad ani nepamatuju. Nepamatuju si jediný moment, jediné zákoutí, kdy a kde by se mi něco vizuálně nelíbilo. A to jsem to hrál na blbém péeskovi s dosti nestabilním frameratem! Každým cloumem z toho čiší obrázkové orgie – ať už se se svým ořem (bez urážky k velbloudům) uháním dunami, ulicemi Alexandrie, nebo po svých vyšplhávám pyramidu či šmejdím v jejích útrobách, nebo se třeba čvachtám v potopeném chrámu či zevlím v hrobce Alexandra Velikého – doslova každá odehraná vteřina navýsost uspokojuje, ba až rozmazluje tu mou vnitřní grafickou kurvu. I Sárynka se vytáhla s hudebním doprovodem a nutno seznat, že odvedla znamenitou práci. Je fakt, že se napříč albem hodně opakuje, ale když jde o takto uhrančivé tóny, tak mi to ani nevadí. Soundtrack sjíždím už týden více méně v kuse a pořád se mi neoposlouchal, takže všechna čest. Společně s oným obrazem a výborným ambientním ozvučením vytváří naprosto přesnou atmosféru. Natolik přesnou, že pokulhávající gameplay se v tom s přehledem ztrácí a já se navzdory jemu královsky prostě bavím celou dobu.
Egypt mi vlastně v reálném životě nic moc neříká – v reálném životě obecně tíhnu mnohem víc k chladnějším oblastem, neboť opravdu nejsem fanda velkých veder – nicméně v tom virtuálním ho naprosto žeru již od TR4. Dějepisná fakta mám taky poměrně u konečníku, takže mi historické nepřesnosti opravdu nevadí ani zbla (kór v tomto díle, ve kterém člověk najde štít, který uspává nepřátele – tedy jede na čiré fantasy víc než kdy předtím). Taky jsem hydro+pyromaniak v jednom, a hroch patří mezi mé nejoblíbenější tvory. Tato hra má tu doposud nejlepší vodu, jakou jsem kdy ve virtuálním světě zažil (vizuálně hlavně z hlediska barvy, ale především v rámci fyziky je to top nad topy, je už to opravdu dlouhá řádka let, co mě vyloženě bavilo jen tak bezdůvodně plavat + ty mokré efekty!), stejně jako nabízí vskutku bohaté ohnivé hrátky (kór na Nightmare opravdu doporučuju investovat do skillů s ohnivou tématikou, a všechno pálit na popel!), a v neposlední řadě taky zprostředkovává možnost si ochočit hrocha a mít ho za parťáka. Jinými slovy se mi hra přímo neuvěřitelně trefila do vkusu už jen svým světem a všemi způsoby, kterak si v něm krátit čas.
V ostatních směrech už to samozřejmě trochu skřípe:
- Základní struktura questů je povedená, zejména s těmi vedlejšími se ubiměkkouši pochlapili, neb většinově jde o poměrně smysluplné, opodstatněné aktivity, které se navíc umně slévají do hlavního příběhu, a na jejich následky člověk často může naprosto nahodile pak ve světě taky narazit. Ta hlavní storylajna už je celkově hodně slabá, přestože Bayek je coby protagonista skvělej a z hlediska režie se tomu dá jen máloco vytknout (nicméně samotný závěr za to srdíčko chytne, né že ne).
- Stealth je pořád hodně primitivní, pořád založený na filozofii stiskni-jedno-tlačítko-k-výhře. Tady by troška té invence taky nebyla na škodu.
- Když už píšu o invenci, nemůžu se nezmínit o zdejším platformingu. Po dvacátédeváté (nebo kolik těch jednotlivých dílů vlastně bylo) ten silně automatizovaný parkour sestávající ze stále těch samých animací už opravdu působí trochu nudně. Jo, přidali do hrdinovo arzenálu salto dozadu, což mi tak nějak nestačí. A to jsem člověk, který pořádně naposled hrál AC2! Působí to o to blbějc konkrétně v takovém celku, který je v tolika jiných směrech o tolik jiný. Chtělo by to do budoucna už nějak spestřit. Třeba nějak zakomponovat hybnost a setrvačnost a udělat z nich stěžejní mechaniku? Případně jen implementovat manuální držení, cokoliv, co by zase jednou přidalo na hráčově angažmá.
- Souboje mi pravidelně stříleli mozek z hlavy. Jedna potyčka zprostředkovala nefalšovaně napínavou zábavu (duel s hbitým phylakem <3 ...tedy alespoň do té doby, než je ty OUPÝ kouřové bombičky tak ztrivializovali), u druhé potyčky jsem nechápavě kroutil ovladačem a říkal si, že tady se na nějaký playtesting někdo zvysoka vysral (libovolný fajt na schodech; nespočet možných exploitů; zářivý žloutenkový filtr u überlegen útoků je sám o sobě oslepující, nicméně zkuste to aktivovat při souboji v písečné bouři a pak nepřítele najít, glhf). Největší fail pak vidím v tom, že většina soubojáku je vlastně zamknuta v skill systému. U některých frajeřinek zcela pochopitelné, ale základní parry fakt mohl být součástí základního Bayek balíčku. Celkově jsem ale spokojen – jako jádro pro díla budoucí mi to rozhodně optimizmus dodává, rozdílné zbraně s sebou nesou razantně rozdílný feeling a každou je švanda okusit (nicméně po většinu hry jsem zakotvil na legendárním srpovém mečíku, po jehož ranách nepřátelé krásně krváceli, a ohnivém žezlu, po jehož ranách nepřátelé zase krásně hořeli…a máloco je taková pastva pro oči, jako hořící krvácející vysteroidovaný namachrovaný kapitán <3).
- Zdaleka nejvíc mě hra nasrala s tím, jak intenzivně rve svoje mikrotransakce hráči do chřtánu. Půl bídy, že kdykoliv jsem brouzdal po mapce či si hrál v inventáři, tak mě to vždycky vybízelo zabočit do obchodu, ale ta momentka, kdy ihned po prologu mi hra vyloženě vlepila do ksichtu pozvánku valit utrácet, ta byla natolik nevkusná, že jsem chvíli seriózně zvažoval rezignaci. Má to to štěstí, že si člověk k normálnímu užitku a bezproblémovému dohrání opravdu nic dokupovat nemusí, ale stejně…chamtivost smrdí, ubi. A koncept p2w v singleplayerové hře je prostě dnem té nejsmrdutější spodiny všeho absurdna. Hra samotná na to zvládla hodit stín natolik neprůhledný, že to na můj konečný zážitek vlastně vliv nemělo, ale stejně 5% dolů už z principu.
Jinak je to ale první open world od třetího Zaklínače, který jsem si opravdu užil. A stejně jako u onoho Zaklínače si jsem jistý, že i toto si v budoucnosti rád střihnu znovu. Nicméně to už asi zase až na nějaké té kompjůtr mašince. Jednak chci 60fps, druhak chci k těm lukům myš. >_>
Kolem a kolem se mi tento nový RPG-lite směr fakt zamlouvá. Kdyby do příště nabrali lepší spisovatele, vypilovali a obohatili bojový systém, konečně taky trochu obměnili ten parkour, a případně i ještě víc přitlačili na roleplaying a dovolili nám ovlivnit vývoj postavy, potažmo celého příběhu, tak věřím, že bychom mohli mít co dočinění s opravdu velkolepou a významnou hrou.
87 hodin
Nightmare obtížnost
70 chcípnutí cca
Dragon Age: The Veilguard
Pro: Nádherný, obrovský, atmosférický Egypt plný nespočtu detailů; Bayek; jádro nového soubojáku je moc fajn; papyrusové hádanky; UI; větší část game designu
Proti: Toho obsahu je až moc; krom RPG prvků a soubojáku naprosté minimum invence; bugy; AI; nízký level cap/příliš rychlé levelování; dosti nevyvážená obtížnost