Dohráno.
Pillars of Eternity jsem hrál necelých 14 dní. Podle počitadla mám nahráno 28 hodin, ale ve skutečnosti to bude víc (opakování soubojů, zkoušení různých postupů atp.). Hraní mělo 3 odlišné fáze. Prvních 4-5 hodin jsem se do PoE nemohl dostat a uvažoval jsem o tom, že skončím a hru odinstaluju. Po pravdě řečeno: PoE jsem rozehrál už někdy předloni a po pár hodinách jsem to vzdal... ale tentokrát jsem překousl nepřívětivý rozjezd a následujících cca 20 hodin jsem se do hry docela zabral. Pak se dostavila třetí fáze, kdy jsem už chtěl mít hru dokončenou a vydal jsem se nejkratší cestou k finálnímu bossovi (i s tunou nedokončených sidequestů v žurnálu).
Celou hru jsem odehrál na střední obtížnost, na finálního bosse jsem si došlápl na levelu 10 (z 12-ti možných), jen v závěrečném souboji jsem si snížil obtížnost, protože tyhle final fighty nemám rád .
Výsledné dojmy jsou tyto: PoE se snaží kopírovat Baldurs Gate. Má v podstatě totožný systém povolání a velice podobný systém ras jako BG (plane-touched jsou v PoE přejmenováni na godlike a půlčíci na orlany). I mechanismus kouzlení je prakticky stejný: čaroděj se musí vyspinkat do růžova, aby se mu doplnila kouzla. Podobností mezi BG a PoE je samozřejmě víc, (mnohem víc), ale já se teď soustředím na různá "vylepšení" (což je míněno ironicky) a "vyhoršení" kterými se chtěli tvůrci PoE od BG odlišit .
Tak tedy různá "vylepšení". V PoE nepotřebujete munici. Vezmete do ruky luk a -brnkbrnk- z tětivy samy od sebe vylétají šípy. To samé platí u kuší. U arkebuz a pistolí střelec alespoň šmrdlá nabijákem v laufu, ale v inventáři má zřejmě nekonečnou zásobu kulí a střelného prachu.
Dalším "vylepšením" je neexistence váhového limitu. Během krátkého výletu do okolí nashromáždíte klidně i padesátku hrudních plátů a obouručních mečů. V reálu by to vážilo půl tuny, ale tady to má měrnou hmotnost hélia - a vaše společná truhla je prakticky bezedná... Autoři PoE si neuvědomili, že právě tenhle mikromanagement (nákup munice, rozhodování se, co seberu a co nechám ležet) dělaly BG a podobné hry tím, čím byly.
"Vylepšením" je i to, že vaše postavy nemohou zemřít, tedy alespoň ne na "první pokus". Pokud je nepřátelé ztlučou do kulata, chvíli se válejí po zemi, ale pak zase vstanou, byť s drobnou bolístkou. Když je opakovaně posíláte do bojů bez odpočinku, tak můžete zapříčinit jejich definitivní smrt, to ano, ale krátké prospání vyléčí všechny jejich neduhy .
Teď něco k "vyhoršením", neboli k nesmyslnému zkomplikování herních mechanik. Jedním "vyhoršením" jsou "předměty na jedno použití", které by vám v reálném životě vydržely třeba 20 let. V PoE použijete páčidlo - a ono zmizí. Použijete kladivo a dláto nebo spacák nebo paklíč nebo kotvu s hákem - a jsou fuč. Prostě absurdita. Dalším "vyhoršením" je systém cestování. Na mapě světa vidíte neprobádané lokace, ale nevíte, jak se tam dostat. Musíte zkoušet různé výchozy na různých (probádaných) mapách, až najdete ten správný. Horší je, v některých případech na mapě světa neprozkoumané končiny nevidíte, i když jsou hned za rohem. Takže ani nevíte, že se tam můžete vydat.
"Vyhoršením" je i to, že nedostáváte zkušenosti za kydlení nepřátel, ale jen za dokončení úkolů (a také za odzbrojení pastí a lockpickování zámků). Po čase se vytratí motivace k prozkoumávání nepovinných zákoutí a vedlejších dungeonů.
K bojům: nejsou ani tak těžké, jako spíš zdlouhavé. Začínají eliminací slabých kusů (je záhodno nejprve vyrušit nepřátelské mágy) a pokračují tím, že do sebe vytvrdlejší přátelé/enemáci buší a ubírají si hitpointíky po procentech. Avšak dokud stojí na nohách Eder, tak není nic ztraceno. A pokud má Eder za zadkem ještě pár střelců, tak máte prakticky vyhráno. Dobrá taktika je ucpat nějaké užší místo Ederem (a hraničářskými zvířaty, pokud je máte) , rozestavit střelce a vyslat k nepřátelům delegaci v podobě nejslabšího člena týmu. Potvory vašeho delegáta ubezduší jediným mávnutí pařátu a pak se spořádaně vydají tam, kde čeká zbytek party. No ale přes Edera se nedostanou a vy je v pohodě ustřílíte a ukouzlíte.
Za celou hru jsem NEPOUŽIL jediný lektvar (jakýkoliv)... Za celou hru jsem NEPOUŽIL jediné léčivé kouzlo (s výjimkou paladinského přikládání rukou opeřené dámy Palleginy). Ani nevím, jestli tam nějaká kněžská léčivá kouzla jsou (neměl jsem potřebu to zjišťovat)... což o něčem vypovídá.
Opravdový opruz je "vaše" pevnost s tisíciúrovňovým podzemím. Prošel jsem první dva levely a pak jsem se na to vybodl. Něco takového vážně není pro mě.
Graficky vypadá PoE dobře. Opravdu dobře. Skoro tak dobře jako BG... Abych řekl úplnou pravdu, grafika mi svým stylem připomínala spíš Sacred (jedničku). Je pro mě však záhadou, proč hra, která vypadá jako 15 - 20 let stará, je hardwarově dosti náročná (občasné cukání a drhnutí, nereagování na myš ... a ty dloooouuuhé loooaaadingy...)
Všechny zápory, které jsem právě vyjmenoval, jsou jen drobné mušky, které by se daly přehlédnout (a já jsem je přehlížel). Opravdovým problémem je jakési rozplizlost, rozostřenost, nedotaženost a nepřívětivost hry. Autoři přišli s mixem hinduistického stěhování duší, případně kumulování několika duší v jednom těle, případně absence duše v těle ... násilně naroubovaným do prostředí raně novověké Evropy. Celý koncept je komplikovaný a (dle mého názoru) přitažený za vlasy. Ke všemu neštěstí to autoři hry nedokážou podat a vysvětlit nějakým jednoduchým a srozumitelným způsobem Ze začátku jsem se snažil pochopit "wo co gou", ale pak jsem to vzdal.
Verdikt: po prvotním ne-nadšení jsem si užil něco přes 20 hodin slušné retrozábavy, ale jsem rád, že si můžu PoE "odškrtnout". Nejspíš už si nikdy (na rozdíl od BG a podobných záležitostí) nedám opáčko - a nelákají mě ani datadisky.
Pillars of Eternity jsem hrál necelých 14 dní. Podle počitadla mám nahráno 28 hodin, ale ve skutečnosti to bude víc (opakování soubojů, zkoušení různých postupů atp.). Hraní mělo 3 odlišné fáze. Prvních 4-5 hodin jsem se do PoE nemohl dostat a uvažoval jsem o tom, že skončím a hru odinstaluju. Po pravdě řečeno: PoE jsem rozehrál už někdy předloni a po pár hodinách jsem to vzdal... ale tentokrát jsem překousl nepřívětivý rozjezd a následujících cca 20 hodin jsem se do hry docela zabral. Pak se dostavila třetí fáze, kdy jsem už chtěl mít hru dokončenou a vydal jsem se nejkratší cestou k finálnímu bossovi (i s tunou nedokončených sidequestů v žurnálu).
Celou hru jsem odehrál na střední obtížnost, na finálního bosse jsem si došlápl na levelu 10 (z 12-ti možných), jen v závěrečném souboji jsem si snížil obtížnost, protože tyhle final fighty nemám rád .
Výsledné dojmy jsou tyto: PoE se snaží kopírovat Baldurs Gate. Má v podstatě totožný systém povolání a velice podobný systém ras jako BG (plane-touched jsou v PoE přejmenováni na godlike a půlčíci na orlany). I mechanismus kouzlení je prakticky stejný: čaroděj se musí vyspinkat do růžova, aby se mu doplnila kouzla. Podobností mezi BG a PoE je samozřejmě víc, (mnohem víc), ale já se teď soustředím na různá "vylepšení" (což je míněno ironicky) a "vyhoršení" kterými se chtěli tvůrci PoE od BG odlišit .
Tak tedy různá "vylepšení". V PoE nepotřebujete munici. Vezmete do ruky luk a -brnkbrnk- z tětivy samy od sebe vylétají šípy. To samé platí u kuší. U arkebuz a pistolí střelec alespoň šmrdlá nabijákem v laufu, ale v inventáři má zřejmě nekonečnou zásobu kulí a střelného prachu.
Dalším "vylepšením" je neexistence váhového limitu. Během krátkého výletu do okolí nashromáždíte klidně i padesátku hrudních plátů a obouručních mečů. V reálu by to vážilo půl tuny, ale tady to má měrnou hmotnost hélia - a vaše společná truhla je prakticky bezedná... Autoři PoE si neuvědomili, že právě tenhle mikromanagement (nákup munice, rozhodování se, co seberu a co nechám ležet) dělaly BG a podobné hry tím, čím byly.
"Vylepšením" je i to, že vaše postavy nemohou zemřít, tedy alespoň ne na "první pokus". Pokud je nepřátelé ztlučou do kulata, chvíli se válejí po zemi, ale pak zase vstanou, byť s drobnou bolístkou. Když je opakovaně posíláte do bojů bez odpočinku, tak můžete zapříčinit jejich definitivní smrt, to ano, ale krátké prospání vyléčí všechny jejich neduhy .
Teď něco k "vyhoršením", neboli k nesmyslnému zkomplikování herních mechanik. Jedním "vyhoršením" jsou "předměty na jedno použití", které by vám v reálném životě vydržely třeba 20 let. V PoE použijete páčidlo - a ono zmizí. Použijete kladivo a dláto nebo spacák nebo paklíč nebo kotvu s hákem - a jsou fuč. Prostě absurdita. Dalším "vyhoršením" je systém cestování. Na mapě světa vidíte neprobádané lokace, ale nevíte, jak se tam dostat. Musíte zkoušet různé výchozy na různých (probádaných) mapách, až najdete ten správný. Horší je, v některých případech na mapě světa neprozkoumané končiny nevidíte, i když jsou hned za rohem. Takže ani nevíte, že se tam můžete vydat.
"Vyhoršením" je i to, že nedostáváte zkušenosti za kydlení nepřátel, ale jen za dokončení úkolů (a také za odzbrojení pastí a lockpickování zámků). Po čase se vytratí motivace k prozkoumávání nepovinných zákoutí a vedlejších dungeonů.
K bojům: nejsou ani tak těžké, jako spíš zdlouhavé. Začínají eliminací slabých kusů (je záhodno nejprve vyrušit nepřátelské mágy) a pokračují tím, že do sebe vytvrdlejší přátelé/enemáci buší a ubírají si hitpointíky po procentech. Avšak dokud stojí na nohách Eder, tak není nic ztraceno. A pokud má Eder za zadkem ještě pár střelců, tak máte prakticky vyhráno. Dobrá taktika je ucpat nějaké užší místo Ederem (a hraničářskými zvířaty, pokud je máte) , rozestavit střelce a vyslat k nepřátelům delegaci v podobě nejslabšího člena týmu. Potvory vašeho delegáta ubezduší jediným mávnutí pařátu a pak se spořádaně vydají tam, kde čeká zbytek party. No ale přes Edera se nedostanou a vy je v pohodě ustřílíte a ukouzlíte.
Za celou hru jsem NEPOUŽIL jediný lektvar (jakýkoliv)... Za celou hru jsem NEPOUŽIL jediné léčivé kouzlo (s výjimkou paladinského přikládání rukou opeřené dámy Palleginy). Ani nevím, jestli tam nějaká kněžská léčivá kouzla jsou (neměl jsem potřebu to zjišťovat)... což o něčem vypovídá.
Opravdový opruz je "vaše" pevnost s tisíciúrovňovým podzemím. Prošel jsem první dva levely a pak jsem se na to vybodl. Něco takového vážně není pro mě.
Graficky vypadá PoE dobře. Opravdu dobře. Skoro tak dobře jako BG... Abych řekl úplnou pravdu, grafika mi svým stylem připomínala spíš Sacred (jedničku). Je pro mě však záhadou, proč hra, která vypadá jako 15 - 20 let stará, je hardwarově dosti náročná (občasné cukání a drhnutí, nereagování na myš ... a ty dloooouuuhé loooaaadingy...)
Všechny zápory, které jsem právě vyjmenoval, jsou jen drobné mušky, které by se daly přehlédnout (a já jsem je přehlížel). Opravdovým problémem je jakési rozplizlost, rozostřenost, nedotaženost a nepřívětivost hry. Autoři přišli s mixem hinduistického stěhování duší, případně kumulování několika duší v jednom těle, případně absence duše v těle ... násilně naroubovaným do prostředí raně novověké Evropy. Celý koncept je komplikovaný a (dle mého názoru) přitažený za vlasy. Ke všemu neštěstí to autoři hry nedokážou podat a vysvětlit nějakým jednoduchým a srozumitelným způsobem Ze začátku jsem se snažil pochopit "wo co gou", ale pak jsem to vzdal.
Verdikt: po prvotním ne-nadšení jsem si užil něco přes 20 hodin slušné retrozábavy, ale jsem rád, že si můžu PoE "odškrtnout". Nejspíš už si nikdy (na rozdíl od BG a podobných záležitostí) nedám opáčko - a nelákají mě ani datadisky.
Warcraft III: Reign of Chaos