S izometrickými RPGčky to u mě je složité, na jendu starnu mě vždy lákaly na tu drouhou jsem časem stejně zjistil, že mě levelování a složité hádanky spíše ubíjí než přináší požitek... ale toť na úvod. Tohle však není ledasjaké izometrické RPG.
V Shadowrun:Dragon fall si autoři uvědomili, co všechno dělalo jejich přechozí díl špatným (hlavně zcela ne RPG pocit, že se situace a dialogy dají řešit jedním způsobem), slabší souboje a vůbec unilé prostředí. Už od začátku máme z Dragonfallu mnohem lepší pocit a první souboj, ukazuje jak moc zábavné tahové bitvy s různě poskládaným týmem jsou. Vaši parťáci tentokráte budou stálí, vaše "runs" česky mise vás zavedou do rozmanitých korporátních, si squatt lokací, kde se objevuje horda vedlejších úkolů.
Stejně jako jednička vás neobtěžuje sbíráním bordel věcí všude po mapě, hromaděním vzácných předmětů ale naopak se vás snaží ponořit co nejhlouběji do prostředí Berlína a jedné čtvrti, kde různý postavy ať již zaměřené na magii, decking (místní alternativu k hackování) či víceméně bojově zaměřených charakter. Úkoly a morální dilemata jsou nápaditá a neustále baví. Již nejte klasický dobrák, kterému veškeré dobré skutky pomůžou, hra rozhodně není černobílá, jako díl předchozí.
Přes všechna pozitiva, že se to hraje mnohonásobně lépe, souboje neskutečně baví a nemusíte mít stále stejné parťáka (stále platí, že do vybavení jim nekecáte, jen je trochu levelujete). Hra nedokáže prodat svůj zajímavý příběh a hlavní příběhová linka, vás nechává spíše chladným (až na grandiózní poslední 1/4 hry. To samé musím říct o parťácích, kteří sice po prvním neúspěšném runu přestírají, že budete s nimi nějak zajímavě řešit situaci vztahy atd, ale ve finále se nic takového neděje a vyjma jejich dovedností v boji a občas zajímavých poznámek si k nim nebudujete vztah, tady trošku chybí Mass Effect syndrom, kdy posádka a vztahy s ní kolikrát bavila víc než vlastní hrdina (a ním nemyslím jen bonga bonga scény)
Co říci závěrem, zahrajte si to, netrapte se tím, že jste třeba minuly Shadowrun:Returns Doporučuju obtížnost hard, ač to bude místy výzva. Tahle řádně ukecaná, místy hůře přístupná a vyladěé příběhové RPG v úchvatném prostřední Magicko-moderního Berlína stojí za několik desítek hodin
V Shadowrun:Dragon fall si autoři uvědomili, co všechno dělalo jejich přechozí díl špatným (hlavně zcela ne RPG pocit, že se situace a dialogy dají řešit jedním způsobem), slabší souboje a vůbec unilé prostředí. Už od začátku máme z Dragonfallu mnohem lepší pocit a první souboj, ukazuje jak moc zábavné tahové bitvy s různě poskládaným týmem jsou. Vaši parťáci tentokráte budou stálí, vaše "runs" česky mise vás zavedou do rozmanitých korporátních, si squatt lokací, kde se objevuje horda vedlejších úkolů.
Stejně jako jednička vás neobtěžuje sbíráním bordel věcí všude po mapě, hromaděním vzácných předmětů ale naopak se vás snaží ponořit co nejhlouběji do prostředí Berlína a jedné čtvrti, kde různý postavy ať již zaměřené na magii, decking (místní alternativu k hackování) či víceméně bojově zaměřených charakter. Úkoly a morální dilemata jsou nápaditá a neustále baví. Již nejte klasický dobrák, kterému veškeré dobré skutky pomůžou, hra rozhodně není černobílá, jako díl předchozí.
Přes všechna pozitiva, že se to hraje mnohonásobně lépe, souboje neskutečně baví a nemusíte mít stále stejné parťáka (stále platí, že do vybavení jim nekecáte, jen je trochu levelujete). Hra nedokáže prodat svůj zajímavý příběh a hlavní příběhová linka, vás nechává spíše chladným (až na grandiózní poslední 1/4 hry. To samé musím říct o parťácích, kteří sice po prvním neúspěšném runu přestírají, že budete s nimi nějak zajímavě řešit situaci vztahy atd, ale ve finále se nic takového neděje a vyjma jejich dovedností v boji a občas zajímavých poznámek si k nim nebudujete vztah, tady trošku chybí Mass Effect syndrom, kdy posádka a vztahy s ní kolikrát bavila víc než vlastní hrdina (a ním nemyslím jen bonga bonga scény)
Co říci závěrem, zahrajte si to, netrapte se tím, že jste třeba minuly Shadowrun:Returns Doporučuju obtížnost hard, ač to bude místy výzva. Tahle řádně ukecaná, místy hůře přístupná a vyladěé příběhové RPG v úchvatném prostřední Magicko-moderního Berlína stojí za několik desítek hodin
Horizon Zero Dawn
Pro: Atmosféra, nápaditost misí, Shadowrun svět, tahové souboje, dospělá rozhodování
Proti: Příběh a parťáci zklamání