POZOR !!! OBSAHUJE SPOILERY !!! NEČÍST !!!
April Ryan v těžké depresi. Tak by se dala nazvat dvojka The Longest Journey: Dreamfall.
První díl The Longest Journey byl hrou, ze které čišela dobrá nálada a vtip. Sem tam ve hře zableskla krutá realita, ale April byla stále civilní postavou, byla milá a veselá, vše brala s nadhledem, neublížila by ani mouše a nebezpečí rozhodně nevyhledávala.
I když ke konci jedničky silně přituhlo, celkově si hra podržela svůj optimizmus.
Ve dvojce je všechno jinak.
Kdysi April všichni chválili, dávali jí lichotivá jména a tituly, namlouvali jí že je vyvolená a najednou... konec.
Když se April smířila s tím, že stráví příštích tisíc let jako strážce Rovnováhy, že přijde o své přátele, že nikdy neuvidí svou rodinu, právě tehdy jí prostě řekli - věž tě nepřijala, nejsi vyvolená, můžeš jít domů, žij si svůj život, už tě nepotřebujeme.
Jenže kam jít?
Ve Starku se už nemůže ani ukázat, hledá ji tam policie, přátelé se na ni zlobí, protože kvůli ní darebáci zranili Emmu. Marcurie je osvobozena s pomocí cizích vojsk. Po vítězství už April nikdo nepotřebuje, všichni ji zradili, všichni na ni zapomněli. A když žádá o pomoc bývalé spojence, kteří ji tak obdivovali a lichotili, ti ji s pohrdáním odmítnou.
Nestala se kouzelnicí, dokonce přestala mít schopnost cestovat. Už si sama nedokáže otevřít bránu. Žije jako obyčejný člověk v Marcurii. Je zoufalá. Její život ztratil smysl. Bolestivý pád do reality. Pro udržení Rovnováhy ztratila všechno a nezískala nic. Namluvili jí spoustu nesmyslů, jak důležité je to. co dělá. Zničili jí život a pak se na ni vykašlali. April je plná bolesti, oprávněné sebelítosti a vzteku. Ztratila všechny iluze sama o sobě i o Rovnováze.

V Marcurii kde žije, se dějí zlé věci. Bývalí spojenci v boji proti Tyrenům se nemají k odchodu, dělají si ve městě co chtějí a jejich "bratrská pomoc" se za pár let změnila v násilnou okupaci. April se postaví do čela partyzánů a bojuje proti novým nepřátelům. Ví, že nemá naději. Nepřátel je přesila a obyvatelé města chtějí "klid na práci". Neváhají spolupracovat s nepřítelem a na partyzány se dívají jako na teroristy.
April se za deset let strašlivě změnila. Po bývalé sladké dívence, která se dívá na svět nevinnýma očima už není ani stopy. April už není hodná. Všechnu lítost spotřebovala na sebe a pro jiné jí už nezbývá. Neváhá zabíjet. Vybíjí si svou bolest na okupantech. Marcurii v podstatě nenávidí. Není to její domov, je to její vězení. Ona tu nemá být. Má být doma, smiřovat se s rodinou, chodit do školy, malovat obrazy, hledat si životního partnera, bavit se s přáteli. Místo toho žije v hostinci U Poutníka a po nocích organizuje útoky na stráže okupantů.
Drsné.
Zpočátku jsem prostě odmítal uvěřit, že tahle April je skutečná. Musí to být nějaké zlé dvojče, někdo jiný! Ale čím déle jsem hrál, tím víc to dávalo smysl. Už ke konci jedničky bylo vidět, jak April následky jejích činů dohání a dvojka je jen logickým vyústěním jejího neodvratného pádu, který pokračuje až k trpkému konci. Cortéz měl pravdu - kdyby tak April věděla co ji čeká, nikdy by nešla zachraňovat Rovnováhu.

Dreamfall je hluboce depresívní, temný a krutý. Je to svět třicátníků, kteří už ztratili všechny iluze o sobě i o světě a ničím je nedokázali nahradit.
Vytratila se bezstarostnost mládí s jejím "ono to nějak dopadne". Stačilo pár let a April zůstala otlučená životem, nevěřící v nic, kromě sebe samé.
Naštěstí na April nezapomněli všichni, jinak by Zoe, která žije ve Starku, nedostávala podivné vize, které zpočátku považuje jen za halucinace. "Zachraň April, zachraň April, hned!"
Příběh hry uchvacuje a na konci se mi tlačily slzy do očí (kdybyste jen věděli). Tohle vymyslel zatraceně dobrý scénárista. Ale abych jen nechválil. Taky jsem na konci hry jen nevěřícně zařval: "to snad ne" !!! Přece to nemůžou ukončit TAKHLE !!! Přece nemůžou hru s tak silným příběhem ukončit v polovině !!! Jak to pokračuje dál, co bude s hlavními postavami? Jak skončila Marcurie? Kdo je Prorok? Vždyť ta hra tisíc věcí naznačila a NIC nedokončila. Není to na palici? Dokončí to někdy? U her s příběhem typu "zastav invazi skřetů", mi je úplně jedno, jak příběh pokračuje, ale takhle useknout příběh v adventuře je trestuhodné !!!
No nic, musíme si počkat na trojku.
Technické zpracování hry je už plně 3D. Grafika je kouzelná a hýbe se bez cukání i na slabých počítačích. Daní za to je velký počet nahrávacích obrazovek, ale loading trvá jen malou chvilku. Hra je adventurou která vypráví příběh a ten se do 3D akce vkládá těžko. Daní za silný příběh je velký počet videí se spoustou mluvení - nebo textu, pokud spíše čtete titulky. Ke konci hry jejich počet vzroste tak, že se častěji díváte, než hrajete. Ale příběh hry je natolik silný, že mi to vůbec nevadilo. Klidně by to mohli natočit jako film. Příběhová videa obsahují jen tolik textu, aby se příběh posunul dál, není to jako v jedničce, kde se hráč musel na začátku prokousávat tunami zbytečných dialogů. Co mě uchvátilo, byla místa známá z jedničky, která si teď můžete proběhnout ve 3D. Můžete se projít Marcuríí a obdivovat, jak se vývojářům povedlo vytvořit tohle krásné město, nebo se podívat do Hraničního domu a okolí. Tvůrci ze hry doslova vyždímali všechno co šlo, každou chvíli mě něčím příjemně překvapili, muselo to dát fůru práce. Dá se říct, že tohle je jedna z nejzábavnějších 3D akcí bez střílení, kterou jsem hrál. Často zde můžete narazit na nějakou postavu z jedničky, jako šílený čaroděj Klaks, nebo Havran. Jejich dialogy jsou vtipné a odlehčují jinak dost tíživou atmosféru hry.

Co se mi na hře moc nelíbilo:
Někteří uvádí jako velké mínus údajnou jednoduchost hry. Přiznám se, že takové lidi nechápu. Pro mě je důležité se u hry bavit, ne stresovat.
Konzolové ovládání není pro PC hráče žádný med, kamera skáče jako splašená, postavička moc neposlouchá a první hodinu strávíte ustavičnými experimenty s nastavením.
V úzkých prostorách jsem měl potíže , protože kamera si jednoduše dělala co chtěla. Ale zvyknout se na to dá. Vadit vám to bude dál, jen u toho nebudete tak nadávat. Inventář mě neposlouchal, reagoval na kolečko myši se zpožděním.
Nedokončený příběh !!!
Postav, které ve hře zemřely, nebylo zrovna málo a byly to moje oblíbené (víc neřeknu abych neprozrazoval děj).
Na můj vkus až příliš mnoho deprese a beznaděje.