Herní výzva 2018 číslo 6 - sousedy si nevybereš

S ohledem na to, že je zde již hodně komentářů, pojmu tento komentář stylem, kdy budu porovnávat knihu s hrou. Trochu jsem ty ostatní komentáře projel, a nevšiml jsem si, že by se v nich o knize nějak psalo.

Nejdříve bych, ale začal tím, proč jsem si zvolil klasickou verzi z roku 2010 a ne verzi redux z roku 2014. Vybral jsem si to především z důvodu, že si radši zahraji původní verzi hry od nějaké upravené ať už oficiálně nebo módy. Za druhé nechápu příliš důvod dělat redux verzi na momentálně cca 8 let starou hru. Pro mě je to stále jako novinka.

Oproti knize se hra celkem odlišuje. Začneme tedy tím nejdůležitějším a to je příběh. Ten se liší celkem dost, ale takovou hrubou strukturu si vzal. Občas jdete s jinou postavou nebo vás pošlou autoři jinou cestou, což jde vidět hned na začátku, kdy se s drezínou vydáváte do stanice Prospekt Mira, kdy první stanici Alexejevskaja ve hře objíždíte servisním tunelem, zatímco v knize jedou s drezínou přes stanici. To nepočítám, že si vyrazí ve své podstatě jakoby na výlet, což totálně kazí hutnou atmosféru, kdy v knize šli ještě jeden člověk před drezínou a druhý za. Jsou to pouze detaily, takže to tolik neznamená, uvedl jsem to pouze jako příklad.

Po setkání s Bourbonem jsem si říkal, ono se to bude trochu více teď podobat, ale není to tak. Bourbon sice zemře, ale úplně jiným způsobem, a určitě by vás tolik nechránil před bandity, protože by se vás nejspíše po dokončení cesty zbavil.

Teď se podíváme na povrch, který se zde celkem povedl a autoři rozhodně nedbali na knihu. V knizese na povrch Arťom poprvé podívá až po příjezdu do Polis, kdy ho vyšlou do knihovny. Ke všemu Mělnik zakázal chodit do okolních budov a uliček, což ve hře prolezete skoro každou rozbitou budovu. Zase to chápu, aby hra nebyla příliš koridorová a převážně v metru.

Arťom je nezkušený mladík, který je vyslán na nebezpečný úkol, kterým má zachránit celé metro. Jenže ve hře mi příliš ustrašený nepřijde a všechno bere vcelku poklidu. Ke všemu z něj autoři udělali zabijáka. V knize poprvé zabije, až nacistického důstojníka, který zabije jeho přítele, který ve hře ani není zmíněn. Arťom do té doby má strach někoho zabít. Nacisti ho poté uvězní a mučí.

Příšery a bandité jsou do hry přidáni, aby se to okořenilo a nebyla to taková procházka růžovou zahradou, kdy nic nepotkáte, ale tím se ruší atmosféra z cest po tunelech, ze které všichni vždy mají strach. Zde se v tunelech procházíte vždy s nějakou další postavou, ale mě to nepřipadalo, tak strašidelné, jako je to v knize popisované.

Nebudeme to protahovat a podíváme se na nějaké ty nepříjemné bugy, kdy se občas zaseknete a nevíte, o co nebo narazíte do plaňky a ta začne dělat takový rámus, jako kdyby spadlo celé lešení, ke všemu nikdo ze strážných si toho ani nevšimne. V jedné stanici, se mi hra dokonce bugla, takovým způsobem, že jsem nemohl vytáhnout zbraň ani sbírat munici, proto jsem musel restarovat od kontrolního bodu a prostřílet se znovu na to samé místo.

Závěr hry je rozdělen na dobrý a špatný konec. To bych zase tolik netvrdil, protože ať si vyberete jakýkoliv konec, přesto to skončí dobře. Zklamalo mě, jak na konci z Arťoma udělali samozvaného hrdinu, když obětovali Mělnika a Arťom musel všechno odřít sám v epických mačkacích sekvencích.