Citadelou se ME 3 mírně shazuje, aby dodala Šeprdovi a celému příběhu lidský rozměr. Podle mého názoru je to absolutně trefné a něco takového bylo skoro nutností, neb jinak by byl hlavní hrdina jen dalším panákem, na kterém vám vlastně tak moc nesejde. Doporučuji hrát toto DLC (resp. uspořádat párty) před odletem na základnu Illusive Mana, neb se prostě nejvíc hodí ke konci hry.

Prvotní dějová linie není zlá. Není to ale také úplné terno. Návštěva "muzea" vám v rychlosti připomene hlavní události universa, nic moc objevného se při tom ale nedozvíte. Nicméně do vašeho snažení se zapojí minulí i současní členové posádky a v interakcích poprvé nastřelí, jak moc je pro ně Šeprd důležitý a kolik lidí dokázal ovlivnit. Po závěrečném souboji dojde i na poučení, že jedinec sám není nic právě bez svých blízkých.

Pozdější postupná příprava párty je pěkná, jen je toho potkávání se trochu moc a je za hranicí citového vydírání (které pak vzhledem k hustotě scén logicky úplně nefunguje). Zde naopak doporučuji rozházet si jej do celého děje ME 3 (tuším od osvobození Citadely, kdy se DLC zpřístupní). Třebas Jokerův příběh byl fakt terno. Velmi dobrá ale byla i scénka s Javikem, Gruntem či Wrexem.

Samotná párty je také fajn. Nicméně celé DLC nabývá vrcholu vlastně až s jejím koncem, kdy se posádka vrací na Normandii. Přesně od tohoto momentu už jsem až do konce hry žil s tím, že se Šeprd v podstatě loučil se svými blízkými a já jej nezadržitelně vedu k jisté, snad alespoň hrdinské, smrti. Seriózně jsem měl pocit strachu, jako bych sám té jeho zkoušce čelil, a třebas zpět na Zemi se mi vlastně moc nechtělo. Jen dvě hry mi zatím nabídli podobně vynikající rozloučení s hlavním hrdinou - Planescape a třetí Witcher.

Rozhodně nejdůležitější DLC ke trojce a zároveň jeden z nejlepších DLC/datadisků jaký jsem kdy hrál. V podstatě nemá smysl bez něj ME 3 projet.

A nakonec foto z párty!