Předně bych chtěl sdělit, že jsem Vávrovec. Cokoliv co pan šéfkuchař Vávra přinese ke stolu, já s nadšením sním a odcházím vždy sytý a spokojen. Pravda je, že u tohoto pokrmu jsem si doopravdy nebyl jistý, jestli tenhle recept zabere a jestli se s ním celá Vávrova kuchyně dokáže poprat. No ale zabral a dovolím si tvrdit že velmi dobře, skoro až perfektně ale to by nesměla občas ujet ruka s kořením.

Začal bych s tím co se bezesporu povedlo nejlépe. Česká krajina je v téhle hře úchvatná a jde viděl že si tu někdo dal fakt zabrat. Je detailní plná keříku a typických českých kopečků. Lesy tu vypadají jako pravé lesy a ne jen jako plácek kam si před Vánocema jedete za stovečku uříznout šišatej stromek. Mezi krásnou českou zelení se schovávají i neméně krásné menší i větší vesničky, které jsou skromné jak by asi ve středověku opravdu byli. Dominanty těchto vesniček jsou povětšinou krásně zpracované kostely a hrady. Vrchol toho všeho je nejspíše Sázavský klášter který je projekt sám o sobě. Prohlídka v něm mě neuvěřitelně potěšila. Po tomhle kusu země si rozhodně ještě udělám walking simulátor.

Když si ale tak chodíte v téhle hře po krajině. Je docela možné že vás po cestě přepadne banda lapků. V tu chvíli se musí vytasit spolu s mečem i soubojový systém. Toho jsem na poprvé bál...vlastně i na podruhé...ok možná i po třetím setkání jsem si nebyl úplně jistý co to vlastně dělám ale pak se to zlomilo a souboje začali být doopravdy zábavné. Z videí se mi to nezdálo ale při samotném hraní je souboj plynulí. Jednotlivé údery do sebe krásně zapadají a porazit nepřítele jde snadno. Rozhodně bych to neoznačil nálepkou "hardcore". Protože jediné co je potřeba u souboje je trocha trpělivosti a přemýšlení. Můžete mi věřit. Sám jsem casual hráč co to v Dark Souls vzdal už po 20 minutách. Podobné je to i s lukostřelbou. Prostě si na to zvyknete a po pár výstřelech máte vy kurzor v hlavě a nepřítel naoplátku šíp.

No a dostáváme se k umělé inteligenci a s tím k prvním zaškobrtnutím z Warhorse. Líbí se mi styl jakým se vývojáři vydali. Každé NPC někde bydlí. Každé NPC má svůj denní program a tím pádem je každému NPC u prdele že vy si chcete ve tři ráno opravit plátovou zbroj. Příjde mi to osvěžující. Nejste tu pan důležitý a jako každý si musíte hezky počkat, i tohle pomáhá vtahovat do atmosféry. Co ale nepomáhá samotná interakce s okolím. Je komické jak vás všichni ve městě zdravý jménem klidně pokaždé co kolem během chvilky projdete a pak z dialogů je očividně vidět že téměř každý nemá páru kdo jste. Během, souboje si v klidu můžete vytáhnete luk a NPC je jedno že mu míříte do tváře. Prostě si dál jen čtvrt metru od vás čachruje s mečem. Takových situací bych ještě našel. No ale po většinu času to člověka zvlášť netrápí.

Další věc co bych ohodnotil je příběh. Ten sám osobě zrovna moc neuchvátí. Syn kováře blablabla... Zabili mi rodiče blabla... Potřebuju zpátky krásnej meč, udělal ho tatínek blabla... Na můj vkus dost klišé a ke konci je i pár divných zvratů, ale jako živná půda pro questy to stačí. Ty mi přišli po většinu času hodně zábavné. Jsou dost rozmanité , někdy vtipné nečekal bych že s farářem může být taková prdel ale hlavně lidské. Všechny se zdáli být v reálném světě splnitelné a nepřestřelovali. Například potrestání šlechtice tím že s vámi musí na lov, hlídkování jako stráž po městě, či snad simulátor života mnichů. Postavy byly pro questy dobře napsané a mluvily k věci a smysluplně. V takových momentech není problém se do hry ponořit a sžít se se světem.

Takže podařilo se Warhorse uvařit dobrý kousek? Za mě ano. Po šedesáti hodinách ve hře jsem příjemně překvapen jak to všechno krásně vyšlo a jak zas odcházím nasycen a spokojen. Hra dokáže člověka doopravdy vtáhnout do prostředí a ukázat vám středověk v trochu střízlivějších barvách než jak je běžně vykreslen a když chcete, dokáže být sama o sobě i zajímavou učebnicí dějepisu.