Udělal jsem hraběte Kákulu při běhu na chodbě, hrabě jsem byl ve skříni, hrabě jsem byl i pod stolem, hrabě Kákula jsem byl v šachtě a když jsem hákoval terminál, tak jsem se pro změnu stal hrabětem Kákulou taky (parafráze začátku komentáře uživatele Ještěra).
Jak začít ? Třeba tím, že hru zatím nemám dohranou a nepřipadá mi, že se mi to někdy podaří. Nerad se totiž lekám, nemám rád sliz, nemám rád monstra a příšery a už vůbec nemám rád stísněné větrací šachty, pobyt ve skříni a nebo pocit obnaženosti pod stolem - přece jenom, člověk se v té skříni necítí tak "nahý" jako pod stolem. Ke svému pobytu na Sevastopolu přistupuju se vší vážností. Od prvního setkání s monstrem neběhám a nechodím jinak než v předklonu (tedy potichu), nedělám hluk a neprohlížím žádné temné kouty a nepouštím se směrama, kde vím, že není východ z dané lokality.
Okay, tak teďka trochu seriózně. V případě této hry nechci dávat žádné spoilery, ostatně já jsem v 11té kapitole, což by mělo bejt těsně za půlkou, co je dál nevím, co je za mnou nevím v podstatě taky, protože výše popsaným stylem jsem se dostal kde jsem a zážitek z průchodu byl tak strašnej, že ho prostě moje hlava vytěsnila. Pokud si budete optarně shánět informace o hře, tak narazíte na zajímavou proklamaci a sice: zemřete prý 1000x a vetřelec přestane bejt tak děsivej. Mám pro vás dobrou zprávu: pokud budete hrát hru jako já, pak 1000x rozhodně nezemřete. Pokud budete po lodi pobíhat a svítit si čelovkou a světlicema (jak kdyby to byla nějaká pitomá počítačová hra pro děti a ne tenhle hnusnej bordel se slizkým vražedným monstrem) a snažit se, aby jste sebrali co jde sebrat v každém levelu, pak možná budete umírat výše popsaným způsobem, já nevím. Pokud se budete plížit podél stěn od úkrytu k úkrytu jako srab, pokud budete před tím, než se odvážíte do další chodby sedět, čekat a poslouchat, pak se skutečně stane to, co popisují některé recenze. Vetřelec sice bude všudypřítomnej, ale vy se s ním budete opravdu potkávat jenom občas - tedy tím myslím, že ho skutečně na zlomek sekundy zahlédnete.
Hra je fakt nechuťácky strašidelná a zábavné na této hře je, že v ní nejsou klasické lekačky, ale hnusnej a stísněnej pocit od začátku třetí kapitoly, kterej vás neopustí ani na minutu. Zvuky a muzika je dokonalost, možná nejlepší ozvučení, co jsem kdy v jaké hře slyšel. Mám odehráno cca 15 hodin, postupuju asi dost pomalu a to od 3tí kapitoly nechodím nikam, kam nemusím. Pokud se mi podaří překonat místnost a nebo projít nějakou chodbou nebo pasáží, mám pocit, že bych to měl oslavit. Tohle všechno co popisuju je umocněno tím, že není potřeba (alespoň zatím se mi to tak zdá) znát jednotlivé levely, ale prostě stačí postupovat dopředu s určitým mixem strašlivé opatrnosti a respektu a zároveň být v určitých chvílích ukrutně rozhodnej a rychlej. Snad se mi podaří dostat se pryč.
První (a asi i poslední) walkthrough této hry si užívám jako málo co jiného. Smrtí jsem měl zatím jen pár a pokaždý v situaci, o které jsem dopředu tušil, že to špatně dopadne, akorát už mi ruply nervy a já, mumlajíc si pro sebe ``tak pojď si pro mě ty svině'', většinou vyrazil směr save a nebo terminál. Ostatně to co popisuju platilo spíš ze začátku, než jsem za své přijal špinavá pravidla hry. Takže se spíš teď dostávám do situace, že emergency phone (save point) je prostě přes celou místnost a nebo na místě, které se mi prostě nelíbí, tak ho vynechávám a neukládám. Ostatně co se tohodle týče - mám jisté podezření, že některé save pointy jsou prostě past - jsou totiž na tak vypíčeném (rozuměj exponovaném) místě, že po prvních 3 smrtích - kde ostatně naštěstí tu svini ani nevidíte, páč vás milosrdně sundá zezadu, vám prostě připadá jednodušší neukládat, pokud ten save point nemáte přímo v cestě. Ted jsem si dovolil jeden pseudo-spoiler.
Opravuju svoje původní hodnocení hry 90% na 100%. Je to kvůli tomu, že hra mi jednoznačně ukázala, že pokud člověk ve svém prvním walkthrough skutečně postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dá do toho veškerej skill a um, pak atmosféra hry je něco neopakovatelného. Každýho, kdo tuhle hru nehrál a má na to koule (a já je na to asi nemám, páč mám dost a teď na nějakou dobu končím, moje hladina stresu prostě přetekla) mohu ujistit, že není pravda co se o hře píše a nebudete umírat nijak často a z aliena se nestane rutina. Naopak, budete si jako já říkat "nebylo by špatné abych to dokončil, abych si mohl udělat to druhé walkthrough jako kovboj a tu mrchu si pořádně prohlédnout" .. Jsem v 11té kapitole ale tu bestii jsem zatím prakticky neviděl. I tak to jde. Ale bojím se čím dál víc. Bojím se, že jí uvidím.,
Jak začít ? Třeba tím, že hru zatím nemám dohranou a nepřipadá mi, že se mi to někdy podaří. Nerad se totiž lekám, nemám rád sliz, nemám rád monstra a příšery a už vůbec nemám rád stísněné větrací šachty, pobyt ve skříni a nebo pocit obnaženosti pod stolem - přece jenom, člověk se v té skříni necítí tak "nahý" jako pod stolem. Ke svému pobytu na Sevastopolu přistupuju se vší vážností. Od prvního setkání s monstrem neběhám a nechodím jinak než v předklonu (tedy potichu), nedělám hluk a neprohlížím žádné temné kouty a nepouštím se směrama, kde vím, že není východ z dané lokality.
Okay, tak teďka trochu seriózně. V případě této hry nechci dávat žádné spoilery, ostatně já jsem v 11té kapitole, což by mělo bejt těsně za půlkou, co je dál nevím, co je za mnou nevím v podstatě taky, protože výše popsaným stylem jsem se dostal kde jsem a zážitek z průchodu byl tak strašnej, že ho prostě moje hlava vytěsnila. Pokud si budete optarně shánět informace o hře, tak narazíte na zajímavou proklamaci a sice: zemřete prý 1000x a vetřelec přestane bejt tak děsivej. Mám pro vás dobrou zprávu: pokud budete hrát hru jako já, pak 1000x rozhodně nezemřete. Pokud budete po lodi pobíhat a svítit si čelovkou a světlicema (jak kdyby to byla nějaká pitomá počítačová hra pro děti a ne tenhle hnusnej bordel se slizkým vražedným monstrem) a snažit se, aby jste sebrali co jde sebrat v každém levelu, pak možná budete umírat výše popsaným způsobem, já nevím. Pokud se budete plížit podél stěn od úkrytu k úkrytu jako srab, pokud budete před tím, než se odvážíte do další chodby sedět, čekat a poslouchat, pak se skutečně stane to, co popisují některé recenze. Vetřelec sice bude všudypřítomnej, ale vy se s ním budete opravdu potkávat jenom občas - tedy tím myslím, že ho skutečně na zlomek sekundy zahlédnete.
Hra je fakt nechuťácky strašidelná a zábavné na této hře je, že v ní nejsou klasické lekačky, ale hnusnej a stísněnej pocit od začátku třetí kapitoly, kterej vás neopustí ani na minutu. Zvuky a muzika je dokonalost, možná nejlepší ozvučení, co jsem kdy v jaké hře slyšel. Mám odehráno cca 15 hodin, postupuju asi dost pomalu a to od 3tí kapitoly nechodím nikam, kam nemusím. Pokud se mi podaří překonat místnost a nebo projít nějakou chodbou nebo pasáží, mám pocit, že bych to měl oslavit. Tohle všechno co popisuju je umocněno tím, že není potřeba (alespoň zatím se mi to tak zdá) znát jednotlivé levely, ale prostě stačí postupovat dopředu s určitým mixem strašlivé opatrnosti a respektu a zároveň být v určitých chvílích ukrutně rozhodnej a rychlej. Snad se mi podaří dostat se pryč.
První (a asi i poslední) walkthrough této hry si užívám jako málo co jiného. Smrtí jsem měl zatím jen pár a pokaždý v situaci, o které jsem dopředu tušil, že to špatně dopadne, akorát už mi ruply nervy a já, mumlajíc si pro sebe ``tak pojď si pro mě ty svině'', většinou vyrazil směr save a nebo terminál. Ostatně to co popisuju platilo spíš ze začátku, než jsem za své přijal špinavá pravidla hry. Takže se spíš teď dostávám do situace, že emergency phone (save point) je prostě přes celou místnost a nebo na místě, které se mi prostě nelíbí, tak ho vynechávám a neukládám. Ostatně co se tohodle týče - mám jisté podezření, že některé save pointy jsou prostě past - jsou totiž na tak vypíčeném (rozuměj exponovaném) místě, že po prvních 3 smrtích - kde ostatně naštěstí tu svini ani nevidíte, páč vás milosrdně sundá zezadu, vám prostě připadá jednodušší neukládat, pokud ten save point nemáte přímo v cestě. Ted jsem si dovolil jeden pseudo-spoiler.
Opravuju svoje původní hodnocení hry 90% na 100%. Je to kvůli tomu, že hra mi jednoznačně ukázala, že pokud člověk ve svém prvním walkthrough skutečně postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dá do toho veškerej skill a um, pak atmosféra hry je něco neopakovatelného. Každýho, kdo tuhle hru nehrál a má na to koule (a já je na to asi nemám, páč mám dost a teď na nějakou dobu končím, moje hladina stresu prostě přetekla) mohu ujistit, že není pravda co se o hře píše a nebudete umírat nijak často a z aliena se nestane rutina. Naopak, budete si jako já říkat "nebylo by špatné abych to dokončil, abych si mohl udělat to druhé walkthrough jako kovboj a tu mrchu si pořádně prohlédnout" .. Jsem v 11té kapitole ale tu bestii jsem zatím prakticky neviděl. I tak to jde. Ale bojím se čím dál víc. Bojím se, že jí uvidím.,
Grim Dawn