Halo vás protahuje šedivými nezajímavými chodbami a místnostmi, jedna jako druhá, zaplněné pořád těmi samými trapnými nepřáteli. Jako přeplácaný kontrast k šedým místnostem se vám staví do cesty barevní rádoby humorní Covenanti s barevnými efekty svých paprskometů, které zvláště když je vezmete do ruky, vypadají jak plastikové hračky. Když se konečně z jedné série opakujících se lokací dostanete do trochu zajímavějších venkovních prostor, jste za chvíli poslání zpět tou samou sérií místností, jimiž jste přišli. Když už po dlouhé době hraní dojde na nové nepřátele, boj s nimi je ještě otravnější zážitek než se všudypřítomnými Covenanty. Sem tam se ve hře objeví něco zajímavého, co je ale rychle zadupáno neustávajícím stereotypem. Možnost nasednout do různých vehiklů může být zajímavým prvkem v multiplayeru, kdy každý z hráčů obsadí jinou pozici ve vozidle. V kampani je to však otrava, zvláště s autem Warthog - Buď jezdíte kolem nepřátel a čekáte až vojáci v autě postřílí všechen odpor nebo pořád přeskakujete od volantu ke kulometu a zpět. Navíc ovladatelnost všeho co jezdí nebo lítá stojí za prd. Vyzdvihovaný příběh je průměrný a předvídatelný. Jediné co se na hře opravdu povedlo, je hudba. Jen škoda, že rytmus navozující tu správnou atmosféru akce není podpořen děním na obrazovce.

Dokážu pochopit, že Halo ve své době na konzolích vzbudilo rozruch, ale na PC je tolik lepších FPS i staršího data, že nemá smysl s touhle hrou ztrácet čas.