Jak se tak koukám na svůj STEAM účet, tak mám ve F:NV nahráno přes 150 hodin... jenže to jsem nenahrál já, ale jeden z mých potomků, když před (mnoha) lety sporadicky pobýval pod naší střechou...
Já osobně jsem F:NV rozehrál několikrát. Tutoriální střílení gekonů se Sunny Smiles jsem absolvoval snad 6x, ale nikdy se mi nepodařilo opustit Goodsprings. Až letos v únoru jsem se zařekl, že se do F:NV konečně zakousnu, odhalím jeho netušené přednosti a nechám se jimi pohltit. A to jsem také učinil.
Velice brzo jsem zjistil, že F:NV není ani tak "fallout", jako spíš nedbale převlečený a chatrně zamaskovaný Morrowind. Rozložení kláves je stejné jako v Morrowindu. Stejně jako v TES:M tak i ve F:NV budete mít za chvíli plný batoh nepotřebné veteše: plody rostlin, prázdné láhve, rezavé pixly a tak dále - a když to prodáte, tak dostanete 0,6 zátky za kus... Trpaslické dungeony Morrowindu jsou takřka neodlišitelné od technotunelů F:NV. Venkovní krajina F:NV jako by z oka vypadla lávovým polím na úbočí Red Mountain... jenže Morrowind měl i svá malebná zákoutí ve F:NV je pořád ta samá polopoušť...
Jak si tak putujete pustou krajinou, od čadících ohýnků se zvedají bědné existence a svými zflikovanými zbraněmi se vás pokoušejí ubezdušit. Prostě typický Morrowind. A když jsem na břehu jakéhosi jezera potkal tři žábo-rybo-humanoidní bytosti, které po mě začaly plivat modré energetické koule, byla iluze fantasy světa dokonalá.
Je chvályhodné, že se autoři se pokusili "přerazit" morrowindí statičnost (ale moc se jim to nepovedlo). NPC postavy přes den tupě postávají na určených místech, na noc se přemístí do postelí (což je oproti Morrowindu pokrok) a ráno zase začnou postávat tam, co před tím. Celou oblastí (po předem určených trasách) procházejí obchodníci. Také ji křižují hlídky různých frakcí. Jednou jsem z malého návrší pozoroval, jak se k sobě přibližují dvě různé hlídky dvou znepřátelených skupin. Byl jsem zvědavý, jestli po sobě začnou střílet. Dopadlo to tak, že hra zatuhla a pomohlo jen ctrl-alt-del +ukončení programu.
K bojovému systému můžu říct jen to, že mi nesedl. Máte 3 možnosti. Za prvé můžete spustit pseudotahový VATS, ve kterém nepřátelům způsobujete slušné poškození. Za druhé můžete střílet "realtime", ovšem poškození je mnohem nižší a víceméně zanedbatelné. Za třetí můžete nepřátele obejít a "ve skrytu" (v podřepu) je odstřelovat jednoho po druhém (nejlépe winčestrovkou). Nepřátelé padají na jednu ránu, zatímco jejich spolubojovníci tupě stojí hned vedle a čekají, až na ně přijde řada...
Na jakémkoliv levlu se dá jakýkoliv počet nepřátel vyřešit tak, že se schováte za nějakou zeď, přidřepnete (=bonus k míření), počkáte až začnou nepřátelé nabíhat zpoza rohu, spustíte VATS a se svou oblíbenou brokovnicí v ruce zadáváte jeden headshot za druhým... ale pak musíte chvíli couvat a čekat, až se vám doplní body pohybu, zatímco do vás nepřátelé vesele řežou... ale vy to nějak vydržíte a zadáte další headshot... a tak dále. Je to zdlouhavé a navíc značně podivné.
Neskutečně mě štvalo, když jsem během přátelských rozhovorů mířil enpécéčkům zbraní do xichtu. Dlouze jsem studoval manuál, abych zjistil, kterou klávesou se schovává zbraň. V manuálu to není. Našel jsem to až na internetu: je třeba déle podržet klávesu R.
Dlouho jsem pátral po tom, kam se mi ztrácejí těžce vydělané a pracně nasyslené peněžní prostředky (zátky). Pak jsem na to přišel: všechno sežraly opravy zbraní a zbroje, protože údržbáři si účtují nehorázné peníze (=zátky). No ale i když jsem se do New Vegas doštrachal v potrhaných teplákách a se sdrátovanou brokovnicí, tak hned poté, co jsem pronikl do uzavřené zóny, mě začali všichni poplácávat po rameni, lichotili mi, jaký jsem pašák a chtěli se mnou kamarádit. Nechápu proč.
Abych to zkrátil: hrál jsem systémem "naivní blbec". Striktně jsem se držel pokynů v diáři a šel výhradně po hlavní dějové lince (toliko se dvěma výraznějšími odbočkami). Po cca 10-ti nahraných hodinách jsem zjistil, že jsem se stal nejlepším přítelem těch nejhorších zmetků (Kajzrova Legie). Tihle týpci mi k srdci nepřirostli a nehodlám je podporovat, ale zároveň mi chybí motivace nahrát nějaké starší SAVE a zkusit to znovu a jinak. Prostě už to asi nedám...
Ale docela se ve mě probudila chuť znovu rozehrát Morrowind. Nebo F1/F2.
Já osobně jsem F:NV rozehrál několikrát. Tutoriální střílení gekonů se Sunny Smiles jsem absolvoval snad 6x, ale nikdy se mi nepodařilo opustit Goodsprings. Až letos v únoru jsem se zařekl, že se do F:NV konečně zakousnu, odhalím jeho netušené přednosti a nechám se jimi pohltit. A to jsem také učinil.
Velice brzo jsem zjistil, že F:NV není ani tak "fallout", jako spíš nedbale převlečený a chatrně zamaskovaný Morrowind. Rozložení kláves je stejné jako v Morrowindu. Stejně jako v TES:M tak i ve F:NV budete mít za chvíli plný batoh nepotřebné veteše: plody rostlin, prázdné láhve, rezavé pixly a tak dále - a když to prodáte, tak dostanete 0,6 zátky za kus... Trpaslické dungeony Morrowindu jsou takřka neodlišitelné od technotunelů F:NV. Venkovní krajina F:NV jako by z oka vypadla lávovým polím na úbočí Red Mountain... jenže Morrowind měl i svá malebná zákoutí ve F:NV je pořád ta samá polopoušť...
Jak si tak putujete pustou krajinou, od čadících ohýnků se zvedají bědné existence a svými zflikovanými zbraněmi se vás pokoušejí ubezdušit. Prostě typický Morrowind. A když jsem na břehu jakéhosi jezera potkal tři žábo-rybo-humanoidní bytosti, které po mě začaly plivat modré energetické koule, byla iluze fantasy světa dokonalá.
Je chvályhodné, že se autoři se pokusili "přerazit" morrowindí statičnost (ale moc se jim to nepovedlo). NPC postavy přes den tupě postávají na určených místech, na noc se přemístí do postelí (což je oproti Morrowindu pokrok) a ráno zase začnou postávat tam, co před tím. Celou oblastí (po předem určených trasách) procházejí obchodníci. Také ji křižují hlídky různých frakcí. Jednou jsem z malého návrší pozoroval, jak se k sobě přibližují dvě různé hlídky dvou znepřátelených skupin. Byl jsem zvědavý, jestli po sobě začnou střílet. Dopadlo to tak, že hra zatuhla a pomohlo jen ctrl-alt-del +ukončení programu.
K bojovému systému můžu říct jen to, že mi nesedl. Máte 3 možnosti. Za prvé můžete spustit pseudotahový VATS, ve kterém nepřátelům způsobujete slušné poškození. Za druhé můžete střílet "realtime", ovšem poškození je mnohem nižší a víceméně zanedbatelné. Za třetí můžete nepřátele obejít a "ve skrytu" (v podřepu) je odstřelovat jednoho po druhém (nejlépe winčestrovkou). Nepřátelé padají na jednu ránu, zatímco jejich spolubojovníci tupě stojí hned vedle a čekají, až na ně přijde řada...
Na jakémkoliv levlu se dá jakýkoliv počet nepřátel vyřešit tak, že se schováte za nějakou zeď, přidřepnete (=bonus k míření), počkáte až začnou nepřátelé nabíhat zpoza rohu, spustíte VATS a se svou oblíbenou brokovnicí v ruce zadáváte jeden headshot za druhým... ale pak musíte chvíli couvat a čekat, až se vám doplní body pohybu, zatímco do vás nepřátelé vesele řežou... ale vy to nějak vydržíte a zadáte další headshot... a tak dále. Je to zdlouhavé a navíc značně podivné.
Neskutečně mě štvalo, když jsem během přátelských rozhovorů mířil enpécéčkům zbraní do xichtu. Dlouze jsem studoval manuál, abych zjistil, kterou klávesou se schovává zbraň. V manuálu to není. Našel jsem to až na internetu: je třeba déle podržet klávesu R.
Dlouho jsem pátral po tom, kam se mi ztrácejí těžce vydělané a pracně nasyslené peněžní prostředky (zátky). Pak jsem na to přišel: všechno sežraly opravy zbraní a zbroje, protože údržbáři si účtují nehorázné peníze (=zátky). No ale i když jsem se do New Vegas doštrachal v potrhaných teplákách a se sdrátovanou brokovnicí, tak hned poté, co jsem pronikl do uzavřené zóny, mě začali všichni poplácávat po rameni, lichotili mi, jaký jsem pašák a chtěli se mnou kamarádit. Nechápu proč.
Abych to zkrátil: hrál jsem systémem "naivní blbec". Striktně jsem se držel pokynů v diáři a šel výhradně po hlavní dějové lince (toliko se dvěma výraznějšími odbočkami). Po cca 10-ti nahraných hodinách jsem zjistil, že jsem se stal nejlepším přítelem těch nejhorších zmetků (Kajzrova Legie). Tihle týpci mi k srdci nepřirostli a nehodlám je podporovat, ale zároveň mi chybí motivace nahrát nějaké starší SAVE a zkusit to znovu a jinak. Prostě už to asi nedám...
Ale docela se ve mě probudila chuť znovu rozehrát Morrowind. Nebo F1/F2.
Warcraft III: Reign of Chaos