Herní výzva 2018: "Tehdy to začalo"
Tak jsem si druhé dohrání užil o mnoho víc než dohrání první. Může za to nejen odlišný průchod hrou, ale především čerstvá a hlubší znalost ostatních dílů a knih. I jsem si prostudoval před hraním bonusové materiály, což vřele doporučuji u všech dílů. Tentokrát jsem hru hrál na těžkou obtížnost vergenskou cestu, s polským dabingem, HD texturami a modem odstraňující váhy předmětů.
Obtížnost byla opravdu těžká, především ze začátku, když nemáte žádné talenty. Mnoho soubojů jsem strávil umíráním a chmurnými myšlenkami na snížení obtížnosti. O to větší byla radost, když jsem to dal. Je fajn, že jsem si nahrál pozici z jedničky, takže jsem měl slušné meče a hlavně zásobu olejů a lektvarů.
Vergen byl mnohem zajímavější než vojenský tábor, a to jak vizuálně tak hratelnostně. Viděl jsem konečně postavy a příběh i z druhé strany. Oblíbil jsem si tak mnohé postavy, které jsem znal jen z herních karet v trojce. Grafika je po vypnutí všech rozmazávacích efektů nádherná a srovnatelná s dnešními AAA tituly.
Co se mi nelíbilo?
Za prvé samotné prostředí, už tam není tolik přítomná atmosféra slovanského fantasy středověku co mě uchvátila v jedničce. Vše se odehrává mezi mocnými v městech a samotné zaklínačství ustupuje vyšší politice. Příklon k tradičnímu fantasy je vidět jak na nepřátelích tak na architektuře. Aspoň že zůstala nesmlouvavá syrovost a dospělost světa a smysl pro detail ohledně šatů, postav či architektury.
Minihry. Páka je bez nápadu, pořád stejná a jednoduchá. Pěstní souboje spočívají jen v QTE mačkání kláves, také triviální. Největším zločinem je ale nové zpracování kostkového pokeru, docela přemýšlím jestli ho vůbec šlo udělat nějak hůř.
Příběh je dobře vymyšlený a komplikovaný, ale dost na překot vyprávěný. Najednou se v cutscéně objeví 3-4 postavy, které jste dosud neviděli, za minutu hrajete za jednu z nich a za další minutu je s Geraltem doprovázíte přes vyvolané bojiště duchů. Jestli tohle někdo na poprvé pobral tak všechna čest.
Celkově mi dává smysl pít lektvary jen v klidu, ale tvůrci tomu nápadu hází klacky pod nohy. Někdy mi hra důležitý souboj nesignalizuje a jindy Geralt sám varuje, ja nasadím své čtyřlektvarové kombo abych za rohem potkal jednoho mrchožrouta. Mnohdy je delší cutcéna v kombu s dlouhou a obtížnou bojovou pasáží (první souboj s Lethem). Takže i když můj Geralt byl ve hře zdrogován lektvary po většinu času, některé souboje jsem stejně absolvoval bez rauše. Když jsme u toho, zajímalo by mě jestli to někdo hraje jinak než Quen a kotoulování.
Absolutním zlem je inventář a sbírání všeho možného harampádí. S váhovým limitem už bych hru nehrál. Kdyby aspoň šlo věci normálně brát, ale s tím ovládáním často tančíte pro správný úhel, aby jste mohli mrtvolu obrat. Navíc je ve hře pár nedostupných truhel a jiných kontejnerů ke kterým jsem se nedokázal dostat ani tím nejšílenějším tancem.
Tak jsem si druhé dohrání užil o mnoho víc než dohrání první. Může za to nejen odlišný průchod hrou, ale především čerstvá a hlubší znalost ostatních dílů a knih. I jsem si prostudoval před hraním bonusové materiály, což vřele doporučuji u všech dílů. Tentokrát jsem hru hrál na těžkou obtížnost vergenskou cestu, s polským dabingem, HD texturami a modem odstraňující váhy předmětů.
Obtížnost byla opravdu těžká, především ze začátku, když nemáte žádné talenty. Mnoho soubojů jsem strávil umíráním a chmurnými myšlenkami na snížení obtížnosti. O to větší byla radost, když jsem to dal. Je fajn, že jsem si nahrál pozici z jedničky, takže jsem měl slušné meče a hlavně zásobu olejů a lektvarů.
Vergen byl mnohem zajímavější než vojenský tábor, a to jak vizuálně tak hratelnostně. Viděl jsem konečně postavy a příběh i z druhé strany. Oblíbil jsem si tak mnohé postavy, které jsem znal jen z herních karet v trojce. Grafika je po vypnutí všech rozmazávacích efektů nádherná a srovnatelná s dnešními AAA tituly.
Co se mi nelíbilo?
Za prvé samotné prostředí, už tam není tolik přítomná atmosféra slovanského fantasy středověku co mě uchvátila v jedničce. Vše se odehrává mezi mocnými v městech a samotné zaklínačství ustupuje vyšší politice. Příklon k tradičnímu fantasy je vidět jak na nepřátelích tak na architektuře. Aspoň že zůstala nesmlouvavá syrovost a dospělost světa a smysl pro detail ohledně šatů, postav či architektury.
Minihry. Páka je bez nápadu, pořád stejná a jednoduchá. Pěstní souboje spočívají jen v QTE mačkání kláves, také triviální. Největším zločinem je ale nové zpracování kostkového pokeru, docela přemýšlím jestli ho vůbec šlo udělat nějak hůř.
Příběh je dobře vymyšlený a komplikovaný, ale dost na překot vyprávěný. Najednou se v cutscéně objeví 3-4 postavy, které jste dosud neviděli, za minutu hrajete za jednu z nich a za další minutu je s Geraltem doprovázíte přes vyvolané bojiště duchů. Jestli tohle někdo na poprvé pobral tak všechna čest.
Celkově mi dává smysl pít lektvary jen v klidu, ale tvůrci tomu nápadu hází klacky pod nohy. Někdy mi hra důležitý souboj nesignalizuje a jindy Geralt sám varuje, ja nasadím své čtyřlektvarové kombo abych za rohem potkal jednoho mrchožrouta. Mnohdy je delší cutcéna v kombu s dlouhou a obtížnou bojovou pasáží (první souboj s Lethem). Takže i když můj Geralt byl ve hře zdrogován lektvary po většinu času, některé souboje jsem stejně absolvoval bez rauše. Když jsme u toho, zajímalo by mě jestli to někdo hraje jinak než Quen a kotoulování.
Absolutním zlem je inventář a sbírání všeho možného harampádí. S váhovým limitem už bych hru nehrál. Kdyby aspoň šlo věci normálně brát, ale s tím ovládáním často tančíte pro správný úhel, aby jste mohli mrtvolu obrat. Navíc je ve hře pár nedostupných truhel a jiných kontejnerů ke kterým jsem se nedokázal dostat ani tím nejšílenějším tancem.
Pro: grafika, příběh, dialogy, fajn rozuzlení
Proti: neslovanské prostředí, hromada harampádí, občas zmatečné ovládání a vyprávění