Na začátek musím říci, že ač mě Left 4 Dead a 2 docela bavily, tak mě hrozně rychle omrzely. Do Warhammer: End Times - Vermintide jsem zase přišel pozdě (letos v lednu) a hra už byla poněkud za zenitem, ale idea i zpracování se mi docela líbily, tak jsem se rozhodl důvěřovat jim a do dvojky skočit s předstihem.

A i po necelém týdnu musím říci, že zaslouženě. Už teď mám nahráno více hodin než na L4D1 a 2 dohromady a v blízké době nehodlám přestat s hraním. Všech 13 map jsem už sice prošel tam a zpátky, ale každá hra je pořád zábavná a napínavá. Na těžší obtížnosti je pořád velmi snadné chcípnout a i základní obtížnost dokáže potrápit, když si každý dělá co chce.

Oproti jedničce došlo ke zlepšení hry snad v každém ohledu. Tři různé specializace pro každý charakter dost ozvláštní způsob hraní. To ještě prohlubuje výběr perků, kdy jde dohromady naskládat docela zajímavá komba.

Boj zůstal velmi podobný, jen možnosti jak zmasakrovat své nepřátele se zněkolikanásobil a prosekávat se hordou nepřátel, kdy se ruce a hlavy a trupy rozletují po každém máchnutí na všechny strany je fakt super.

Z charakterů mi nesedla akorát Bright Mage, která je velmi silná, když ji hráč umí dobře hrát, ale mě to poněkud nebavilo. Jinak jsem si u ostatních našel svou oblíbenou zbraň či jejich kombinaci, ať je to halberda s arkebuzí u žoldáka, sekera nebo falchion s pepřenkou u lovce čarodějnic, sekerou a dvojhlavňovou brokovnicí (grudge-raker) nebo plamenometem u trpaslíka či s kopím nebo dvojicí dýk a longbowem u elfa.

Každá z postav má své vlastní zbraně, ale ostatní tři předměty jsou sdílené, takže zvyšují power level postavy i u těch, se kterými zrovna člověk nehraje, což vytvořilo poněkud problém, kdy jsem měl několik postav, co byly docela slabé na to hrát o stupeň vyšší obtížnost, ale loot z recruit obtížnosti (ano, každá obtížnost má cap na max level equipu) byl níž než který jsem si mohl vykraftit. Což se pak srovnalo s tím, jak jsem se zlepšil jako hráč, ale to zaskřípání tam bylo.

Už se nemůžu dočkat na nové mapy.