April Ryan je milá a veselá holka, ale má právě velké trápení.
Musí namalovat obraz do umělecké školy a vůbec nemá inspiraci.
Taky ji trápí hádky s rodiči, její milostný život za moc nestojí a mívá zvláštní sny.
Sny o podivných krajích, o neexistujících zvířatech, o mluvících stromech a dalších podivnostech.
Možná je to tím, že je takové horko.
V Newportu je léto, slunce pálí a v jejím pokoji je jako v peci.
Ke všemu ten protivný Zack, co má pokoj hned naproti, se ji pořád pokouší sbalit.
Ale naštěstí má April několik dobrých přátel, co ji mají rádi.

The Longest Journey začíná civilně. Hráč, společně se studentkou umění April Ryan, žije její obyčejný život.
Řeší s April její citové problémy, dívá se na svět jejíma očima, poznává její domov, práci a přátele.
Z dokonalé idyly občas vysvitne záblesk kruté reality, na chvíli hráče šokuje a pak odezní.
Ale stopa strachu v hráči zůstává. Ve světě Stark není něco v pořádku. A k tomu ty divné sny.
Ačkoli je hra veselá, vyzařuje z ní jakási zvláštní melancholie, smutek, nebo skrytý strach.
Něco, co se těžko popisuje, ale hře to dodává zvláštní nádech tajemna.
Dokonale v sobě spojuje žánr sci-fi a fantasy a vzájemně je svazuje nitkami dokonalého příběhu.
Budete v něm s April poznávat prapodivné světy, budete se s April radovat z úspěchů, ale budete se o ni i bát.
Čím déle hrajete, tím je příběh silnější a tím víc přitvrzuje. April jde často i o život.
Nepřátelé, zprvu jen tušení, dostávají stále ostřejší obrysy. Jsou stále blíž.
April je naštěstí statečná holka a jde do toho dobrodružství s odvahou a dobrou náladou.
Je prostě sladká.
Líbí se mi i její postava - není přehnaně hubená, jak je dneska podivnou módou.
Je štíhlá, ale vypadá jako holka, ne jako dnešní rádobymodelky.

The Longest Journey je jedna z nejlepších her co jsem dohrál.
Vysoko hodnotím příběh, charizma hlavní hrdinky, vynikající dabing, spoustu výborných fantasy nápadů.
Tajemnou atmosféru, která osloví něco ve vaší duši.
Technicky je hra klasickou adventurou. Postavy jsou sice 3D, ale pohybují se před 2D kreslenými obrazovkami.
Pevné rozlišení 640x480 je už dneska málo.
Přiznám se, že jsem při hraní často sahal k návodu. Některé hádanky neměly dostatečnou nápovědu.
Někdy jsem věděl co mám dělat, ale vůbec jsem nevěděl jak (křičící sochy).
Nicméně to je u adventur (bohužel) běžné.