Videohra je občas trochu širší pojem, než se na první pohled může zdát a Kholat je toho pravým důkazem.
Je dobré si hned na úvod říct, že se nejedná o nějakou akční, hororovou hru, ale spíše takový atmosférický zážitek, který nám přibližuje jednu ze záhad dvacátého století. Ano, hráč tu má daleko větší ovládací prostor, než třeba v hrách od společnosti Telltale, ale ve finále si může přijít ještě méně, jako když hraje hru.
To hlavní, co na mě dýchlo, když jsem hru spustil, byla neuvěřitelně teskná, depresivní a zimní atmosféra. První akt, kdy se ocitáme na nádraží, v nějaké zapadlé díře v Rusku sliboval vskutku silný zážitek a hra mě dokázala hned zaujmout. Bohužel první akt je možná až moc krátký…
Nastává druhý a hlavní akt, kde vyšetřujeme záhadu, která se v oblasti Kholatu stala. Upřímně, samotné zvuky, kdy vám v uších hučí silný zimní vítr, všude je jen bílo a místy se ocitáte ve vánicích, to působí opravdu věrohodně a navozuje tu správnou atmosféru. Když do toho přičteme záhadné postavy, které na vás občas vybafnou (pár zástav srdce jsem si tu zažil, ale já jsem strašpytel), tak na mě hra působila až hororově. Ve hře postupně sbíráte různé útržky deníků, zpráv apod., které vám celou událost osvětlují, ale hlavně musíte vyhledávat záchytné body, na kterých se vždy stalo něco většího…
Princip je opravdu jednoduchý a od samotného hraní víc nečekejte. Mě to ovšem na nějaký šesti-sedmi hodinový zážitek stačilo. Užíval jsem si to a vlastně svým způsobem neužíval. Zjistil jsem, že se strašně snadno dezorientuji a nevím, kudy jít, myslím, že jdu na sever a objevím se v dolním cípu mapy. Vlastně to můžete brát i jako takový simulátor orientace v přírodě.
Nejspíš je to po čase trochu nuda. Nejspíš by šlo hru obohatit o pár zajímavějších herních mechanismů. Nejspíš by nemuselo být prostředí až tak sterilní. Těch nejspíš by se našlo nejspíš víc, ale hře se minimálně povedlo ukotvit v mých vzpomínkách nějaký herní zážitek, který není zrovna slabý a to se také počítá...
Asi takhle, zázrak to není, ale já jsem si díky tomu dohledal více informací o této události, a díky tomu jsem si to ještě o něco víc užil. Lidem, kteří rádi objevují nové herní zážitky, mají rádi silnou atmosféru a záhady a nelpí na skvělých herních mechanismech, určitě hru doporučuji.
Je dobré si hned na úvod říct, že se nejedná o nějakou akční, hororovou hru, ale spíše takový atmosférický zážitek, který nám přibližuje jednu ze záhad dvacátého století. Ano, hráč tu má daleko větší ovládací prostor, než třeba v hrách od společnosti Telltale, ale ve finále si může přijít ještě méně, jako když hraje hru.
To hlavní, co na mě dýchlo, když jsem hru spustil, byla neuvěřitelně teskná, depresivní a zimní atmosféra. První akt, kdy se ocitáme na nádraží, v nějaké zapadlé díře v Rusku sliboval vskutku silný zážitek a hra mě dokázala hned zaujmout. Bohužel první akt je možná až moc krátký…
Nastává druhý a hlavní akt, kde vyšetřujeme záhadu, která se v oblasti Kholatu stala. Upřímně, samotné zvuky, kdy vám v uších hučí silný zimní vítr, všude je jen bílo a místy se ocitáte ve vánicích, to působí opravdu věrohodně a navozuje tu správnou atmosféru. Když do toho přičteme záhadné postavy, které na vás občas vybafnou (pár zástav srdce jsem si tu zažil, ale já jsem strašpytel), tak na mě hra působila až hororově. Ve hře postupně sbíráte různé útržky deníků, zpráv apod., které vám celou událost osvětlují, ale hlavně musíte vyhledávat záchytné body, na kterých se vždy stalo něco většího…
Princip je opravdu jednoduchý a od samotného hraní víc nečekejte. Mě to ovšem na nějaký šesti-sedmi hodinový zážitek stačilo. Užíval jsem si to a vlastně svým způsobem neužíval. Zjistil jsem, že se strašně snadno dezorientuji a nevím, kudy jít, myslím, že jdu na sever a objevím se v dolním cípu mapy. Vlastně to můžete brát i jako takový simulátor orientace v přírodě.
Nejspíš je to po čase trochu nuda. Nejspíš by šlo hru obohatit o pár zajímavějších herních mechanismů. Nejspíš by nemuselo být prostředí až tak sterilní. Těch nejspíš by se našlo nejspíš víc, ale hře se minimálně povedlo ukotvit v mých vzpomínkách nějaký herní zážitek, který není zrovna slabý a to se také počítá...
Asi takhle, zázrak to není, ale já jsem si díky tomu dohledal více informací o této události, a díky tomu jsem si to ještě o něco víc užil. Lidem, kteří rádi objevují nové herní zážitky, mají rádi silnou atmosféru a záhady a nelpí na skvělých herních mechanismech, určitě hru doporučuji.
Final Fantasy XV: Episode Ignis