Virtua Cop 2 je na první pohled stejný jako jeho předchůdce. Stejná grafika. Skoro stejné zvuky. Střílení teroristů těma stejnými policajty. Hra ale přinesla hodně vylepšení.

Už od první části je jasné, že tohle bude mnohem epičtější, akčnější a výpravnější. Víc nepřátel, projížďka v autech, ve vlaku. Celkově postava provádí víc manévrů. Za celou dobu hraní se mi nepovedlo sebrat brokovnice. Stejně neměla v prvním dílu lepší efekt, než kolt šestiraňák. Na to, jaká jsem elitní jednotka, tak používám dost archaickou základní zbraň. Hlavně, že jsme s parťákem přijeli na scénu největším bourákem.

Zmizel dvojklik na nabíjení. To je u mě největší plus téhle hry. Můžete díky tomu zastřelit víc nepřátel a hra má větší spád a náboj. Dvakrát za hru si můžete vybrat s dvou směrů postupu. Takže si to můžete dvakrát dát znovu. Alespoň nějaká berlička k té zoufalé délce hry. Na automatech to bylo asi mnohem těžší. 3,5 epizod asi bohatě stačilo. Na počítači je to o tom jednou za čas si odpočinkově zastřílet a pobavit se.

Při hraní jsem, nevím proč, pořád myslel na seriál Policajtský Poldové.

Herní výzva: Hru Nezastavíš (hardcore)