Dá se k tomuto velkolepému kousku napsat ještě něco, co již nebylo napsáno? Asi ne, tak na vás vybleju jen své pocity, které budou asi lehce rozházené, ale tak to cítím…
Chvíli jsem přemýšlel, jestli první díl pro mě není vlastně ještě lepší jak úspěšnější druhý. Ono by to tak možná i bylo, ale problém je, že jsem sérii Half-Life hrál až v roce 2016, takže ty pocity jsou tímto dost ovlivněny a jen o prsíčka u mě vyhrál druhý díl, ale hned ten první mě uchvátil…
Ve své době to musel být ohromný úkaz a mrzí mě, že jsem si ten pocit, když tohle spustíte na konci devadesátých let na svém milovaném stroji, nemohl užít. Především milovníci příběhů si přišli na své. Vše samozřejmě umocňovalo tehdy neobvyklé množství skriptů, které pomáhaly příběh vyprávět. Unikátní je i to, že není hra rozdělena na mise/kapitoly, ale vlastně celou hru procházíte “na jeden zátah“.
Už když jsem přijížděl do zařízení Black Mesy, tak jsem měl takový zvláštní, pohlcující pocit, který mě pak prováděl celou hrou. Prostě mě ta hra vzala, nepustila, sežvýkala a na konci vyplivla, abych nedočkavě instaloval druhý díl. Svým způsobem to zní obyčejně, nějaká mimozemská invaze, prazvláštní emzáci, do toho vojáci, co chtějí všechno zahladit, pak tam běhá nějaký týpek, který vám vždy o fous uteče, ale celé to prostě dává smysl a má takové čaro, že si to musíte sami ozkoušet, abyste to pochopili.
Atmosféra je prostě silná, ať už uvnitř zařízení BM nebo když se dostanete na planetu Xen (jeden z těch pořádných sakra wow efektů). Vše dokreslejí různé zvuky, hluky, křiky a samozřejmě hudební podkres.
Samozřejmě musím pochválit i fyziku, která byla na tu dobu unikátní. Neopíjím ani zábavný herní mechanismy. Tady si totiž užijete každý jednotlivý výstřel či přetáhnutí nepřítele páčidlem.
Jediné významnější mínus vidím v tom, že Gordon je hrozně neslaná, nemastná postava, což je prostě škoda. Obecně tu postavy až tak silné nejsou a já jsem typ hráče, který tohle pocítí (dobře, G-Man je světlá vyjímka).
Škoda také je, že jsem hru hrál až s tak velkým odstupem, kdy už jsem měl nahráno jinde, jinak by se nejspíš jednalo o mou srdcovku. Tohle si prostě musí zahrát každý i po takových letech. Tečka! .
Chvíli jsem přemýšlel, jestli první díl pro mě není vlastně ještě lepší jak úspěšnější druhý. Ono by to tak možná i bylo, ale problém je, že jsem sérii Half-Life hrál až v roce 2016, takže ty pocity jsou tímto dost ovlivněny a jen o prsíčka u mě vyhrál druhý díl, ale hned ten první mě uchvátil…
Ve své době to musel být ohromný úkaz a mrzí mě, že jsem si ten pocit, když tohle spustíte na konci devadesátých let na svém milovaném stroji, nemohl užít. Především milovníci příběhů si přišli na své. Vše samozřejmě umocňovalo tehdy neobvyklé množství skriptů, které pomáhaly příběh vyprávět. Unikátní je i to, že není hra rozdělena na mise/kapitoly, ale vlastně celou hru procházíte “na jeden zátah“.
Už když jsem přijížděl do zařízení Black Mesy, tak jsem měl takový zvláštní, pohlcující pocit, který mě pak prováděl celou hrou. Prostě mě ta hra vzala, nepustila, sežvýkala a na konci vyplivla, abych nedočkavě instaloval druhý díl. Svým způsobem to zní obyčejně, nějaká mimozemská invaze, prazvláštní emzáci, do toho vojáci, co chtějí všechno zahladit, pak tam běhá nějaký týpek, který vám vždy o fous uteče, ale celé to prostě dává smysl a má takové čaro, že si to musíte sami ozkoušet, abyste to pochopili.
Atmosféra je prostě silná, ať už uvnitř zařízení BM nebo když se dostanete na planetu Xen (jeden z těch pořádných sakra wow efektů). Vše dokreslejí různé zvuky, hluky, křiky a samozřejmě hudební podkres.
Samozřejmě musím pochválit i fyziku, která byla na tu dobu unikátní. Neopíjím ani zábavný herní mechanismy. Tady si totiž užijete každý jednotlivý výstřel či přetáhnutí nepřítele páčidlem.
Jediné významnější mínus vidím v tom, že Gordon je hrozně neslaná, nemastná postava, což je prostě škoda. Obecně tu postavy až tak silné nejsou a já jsem typ hráče, který tohle pocítí (dobře, G-Man je světlá vyjímka).
Škoda také je, že jsem hru hrál až s tak velkým odstupem, kdy už jsem měl nahráno jinde, jinak by se nejspíš jednalo o mou srdcovku. Tohle si prostě musí zahrát každý i po takových letech. Tečka! .
Final Fantasy XV: Episode Ignis