Stejně jako u ostatních Sierra adventur je tu neoslňující, ale pěkná dobová grafika, velké množství způsobů jak ve hře náhle skončit a nepříliš přívětivé ovládání. Na rozdíl od konkurence ve stáji (a i v porovnání s původní verzí) se však Police Quest v mnohém bere vážně, není to primárně vtipná adventura (i když vtipy tu pořád jsou). Dokonce jsem i četl v jednom ohlédnutí nad sérií pojednání o mýtu, že se aspiranti na policistu učili z materiálů ke hře:)
Ať už je to čistá fikce nebo ne, je tu obrovský důraz na policejní postupy a pravomoci. Svou pistoli pořád musíte dávat do určených přihrádek, všem ukazovat svůj policejní odznak, vyplňovat potřebné formuláře. Vedle toho je ale hlavní příběh točící se kolem případu drogového dealera hrozně hloupý a naivní. Přeci jen mnohé adventury si vystačí s vtípky, ale málokterá s rutinními postupy. Já prostě policejní prostředí, ať už ve hrách nebo filmech miluji a užíval jsem si i jen takové šmejdění v policejní stanici.
Co se týče samotného adventuření, není to zas tak těžká hra. Předmětů tu mnoho není a většinou je jejich použití logické (nebo aspoň nevybočující z dobových standardů). Největší problém jsou právě striktní policejní postupy, třeba zadání správného přestupku do formuláře. Vlastně tu jedna zákeřnost prodlužující herní dobu je – řízení. Velkou část hry strávíte cestováním v autě městem. Je to tak špatně udělané, že mnohdy přejedete odbočku nebo místo zastavení a radši uděláte druhý "nálet" objetím celého města než se do místa dostat vícero odbočování . Město je víceméně mřížka pojmenovaných ulic, proto je užitečné si vedle manuálu stáhnout i mapu města a vytisknout si ji pro lepší a hlavně rychlejší orientaci.
VGA verze prvního Police Questu už sice není dnes jenom pro masochisty jako původní EGA verze, i tak má mnoho úskalí. K tomu aby si ho dnešní hráč užil musí mít několik předpokladů. 1)Musí skousnout hratelnost adventur od Sierry 2)Musí mít opravdu rád americkou cop kulturu 80. a 90. let 3)Musí mít toleranci ke kombinaci rutinního realismu s příběhovou naivitou.
Ať už je to čistá fikce nebo ne, je tu obrovský důraz na policejní postupy a pravomoci. Svou pistoli pořád musíte dávat do určených přihrádek, všem ukazovat svůj policejní odznak, vyplňovat potřebné formuláře. Vedle toho je ale hlavní příběh točící se kolem případu drogového dealera hrozně hloupý a naivní. Přeci jen mnohé adventury si vystačí s vtípky, ale málokterá s rutinními postupy. Já prostě policejní prostředí, ať už ve hrách nebo filmech miluji a užíval jsem si i jen takové šmejdění v policejní stanici.
Co se týče samotného adventuření, není to zas tak těžká hra. Předmětů tu mnoho není a většinou je jejich použití logické (nebo aspoň nevybočující z dobových standardů). Největší problém jsou právě striktní policejní postupy, třeba zadání správného přestupku do formuláře. Vlastně tu jedna zákeřnost prodlužující herní dobu je – řízení. Velkou část hry strávíte cestováním v autě městem. Je to tak špatně udělané, že mnohdy přejedete odbočku nebo místo zastavení a radši uděláte druhý "nálet" objetím celého města než se do místa dostat vícero odbočování . Město je víceméně mřížka pojmenovaných ulic, proto je užitečné si vedle manuálu stáhnout i mapu města a vytisknout si ji pro lepší a hlavně rychlejší orientaci.
VGA verze prvního Police Questu už sice není dnes jenom pro masochisty jako původní EGA verze, i tak má mnoho úskalí. K tomu aby si ho dnešní hráč užil musí mít několik předpokladů. 1)Musí skousnout hratelnost adventur od Sierry 2)Musí mít opravdu rád americkou cop kulturu 80. a 90. let 3)Musí mít toleranci ke kombinaci rutinního realismu s příběhovou naivitou.
Pro: grafika, policejní prostředí, přechod 80. a 90. let
Proti: příběh, řízení, zastaralost ovládání