Po opravdu dlouhé době, jsem se rozhodl, že sem napíšu svůj názor na hru. To že jsem si vybral zrovna 7 díl ze série Resident Evil, není náhoda, jelikož Resi patří mezi mé top hry a konkrétně 2 a 3 díl je pro mou maličkost to samé, co pro ostatní např. Doom. Ovšem dost bylo řečí mimo a pojďme se podívat na samotnou hru.

Příběh
Od příběhu jsem toho nečekal moc již od oznámení. Nechápejte to ovšem tak, že bych hru hanil hned od začátku, ale ruku na srdce Resident Evil byl vždy příběhové béčko jak řemen a za účelem propracovaného příběhu to hrál asi málokdo. Ovšem ze strany druhé, by bez své brakovosti Resi nebyl tam kde je teď. Jestli je to dobře nebo špatně nechám čistě na vás. To samé platí i v sedmém přírůstku do série. Hlavní hrdina Ethan Winters jede navštívit jakýsi zapadákov v Americké Luisianě, kvůli videozprávě kterou mu poslala už tři roky nezvěstná žena Mia. Návštěva domu, kde by měla vaše milovaná být, je však trochu jiný než by se mohlo zdát a záhy zjistíte, že dům i přes svůj rozpadlý vzhled má své obyvatele a že se jedná o opravdu vyvedenou rodinku a každý člen této vypečené rodinky má své vlastní záliby, které jsou více než ochotní vám předvést. K příběhu už není moc co bych mohl napsat, aniž bych nezabrousil mezi spoilery.

Grafika
Z mého pohledu je grafické zpracování na velmi dobré úrovni. V některých recenzích jsem se dočetl, že grafický háv je zastaralý a v některých ohledech to pravda je, ale jako celek vypadá grafika opravdu povedeně. Na mysli mám konkrétně detaily v prostředí jako jako poletující prach, odlesky, hru stínů a světel a i samotné textury. O to víc zamrzí, když grafický engine vykreslí texturu opožděně, nebo jí nevykreslí vůbec (to pak textura vypadá jako z RE 5 a jelikož je hra z první osoby, tak to vysloveně bije do očí) a celkový dojem to dokáže dost pokazit. Některé objekty pak dostaly o něco méně péče než druhé, ale jako celek hra působí nadprůměrně. Kapitolou samou o sobě je pak vymodelování potvor. Tak krásně vymodelovaná monstra s důrazem na detail jsem snad v žádné jiné hře neviděl a je trochu škoda, že monster není víc. Velkou dávku inspirace pak vidím v monstrech ze čtvrtého dílu a to konkrétně z potvory Regenerator a Iron Maiden. Dodatečnou třešničkou na dortu, jsou pak modely zbraní, které jsou taktéž vymodelovány s velkou péčí a při boji na bližší vzdálenost jsou pak zašpiněné směsí krve a tkáně. Jako celek to vypadá opravdu dobře.

Zvuky
Zvuková kulisa je věcí, kterou se Resi hry vyznačují již od prvního dílu (nemyslím teď dabing, ten byl naopak podprůměrný a často parodovaný a i v pozdějších dílech se jednalo spíš o průměr) a ani sedmý díl v tomto nezklamal. V pozadí jdou slyšet různé zvuky, které mají za úkol držet vás v napětí a opravdu se to daří. Hudební podkres je pak také zvolen velmi dobře a pomáhá držet hutnou atmosféru. Zvuky zbraní jsou pak vcelku standartní, a zvuky nepřátel jsou asi takové jaké by jste čekali. Opravdu za povedené pak považuji zvuky, když se vám podaří monstru ustřelit končetiny a nebo rovnou hlavu. Onen čvachtavý zvuk dokáže navodit pocit satisfakce. Dabing postav je pak kvalitou průměrný, ale hlasy k postavám sedí a především Jack a Mrguerite mají projev vyvedený víceméně dobře.

Gameplay
Co by to bylo za hru, kdyby neměla zábavný gameplay. To by pak mohla hra vypadat a znít sebelíp a přesto by jí nikdo nehrál. V případě Resident Evil 7 jsem byl především u prvního oznámení dosti skeptický, jelikož tvůrci slibovali onen opěvovaný návrat ke kořenům, který však slibovali už u 6 dílu a ten dopadl obzvlášť bídně. Mé skepsi nepomohli ani první vydané gameplaye, ze kterých jsem měl pocit, že se série uchyluje ke hrám typu Outlast nebo Amnesia. Mé obavy se však naštěstí nestaly skutečností a Hra se opravdu soustředí na budování atmosféry a až na pár výjimek se jí to opravdu daří. Další věcí, které jsem se trochu bál, bylo rozhodnutí vývojářů udělat hru z první osoby a někteří dokonce tvrdili, že je to první Resi z pohledu hlavního hrdiny. Pravda je však taková, že z první osoby tu už pár dílů bylo (Prví Resi který spočinul v mé PS one byl Resident Evil Survivor a dodnes tato hra zůstává mé osobní Guilty Pleasure, ale jinak se jedná o opravdu hroznou hru) a výsledek nedopadl zrovna nejlépe, takže tu prostor pro obavy rozhodně byl. Nakonec to naštěstí také dopadlo vcelku dobře, i když pár výtek by se také našlo a to především v nízké rychlosti chůze i běhu a jisté nemotornosti postavy. Chápu záměr udělat hlavního hrdinu co nejobyčejnějšího a taky snahu neudělat z něj druhého Leona, ale trochu ho zrychlit by také neuškodilo. Vysloveně iritující ovšem bylo, když se v pozdější fázi hry objevilo více nepřátel najednou a při snaze obejít objekt se hrdina zasekl a nemohl projít dál i přes to, že by se tam v klidu vešel.
Další věc, co vás hrou bude provázet je samozřejmě boj. K likvidaci nepřátel máte klasickou paletu zbraní (pistole, brokovnice, samopal a z těch silnějších pak granátomet a magnum. Svou chvilku slávy zažije i plamenomet) a střelba z nich se opravdu povedla. Zde byl samozřejmě také záměr, udělat hlavní postavu jako obyčejného chlápka, co nemá s bojem žádné zkušenosti, takže střelba působí nemotorně a přebíjení také trvá věčnost. V tomto případě se však jedná o věc, která do hry přináší trochu jiný náboj než v předešlých dílech a opravdu to dokáže navodit pocit nejistoty. K dispozici je také krycí systém, který spočívá ve včasném zmáčknutí tlačítka a hrdina si tělo zakryje rukama. Jednoduché, ale funkční.
Původní díly Resiho si zakládaly na budování atmosféry pomocí strachu z konfrontace nepřátel a stejná složka figuruje i v této hře. Pokud se do hry opravdu ponoříte, tak vás dokáže i hezky postrašit. Zde se nabízí porovnání s výše jmenovanou hrou Outlast, který sice není špatný, ale koncept Jumpscare horrorů mě osobně nepřipadá strašidelný a už vůbec ne atmosferický. Člověk se sice lekne hlasitého zvuku a trhne sebou, ale strach to zkrátka nepřivodí. Abych byl však fér, tak takovéhle momenty se najdou i zde a popravdě mě to i trochu mrzelo. Celkově jsem se však do hry dokázal ponořit což mi právě Outlast nedovolil.
Série RE se samozřejmě proslavila i použitím hádanek. V sedmém díle jich není nijak moc a další postup je spíš závislý na nalezení klíčů a karet s čímž souvisí i backtracking, který naštěstí není nijak hrozný. Jediná část která s hádankami pracuje trochu víc, je v pasáži kterou si pro vás připravil povedený synáček Lucas.

To by k této hře bylo asi vše. Souhrnem získáte povedený béčkový příběh zabalený do hezkého grafického kabátku, který dokáže chytnout. I přes pár slabších momentů se opravdu jedná k návratu ke kořenům série za což jsem opravdu rád. Závěrem bych jenom dodal ještě jednu věc, která po dohrání v případě Resiho působí jako studená sprcha. Po dohrání hry nečekejte nějaké herní módy navíc. Vše je řešeno pomocí DLC, což u série nebývalo zvykem a jedná se o věc, která může zklamat především věrné fanoušky.