He doesn't row

Zaslouží si tato hra absolutní hodnocení? Na to ať si odpoví každý sám. Kdybyste se ale ptali na můj názor, bez váhání odpovím ano.

Asi nemá cemu mluvit o grafickém zpracování (je skvělé), o hratelnosti (sice ničím výjimečná, ale dobrá a zábavná), či o hudbě (přiřadtě si nějaký superlativ). O tom se dočtete v jiných komentářích a já bych se už jen opakoval.

Vsuvka:
Prvnímu dílu, tj. světu Rapture, jsem se dlouho vyhýbal. Z videí to na mě působilo všelijak, rozhodně ne ale jako titul se skvělým příběhem a prostředím. No, každý se může mýlit. Druhý díl (myslím Infinity, ne druhý díl z Rapture, který vznikl bez přítomnosti Levineho) jsem už každopádně vyhlížel s velkým napětím.

Jsou hry, kde tvoří příběh jen kulisu, jakýsi spojovací můstek jenž drží pohromadě (jakžtakž) celou hru. A pak jsou hry, které mají svým příběhem co říct. Hry, které po dohraní nebudete moci vytěsnit z hlavy. Hry, které budete chtít rozehrát znovu a znovu (já se už chystám na čtvrté rozehrání... ano, není to moc, ale ja obvykle hry dohraji jen jednou, takže se jedná o takový osobní rekord). Takovým příkladem je právě Infinite.

Teď několik náhodných myšlenek.

Columbia - i když zní na papíře podvodní svět lépe než ten v oblacích, při hraní jsem to měl naopak. První vstup do nebeského města pro mě patří k jednomu z nejlepších zážitků mé videoherní "kariéry".

Elizabeth - Booker je dle mého zajímavější protagonista než ten z prvního dílu, a sourozenci Luteciovi jsou skvělí průvodci, hlavní pozornost si tu pro sebe ale krade mladá Elizabeth. To ona táhne celý tenthle kolos dopředu. To do ní se platonicky zamilujete (soupeří o první příčku s Triss ze Zaklínače...ehm, žiju i opravdový život, opravdu). To ona Vás bude po celou dobu zajímat. To ona je středobod celé hry.

Příběh - ano, dokáže zamotat hlavu. Ale vše je ve výsledku dobře vysvětleno, nezůstávají žádné nedořešené otázky. Je to prostě komplexní příběh, kde do sebe vše zapadá. Být to film, tak tu máme kandidáta na oscara (koho by takové ceny ale zajímaly, že; hlavní je vlastní požitek).

Vzpomínky, pocity - jednoduše řečeno, ať už je to kniha, film, hudební album či v tomto případě hra, někdy v životě přijde nějaké z těchto médií, které Vás ovlivní. A pro mě je to tento počin právě.

A tím bych tohle povídání ukončil. Pokud se chcete dozvědět více něco o hře, přečtěte si jiné komentáře (doporučuji ten od uživatele Barney). Já si tu sepsal jen několik svých myšlenek k mé nejoblíbenější hře. Zahrajete si ji, stojí to za to.

Will The Circle Be Unbroken?