Po delší době píši další komentář. A po dlouhé jsem se vrátil k sérii NFS. Začnu čerstvě dohranými Carbony. Když jsem tento díl hrál poprvé před několika lety, byl jsem z něho zklamaný, nebavil mě a měl jsem v plánu si ho už nikdy nezahrát. Jenže osud tomu chtěl jinak a na mém monitoru se objevil tento počin od Black Boxu a dostal druhou šanci. A dalo by se říci, že ji využil.

Samozřejmě jako tomu bylo v Most Wanted i tady na nás čeká již standardní béčkový příběh, který je zde je jako nutné zpestření, ale rozhodně by se bez něj hra obešla. Ale hold je tady. Co se dá dělat...

Úvod je rádoby cool honička před vaším starým známým Crossem. Poté za vámi přijíždí fešák ve fešné čapce a plnou hubu keců, nic neobvyklého v sérii NFS. Vaši pozornost samozřejmě jako vždy zaujme ženský element, který je jako vždycky atraktivní a vaše cesta začíná...

A dostáváme se k první novince od Most Wanted. Už na to nejste sami, jelikož si můžete najmout parťáky do vaší skvělé party. Jen škoda, že to je ve většině případech na nic. Parťák má totiž v oblibě jezdit jako dement a místo toho, aby vám pomáhal, jen kecá do vysílačky. Jediní parťáci, kteří jdou jakžtakž využít jsou blokeři. Občas celkem pomůžou a Neville byl mou nejoblíbenější postavou ve hře. Dalším typem parťáků jsou stíhači. Jelikož jezdím jako hovado, nedokázal jsem se zkrátka udržet za stíhačem, ať jsem se snažil sebevíc. No a posledním typem jsou skauti. Ti jsou nejvíc na hovno. Jejich funkcí je vyhledávání zkratek. Jenže vy postupem času zjistíte, že zkratky objevíte i bez skautíka a navíc je k vítězství nepotřebujete. I pokud jezdíte jako idiot, stačí použít nitro a rázem jste ve vedení.

Co jsem úplně nepochopil, bylo rozdělení aut do tříd. Protože i když si zvolíte např. Muscle auta, během hry stejně můžete kupovat exotiku, nebo tuner káry. Ale tak to je spíše taková menší drobnost.

Na jízdní model si budete muset chvíli zvykat, nebo aspoň já jsem si chvíli zvykal. Oproti U2 nebo MW totiž auta mnohem hůře zatáčejí. Ale tak je to o zvyku, ke konci už vám to ani nepříjde.

Výše jsem nakousl obtížnost. Až na drift jsem s ničím neměl výraznější problémy. Nevím jestli je to mými bídnými řidičskými dovednostmi, nebo tou hrou, ale v driftu jsem si zkrátka neškrtl. Naštěstí pro postup ve hře nemusíte mít v daných oblastech odježděny všechny závody.

Pochválit musím grafiku a jako tradičně modely aut. Vypadají skvěle a v nočním městě se krásně lesknou a je na to opravdu radost pohledět. Spousta lidí hře vyčítá krátkou herní dobu. Pokud si však potrpíte na tuning, máte vyhráno a pobyt ve hře si prodloužíte. Oproti MW je tu daleko více možností, jak si vašeho čtyřkolového miláčka vytunit, především po straně vizuální. Autosculpt je také fajn možnost i když jsem jí úplně nevyužíval.

Naopak věc, která mě strašně srala, byla věc při souboji s nějakým bossem. Vždycky když narazíte, tak se váš soupeř začne smát jako kokot. I když je třeba půl kilometru za vámi. A pak je tu klasický NFS syndrom. Týpek má plnou hubu keců a pak ho v první zatáčce předjedete anebo v kaňonu vás ještě ani nepustí na start, vyslechnete jak skončíte špatně, poněvadž stojíte přece proti tomu nejlepšímu řidiči, který neprohrává a je nedotknutelný. Samotný závod v kaňonu končí dvě vteřiny po začátku. Během dvou vteřin toho debílka předjedete, odběhne desetisekundový odpočet a je vymalováno. Vyjímku tvořil pouze závod s Dariem, který jsem musel opakovat několikrát. Z toho jsem byl poměrně překvapen a v téhle hře jsem to už snad ani nečekal.

Každopádně, abych to nějakým způsobem shrnul. NFS Carbon bylo celkem fajn poježdění, které má své mouchy a má pár vad na kráse. Ale jako celek to i tak funguje dobře. Navíc hra krásně odsýpá a než se začne projevovat nuda, je konec hry. Za mě je to poctivá pětašedesátka.