Občas mám náladu si zahrát něco špatného. Většinou tedy hledám na stránkách typu: Superhry apod., ale ProStreety jsem dlouhou dobu přehlížel na své ploše. Kdysi jsem je nainstaloval, odjel pár závodů a už jsem se k nim nikdy nevrátil. Zdejší hodnocení a recenze mě k tomu ani nenutily. Ovšem chuť si působit trápení u nějakého ne úplně povedeného titulu byla silnější. Nuže...

NFS ProStreet má dva zásadní problémy. Jízdní model a hratelnost. Ale o těch až později. Samotný koncept okruhových závodů mi nepřijde až tak špatný, přecijenom pokud by hra měla jízdní model třeba z U2 a nebyla by to nuda, možná bych tu hru i dohrál. Když tak nad tím přemýšlím, nechápu název ProStreet (asi jakože okruh je ulice pro profesionály :)). Ale k věcem, co se mi líbily. Musím pochválit soundtrack, který je celkem v pohodě a lahodil mým uším. Snad v každém díle NFS se mi líbily modely aut, v ProStreetech tomu nebylo jinak. Auta vypadají pěkně.

A teď k věcem, co stály za starou bačkoru. Jízdní model. Jestli jsem si v Carbonech stěžoval na nedotáčivost, v ProStreetech jsem rozmačkal klávesnici. Auta se otáčejí tak dlouho, že si stihnete během doby, co projíždíte zatáčkou, skočit na kafe, poté to kafe vyloučit ze svého těla a nakonec slupnout kakaový pišingr. Co je rovněž na pytel je absolutně nulový pocit jízdy. Zkrátka držíte šipku dopředu, sem tam zatočíte. I když máte na tachometru 200 km/h připadáte si, jako kdybyste jeli s babičkou na nákup do Kauflandu. Model poškození mi taky přišel zbytečný. Během závodu dojde maximálně k jednomu ťukanci na začátku a pak soupeřům ujedete třeba o půl okruhu. Z těchto aspektů logicky plyne i nudná hratelnost. Hra se neskutečně táhne (a to jsem odjel asi 5-6 závodů) a rádoby cool hlášky moderátora při závodech, který z "drsných" závodů na opuštěných okruzích dělá bůhví co, to rozhodně nezlepší.

NFS ProStreet je opravdu špatný. Ale přecijenom jsem doufal, že budu moct dát více než 30%. No...