Dragon Age: Origins je krásná ukázka toho, jaký směr mohou nabrat osvědčená RPGčka ze staré školy, když se je jejich tvůrci snaží trochu opucovat a přiblížit moderním trendům. To co dříve fungovalo jako dobře promazané hodinky, je třeba několika zásahy upravit natolik, aby si na své přišli i milovníci digitálek. A přesně tohle je ten okamžik, kdy mnozí vývojáři berou místo titěrných šroubováčků do rukou kladivo a rozmáchlými údery tvoří svět moderních her. Troufám si říci, že to není případ Dragon Age. Alespoň ne zcela. Zde si totiž někdo ty titěrné šroubováčky do ruky vzal, ale oháněl se s nimi jako v kamenolomu.
Tím stěžejním pilířem, který odlišuje hry typu Baldurs Gate od modernějšího Dragon Age je grafika a ovládání. Vypiplané 2D světy byly vyměněny za atraktivnější 3D a já bych se nebál říci, že to hře nijak zvlášť neuškodilo. Zvláště s maximálně oddálenou kamerou od hrací plochy vypadá hra dostatek detailně, aby si staromilci nemuseli opovržlivě odplivnout na monitor, ale vystačili si pouze s lehce pohrdavým úšklebkem. Naneštěstí to samé nelze říci o ovládání. Fixní kamera bez možnosti rotace a přiblížení sice není cool a in, ale je dokonale přehledná. A Dragon Age dokonale přehledný není. Můžete zde rotovat, zoomovat a měnit úhel pohledu a vše jen pro to, abyste byli více zmatení a dezorientovaní. Z isometrického pohledu máte nepříjemně malý přehled o okolí, posouvat plochu jde jen kousek (což je frustrující hlavně u soubojů) a pokud vám někde překáží nějaké stavby, kamera si začne tak trochu dělat co chce. Rád vzpomínám na letité hry postavené na Infinity enginu, kde bylo prozkoumávání spletitých map přehledné jako dílo ortodoxního minimalisty. Kdežto ve hře, kterou se vám zde snažím představit, byla snaha prolézt každý kout tak trochu utrpením. No, to jsem asi přehnal, ale prostě to nebylo tak krásně přehledné, jak bych si představoval.
Jako mechem obrostlí pařani a hardcore hráči mi možná budete tvrdit, že grafika a ovládání jsou věci podružné a druhořadé a že tím gró, které dělá pořádné RPGčko pořádným RPGčkem, jsou příběh, vývoj postavy, nápadité questy, rozhovory, parťáci a další podobné záležitosti. V podstatě máte pravdu. Dragon Age se na rozdíl od svých předchůdců staží o dospělejší a snad i temnější příběh, čehož dosahuje nejen přítomností většího množství krve a dystopičností celé hry, ale hlavně vyprávěním. Politika, intriky, zrada i boj o moc jsou protkány celým dějem s nemalou precizností a spletitostí a pozadu nezůstávají ani příběhové postavy, kterou jsou skvěle nadabované a mají svůj charakter. Nedá se říci, že by byly jednotlivé postavy vyloženě černobílé, ale padoušskou tvář zde bohužel poznáte na první pohled, ale to už tak ve světe hrdinných skutků a epických příběhů bývá a snad je to tak i správné. I přes všechna tato kladná slova ale nemohu říci, že by mne příběh nějak zvlášť uchvátil. Je celkem poutavý, nechybí mu násilné i dojemné momenty, stejně jako určitá překvapení. To vše je v pořádku, ale přesto mu něco chybělo. Snad byl příběh až příliš protkán politikou a možná by hlavní záporák měl být něčím více, než bezduchým drakem, o kterém se vaší postavě občas zdá a kterého na konci dekapitujete jako zapálený řezník. A možná není chyba ani tak v příběhu, ale v tom, na čem stojí. A tím jsou například...
...questy. Je jich zde mnoho a já to kvituji v povděkem. Mám rád, když se to v malé lokaci hemží lidmi, se kterými si mohu popovídat a skoro každý něco chce, za každým koutem se skrývá nějaká záhada, nevyřešený případ či jen někdo, kdo potřebuje mou pomoc. Je tu nějaké to poslíčkování (vlastně je ho až moc), zabíjení divokých medvědů a podobná klišé. Řada ovšem přijde i na skládání puzzle u holčičky očarované démonem v těle kočky, nebo na stavění éterického mostu pomocí tlačítek, na které se musí vaši parťáci vhodně postavit a přebíhat sem a tam. Můžete se těšit i na snové putování v těle myšky, golema a ohniváka, kteréžto podoby vám zpřístupní tu či onu cestu. Budete zde hledat zloděje knihy, chytat nějaké hraboše a pátrat po ztracené kovářce. Není to nic, za co by se hra musela vyloženě stydět, ale nevím, jestli se tím zapíše do análů zlatým písmem. Questů je zde skutečně mnoho a nezřídka se vám bude stávat, že vám nějaké osoba při rozhovoru poděkuje za splnění toho či onoho a vy ani nebudete vědět, o co jde. A to skutečně není dobré znamení. V tomto ohledu bych asi ocenil více invence a hlavně snahy jednotlivé questy tak nějak lépe prodat, aby si člověk nepřipadal, že to jsou jen další položky k odškrtnutí ve vašem deníku.
Celý svět, ve kterém se bude vaše dobrodružství odehrávat, sestává z několika měst, vísek i dungeonů. Jednotlivé lokace povětšinou nejsou příliš veliké a nezřídka jsou i značně omezené. Támhle je obchod, tuhle někdo postává a o kus dál je hospoda či kostel. Nemohu říci, že by mne nějaká lokace vyloženě nadchla, kdežto naopak pár jich bylo silně nezáživných. Třeba věž mágů. S tím silně souvisí i záležitost ovládání, která byla zmíněně výše.
Vývoj postavy je veskrze zajímavý a troufám si říci, že i lepší ne AD&D, ale co není? Máte zde tři povolání, několik základních vlastností jako je obratnost, kondice, síla kouzel a tak podobně. Každé povolání má vlastní sadu schopností, které jsou relativně pestré a umožní vám například svého mága zaměřit na destruktivní či léčivou magii. Není snadné a vlastně ani příhodné zde podrobně popisovat, jak tvůrci zdejší vývoj postavy pojali, ale nebál bych se říci, že odvedli dobrou práci. Ale tak dobré jako pravidla SPECIAL za Falloutů to pochopitelně ani zdaleka není :-)
Ucházející práci vývojáři odvedli i při tvorbě postav, které si můžete přibrat do party, nicméně na můj vkus se velice málo zapojovali do vámi vedených rozhovorů. Nejzajímavější postavou je nepochybně bojovník Alistair, který nejenže hraje v celém příběhu zásadní roli, ale je to navíc i hodně sympatická postava s osobitým smyslem pro humor. Nikoli nezajímavá je i cynická a bezcitná čarodějka Morrigan. Fajn je i pes a golem. Naopak někteří další až takovým charisma neoplývají, ale každý má jiný vkus.
Dalším pilířem, na jehož bedrech stojí hratelnost správného RPGčka, jsou rozhovory. A zde dle mého soudu Dragon Age trochu zklamal. Rozhovory jsou zde relativně jednoduché, takže pokud si budete chtít pořádně poklábosit, musíte hru vypnout a vylézt se sousedkou na pavlač. Netvrdím, že by dialogy s postavami měly mít tu košatost a fenomenální obsáhlost Planescape Torment, nebo cynismus Falloutů, ale zde mne jejich strohost, nezáživnost a fádnost zklamala. Podřadnou kvalitu dialogů naštěstí trochu zpestřuje možnost lhát a přesvědčovat, což se vám s vysokou mírou investovaných bodů do vhodné vlastnosti bude dařit se stoprocentní úspěšností. Snad vám tento bonus vynahradí skutečnost, že leckdy vám ani jedna z nabízených dialogových možností nebude po chuti.
A co říci o této hře na závěr? Asi že je to i přes některé mé výhrady hodně dobré RPGčko. Má své kvality, klady a charakter. A také své slabiny. Pokud máte s podobnými hrami nějaké zkušenosti, asi si z této hry na zadek nesednete. Je zábavná i zajímavá, to ano, ale nejsem si jistý, jestli si na ní týden po dohrání ještě vzpomenete a ukápne vám slza nostalgie.
Tím stěžejním pilířem, který odlišuje hry typu Baldurs Gate od modernějšího Dragon Age je grafika a ovládání. Vypiplané 2D světy byly vyměněny za atraktivnější 3D a já bych se nebál říci, že to hře nijak zvlášť neuškodilo. Zvláště s maximálně oddálenou kamerou od hrací plochy vypadá hra dostatek detailně, aby si staromilci nemuseli opovržlivě odplivnout na monitor, ale vystačili si pouze s lehce pohrdavým úšklebkem. Naneštěstí to samé nelze říci o ovládání. Fixní kamera bez možnosti rotace a přiblížení sice není cool a in, ale je dokonale přehledná. A Dragon Age dokonale přehledný není. Můžete zde rotovat, zoomovat a měnit úhel pohledu a vše jen pro to, abyste byli více zmatení a dezorientovaní. Z isometrického pohledu máte nepříjemně malý přehled o okolí, posouvat plochu jde jen kousek (což je frustrující hlavně u soubojů) a pokud vám někde překáží nějaké stavby, kamera si začne tak trochu dělat co chce. Rád vzpomínám na letité hry postavené na Infinity enginu, kde bylo prozkoumávání spletitých map přehledné jako dílo ortodoxního minimalisty. Kdežto ve hře, kterou se vám zde snažím představit, byla snaha prolézt každý kout tak trochu utrpením. No, to jsem asi přehnal, ale prostě to nebylo tak krásně přehledné, jak bych si představoval.
Jako mechem obrostlí pařani a hardcore hráči mi možná budete tvrdit, že grafika a ovládání jsou věci podružné a druhořadé a že tím gró, které dělá pořádné RPGčko pořádným RPGčkem, jsou příběh, vývoj postavy, nápadité questy, rozhovory, parťáci a další podobné záležitosti. V podstatě máte pravdu. Dragon Age se na rozdíl od svých předchůdců staží o dospělejší a snad i temnější příběh, čehož dosahuje nejen přítomností většího množství krve a dystopičností celé hry, ale hlavně vyprávěním. Politika, intriky, zrada i boj o moc jsou protkány celým dějem s nemalou precizností a spletitostí a pozadu nezůstávají ani příběhové postavy, kterou jsou skvěle nadabované a mají svůj charakter. Nedá se říci, že by byly jednotlivé postavy vyloženě černobílé, ale padoušskou tvář zde bohužel poznáte na první pohled, ale to už tak ve světe hrdinných skutků a epických příběhů bývá a snad je to tak i správné. I přes všechna tato kladná slova ale nemohu říci, že by mne příběh nějak zvlášť uchvátil. Je celkem poutavý, nechybí mu násilné i dojemné momenty, stejně jako určitá překvapení. To vše je v pořádku, ale přesto mu něco chybělo. Snad byl příběh až příliš protkán politikou a možná by hlavní záporák měl být něčím více, než bezduchým drakem, o kterém se vaší postavě občas zdá a kterého na konci dekapitujete jako zapálený řezník. A možná není chyba ani tak v příběhu, ale v tom, na čem stojí. A tím jsou například...
...questy. Je jich zde mnoho a já to kvituji v povděkem. Mám rád, když se to v malé lokaci hemží lidmi, se kterými si mohu popovídat a skoro každý něco chce, za každým koutem se skrývá nějaká záhada, nevyřešený případ či jen někdo, kdo potřebuje mou pomoc. Je tu nějaké to poslíčkování (vlastně je ho až moc), zabíjení divokých medvědů a podobná klišé. Řada ovšem přijde i na skládání puzzle u holčičky očarované démonem v těle kočky, nebo na stavění éterického mostu pomocí tlačítek, na které se musí vaši parťáci vhodně postavit a přebíhat sem a tam. Můžete se těšit i na snové putování v těle myšky, golema a ohniváka, kteréžto podoby vám zpřístupní tu či onu cestu. Budete zde hledat zloděje knihy, chytat nějaké hraboše a pátrat po ztracené kovářce. Není to nic, za co by se hra musela vyloženě stydět, ale nevím, jestli se tím zapíše do análů zlatým písmem. Questů je zde skutečně mnoho a nezřídka se vám bude stávat, že vám nějaké osoba při rozhovoru poděkuje za splnění toho či onoho a vy ani nebudete vědět, o co jde. A to skutečně není dobré znamení. V tomto ohledu bych asi ocenil více invence a hlavně snahy jednotlivé questy tak nějak lépe prodat, aby si člověk nepřipadal, že to jsou jen další položky k odškrtnutí ve vašem deníku.
Celý svět, ve kterém se bude vaše dobrodružství odehrávat, sestává z několika měst, vísek i dungeonů. Jednotlivé lokace povětšinou nejsou příliš veliké a nezřídka jsou i značně omezené. Támhle je obchod, tuhle někdo postává a o kus dál je hospoda či kostel. Nemohu říci, že by mne nějaká lokace vyloženě nadchla, kdežto naopak pár jich bylo silně nezáživných. Třeba věž mágů. S tím silně souvisí i záležitost ovládání, která byla zmíněně výše.
Vývoj postavy je veskrze zajímavý a troufám si říci, že i lepší ne AD&D, ale co není? Máte zde tři povolání, několik základních vlastností jako je obratnost, kondice, síla kouzel a tak podobně. Každé povolání má vlastní sadu schopností, které jsou relativně pestré a umožní vám například svého mága zaměřit na destruktivní či léčivou magii. Není snadné a vlastně ani příhodné zde podrobně popisovat, jak tvůrci zdejší vývoj postavy pojali, ale nebál bych se říci, že odvedli dobrou práci. Ale tak dobré jako pravidla SPECIAL za Falloutů to pochopitelně ani zdaleka není :-)
Ucházející práci vývojáři odvedli i při tvorbě postav, které si můžete přibrat do party, nicméně na můj vkus se velice málo zapojovali do vámi vedených rozhovorů. Nejzajímavější postavou je nepochybně bojovník Alistair, který nejenže hraje v celém příběhu zásadní roli, ale je to navíc i hodně sympatická postava s osobitým smyslem pro humor. Nikoli nezajímavá je i cynická a bezcitná čarodějka Morrigan. Fajn je i pes a golem. Naopak někteří další až takovým charisma neoplývají, ale každý má jiný vkus.
Dalším pilířem, na jehož bedrech stojí hratelnost správného RPGčka, jsou rozhovory. A zde dle mého soudu Dragon Age trochu zklamal. Rozhovory jsou zde relativně jednoduché, takže pokud si budete chtít pořádně poklábosit, musíte hru vypnout a vylézt se sousedkou na pavlač. Netvrdím, že by dialogy s postavami měly mít tu košatost a fenomenální obsáhlost Planescape Torment, nebo cynismus Falloutů, ale zde mne jejich strohost, nezáživnost a fádnost zklamala. Podřadnou kvalitu dialogů naštěstí trochu zpestřuje možnost lhát a přesvědčovat, což se vám s vysokou mírou investovaných bodů do vhodné vlastnosti bude dařit se stoprocentní úspěšností. Snad vám tento bonus vynahradí skutečnost, že leckdy vám ani jedna z nabízených dialogových možností nebude po chuti.
A co říci o této hře na závěr? Asi že je to i přes některé mé výhrady hodně dobré RPGčko. Má své kvality, klady a charakter. A také své slabiny. Pokud máte s podobnými hrami nějaké zkušenosti, asi si z této hry na zadek nesednete. Je zábavná i zajímavá, to ano, ale nejsem si jistý, jestli si na ní týden po dohrání ještě vzpomenete a ukápne vám slza nostalgie.
