Od již pátého dílu Far Cry jsem příliš nečekal, vlastně jsem se až docela nedávno dozvěděl o jeho motivu a zasazení. Poměrně kritické recenze a názory, které šlo po vydání nalézt snadno a lehce, ovšem mají často naopak nádech naléhavosti si takovouto hru vyzkoušet na vlastní kůži - takže na rozdíl od čtvrtého dílu, který jsem vynechal vzhledem k jeho blízkosti k FC3 a minimálním rozdílům, jsem se pátý díl rozhodl vyzkoušet bez časové prodlevy. A ono sláva, ono jde v jistém smyslu k návratu ke druhému dílu - vedle Operace Flashpoint a Vietcongu mé nejoblíbenější videoherní "střílečce".

Pozitiv bezprostřední po dohrání vidím dostatek, a myslím, že tento velmi kvalitní zážitek není jen chvilkový, ale i přetrvá. Netradičně musím začít od hudby a zvuků, které mají lví podíl na smyslovém prožitku a společně s vynikajícím vizuálním zpracováním tvoří výraznou kombinaci. Dan Romer dokáže navodit specifickou atmosféru, která je zde v rámci série asi nejpovedenější (When the Morning Light Shines In, We Will Rise Again). Shodou náhod jsem ve stejném čase narazil na tři díla zabývající se náboženským kultem ve vyspělé, moderní, společnosti. Jedná se tedy o Far Cry 5, Outlast II (u kterého se už nezbavím dojmu, že jde o hororovou variantu na Far Cry 5) a také Murakamiho 1Q84 - v jistých ohledech tak mám na toto téma odlišné pohledy a to myslím ještě o nějaký kus zvyšuje výsledný zážitek. Příběh, který je recenzenty často kritizován, jsem si užil a Josepha Seeda samozřejmě oblíbil (o poznání než oblíbeného Vaase z FC3), ačkoliv jeho role je spíše minimální. Stejně tak jsem se bavil u samotného hraní. Jako celek je vše kompaktní, nic nepřibývá, nic nechybí. Jde o klasický princip sandbox hry, kdy záleží jen a jen na přístupu. Mně například vyhovovalo hrát v menších úsecích, ale v častějších intervalech. Stereotyp typický pro hry od Ubisoftu se nedostavil ve větší míře, nicméně jasně musím přiznat, že bych FC5 po dokončení nějaký čas nezapnul.

Hratelnost je zcela typická pro sérii, mnoho možností v poměrně se opakujících akcích a úkolech. Stále mně však překvapuje, že i v tomto konceptu dokáží tvůrci přicházet s něčím ne tak okoukaným a oživovat zavedené postupy v game designu. Využití vzdušeného prostoru a silné inklinaci k parťákům jen schvaluji, stejně jako nápad jasného konceptu tří regionů, a sbírání bodů za plnění rozličných akcí. Nicméně i vůči bezproblémové a zábavné hratelnosti u mě hrál prim příběh, respektive některé jeho nuance, které bez pochyb mohou působit i například hloupě až nepatřičně (citáty hlavních postav, pár více bizarních úkolů, celé poselství a jeho podání...) tak já jej naopak přijal jako hlavní bod titulu. Ač tedy v mírně sebe parodizujícím oparu. Dokonce i čtyři "záporáci" jsou zde (ovšem znovu, jen v omezeném čase) vykresleni logicky a důvody, proč to či ono dělají (v rozšířeném konceptu war - famine - pestilence - death) jsou patrné. Jako určitý komentář k pomyslném úpadku civilizace není FC5 vůbec tak špatné, jak je někdy popisované. Naopak.

Silná osmička, s tím, že jde o velmi povedenou hru, která mě utvrzuje v tom, že Ubisoft se v AAA prostoru snaží často o trochu více než konkurence a jiné "střílečky". Povedený dojem podtrhují i malé HW nároky (a tedy plynulost hraní) a ideální hrací dobu okolo 15 až 20 hodin. Navíc, nemohu najít něco, co by mě na Far Cry 5 přímo vadilo - naopak je mi celá hra sympatická.