Red Alert 3 jsem rozehrál zejména z následujících důvodů:

1. Obsazení, které se skládá z jedněch z mých nejoblíbenějších herců (Jonathan Pryce, Tim Currey, J. K. Simmons,...)
2. Holky (přirozeně)
3. Strategie z dnešního světa se mi líbí.
4. Plus možnosti hrát za západní mocnosti a nakopat prdel Sovětskému svazu jsem prostě nemohl říct ne.

Minulé díly jsem nehrál, vlastně kromě Generals jsem nehrál žádnou C&C hru, takže nemohu příliš porovnávat, ovšem musím říct, že mé dojmy jsou převážně pozitivní, obzvlášť s ohledem na to, jaký jsem většinou ve strategiích dřevo. Jakože fakt velký.
V první řadě musím říct, že se mi nesmírně líbí ona ohromná nadsázka, ve které se celá hra nese. Ať už to jsou schopnosti jednotek nebo hlášky jednotlivých velitelů, je zcela evidentní, že tvůrci si z toho dělají pěknou prdel. Taktéž je hezký, že i když se jedná o americké vývojáře, evidentně si dokážou dělat srandu sami ze sebe. Třeba pojmenovat základní pěchotní jednotku s mega bouchačkou "peacemaker", či hlášky od spojeneckých velitelů jako: ,, All right, you win this time. But freedom will always prevail in the end!", nebo mise za Japonce, kdy musíte bránit Pearl Harbor proti Američanům,... to všechno je prostě super.
Soundtrack je nadupaný jak kráva. Základní bojový theme každé frakce mi vždycky dokázal pořádně rozproudit krev v žilách, holt ta elektrická kytara dokáže dělat divy. S grafikou jsem neměl problém, upřímně mi přišla Ok, ovšem jak už jsem psal, jiné díly série jsem nehrál, takže plně chápu, pokud někomu znalejšímu úplně nevoněla.
Klíčem k vítězství v jednotlivých misích pro mě byly vždycky letecké jednotky. V podstatě u všech tří kampaní byla má strategie následující:
1. vytvořit pevnou a nepropustnou obranu hlavní základny,
2. vytvořit mega mohutné letectvo, které jsem posléze posílal ničit hlavní budovy a objekty...
A musím říct, že tahle strategie se osvědčila nevídaně, protože díky tomu jsem mnohými misemi prošel jako nůž máslem. Ovšem i tak některé mise byly docela dost tuhý, například Mount Rushmore, to bylo vyloženě utrpení (mise na čas nenávidím snad víc než míchaná vajíčka), stejně tak zmíněné bránění Pearl Harboru také nebyla žádná sranda. Dále také oceňuji, že některé mise byly založené na onom "Commandos" stylu, kdy úspěch závisí pouze na jednotlivcích, v tomto ohledu jsem si tuze užil hrát za Tanyu při likvidování sovětských budov a jednotek. Žůžo!

Co mě ale velice zklamalo byl fakt, že kampaně na sebe příběhově evidentně nenavazují. Když jsem dohrál kampaň za Sověty a začal další za Spojence, s údivem jsem nadzvedl obočí, protože se tam začaly objevovat postavy, které v předchozí kampani skáply. Nejdřív jsem si myslel, že jde o nějakou přeskakující časovou linku á la Pulp Fiction, ale evidentně každá z kampaní si jde svou vlastní časoprostorovou cestou. Dále mě štval opravdu úděsný pathfinding jednotek, obzvlášť inženýři mě v tomhle rozčilovali. "Ne, nebudu tě vodit za ručičku, sám si tam dojdi, já musím dohlížet na bitevní pole, cywe!"

A jelikož ve mně ještě stále zůstalo nějaké to puberťácké myšlení, musím ocenit i nějaké ty krásky, které hru zdobily.
Ta nejkrásnější: Dasha (byl jsem její otrok v podstatě hned)
Ta nejvíc sexy: Lt. Eva (randit bych s ní asi nechtěl, ale sakra dělá se mnou věci!)
Ta nejroztomilejší: Lissette (roztomilejší verze Rachel McAdams, a ten kukuč...)
Ta nejcharismatičtější: Suki (ženská jak se patří, šel z ní respekt jak hrom)

Red Alert 3 byla velice zábavná strategie, která mě vcelku úspěšně přesvědčuje o tom, že bych tu C&C sérii mohl okouknout trochu blíže, protože tvůrci mají evidentně štyl.