Věříš ve spravedlnost? Svobodu pro všechny? Lidská práva? Pokoj mezi lidmi?
Nejsi spokojen s tím jak se věci mají a chceš to změnit?
A máš MOC na to, abys vnutil světu své názory?
Jsi proti otroctví?
A kdo ti bude veslovat na tvých galérách? Kdo bude dřít na tvých polích?
Realista, který přijme věci jak jsou a neřeší je, se prý dostane dál, než nějaký snílek,
který sní o svobodě pro všechny, ale nemá představu, jak to udělat.
Možná bys rád změnil tenhle násilnický vězeňský mikrosvět, ale napřed musíš být NĚKDO.
A i kdyby se ti povedlo stát se velkým šéfem, co chceš vlastně dělat? Kázat vězňům o morálce?
Ty tuhle kolonii NEZMĚNÍŠ.
Možná bys rád viděl ženu, kterou shodili mezi vězně chvíli před tebou. Ale nula jako ty nemá šanci.
Až s ní Gomez skončí, přihraje ji dalším. A na úplný konec, se možná dostaneš na řadu. Jasné?
To je nejvíc, co můžeš chtít. Že s tím nejsi spokojený?
A co s tím uděláš, když nedokážeš porazit ani nejslabšího z Gomezových strážných?
Když jsi jen bezvýznamný vězeň, kterého zmlátí i poslední kopáč?
Můžeš jít vlastní cestou, být lovcem a sběračem.
Budeš samostatný, ale budeš nula navždycky.
A nejenže nedokážeš zakroutit tomu hajzlovi Gomezovi krkem, ty ho ani vůbec neuvidíš, protože nejsi důležitý.
S nickami on se nestýká.
Pokud chceš být někdo, nejenže si nemůžeš vybírat. Ty se MUSÍŠ doprošovat Gomeze, aby tě vzal mezi své nejnižší poskoky!
Vládne nejsilnější a ostatní fanaticky poslouchají a řvou "heil Gomez".
Vřaď se do hierarchie a buď tam spokojený. Dostaneš přesně tolik moci a práv, kolik si vydobydeš svými schopnostmi.
Svět nezměníš sněním o spravedlnosti a krásnými řečičkami. Jen prací a silou, i když jen o trošku.
Gothic je hra, která nic nedává zadarmo.
Postup na vyšší úroveň je zdlouhavý a hráč občas musí dělat věci, které nechce - stejně jako v životě.
Dá se říct, že Gothic je o něco zábavnější forma chození do práce.
Tento tvrdý realizmus může být na škodu. Většina her dává hráči postup skoro zadarmo.
Hráč bojuje s nepřáteli, na které stačí - i když někdy jen s potížemi.
V Gothic je hráč vržen mezi silné hned a musí se podřídit.
Je potřeba říct, že jsem Gothic nedohrál.
Skončil jsem na začátku, syrová realita tohoto světa mi nesedla a nechtěl jsem sloužit Gomezovi.
Nedokázal jsem se prostě vyrovnat s faktem, že v tomto světě nejsem hrdina, který to tu má spasit.
Když jsem si uvědomil to množství práce, které mě čeká, vzdal jsem to.
Vždyť je to jen hra a hra má dávat člověku ten klamný pocit, že něco ovlivňuje. Aspoň někde, když už nejste ředitelem zeměkoule.
Gothic tohle hráči možná dává, ale rozhodně ne hned a zadarmo. Někomu to může vyhovovat, někdo radši sáhne po lehčím kousku.
Gothic je 3D hra viděná z pohledu třetí osoby, odehrávající se ve vězeňské kolonii Khorinis, která je chráněna magickou bariérou.
Cokoli může dovnitř, ale nic živého nemůže ven. Vězni uvnitř vytvořili vlastní svět, kde vládnou jejich zákony.
Těží vzácnou magickou rudu, kterou král nutně potřebuje a za odměnu dostávají vše potřebné.
Za každý přestupek jde zločinec do dolů Khorinisu, aby se už nikdy nevrátil.
A jednoho dne tam hodili i nás.
Ovládání hry vyžaduje, aby si je hráč vypsal na papír a tak půlhodinu cvičil jak na to. Pak mu ovládání nedělá sebemenší potíže.
Pokud to neudělá, trpí a nervuje se. Ovládání není standartní a je potřeba se ho naučit. Intuitivně to nepůjde.
Grafika na můj vkus poněkud šedá, neuškodily by pastelovější barvy, ale to je nejspíš důsledek optimalizace pro starší počítače.
Netroufám si Gothic hodnotit, když jsem ho nedohrál.
Snad ho někdy dohraju a napíšu místo této úvahy lepší recenzi.
EDIT 24.9.2010 -----------------------------------
Tak jsem právě dohrál Gothic. Můj prvotní komentář, lehce autocenzurovaný, který se - mírně řečeno - nesetkal s pochopením, přesně popisoval moje pocity po dohrání několika prvních úrovní. Očekával jsem, že celá hra bude taková, jako tyhle první úrovně. Nic víc jsem už od ní nečekal. Můj dojem ze hry byl takový, že hraje proti mě.
Nedohraná hra mi ležela na disku a pěkně mě štvala. Říkal jsem si, jak je možné, že ji tolik lidí vychvaluje a já se v ní tragicky topím. Ano, sbírání bylinek a lov zvěře, obchodování atd mě bavily. Ale pořád jsem měl při hraní silné a nepříjemné mrazení v zádech. Nejsem u her zvyklý na to, že mi berou víru. Já jsem přestal věřit, že se někdy budu moct nerušeně projít po okolí, nevěřil jsem, že si někdy vydělám na pořádné zbraně, nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit číhavce, nebo stínovou šelmu. Nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit Gomeze a jeho lidi. Bylo logické, že nějaká cesta výš být musí, je to jen hra, ale ta cesta bude nejspíš tak těžká, že se to nevyplatí hrát. Tak jsem uvažoval.
Po nějaké době mě zase zlákala a šel jsem se do ní na chvilku proběhnout. A začaly se dít věci. Bylo to, jako bych začal hrát úplně jinou hru. Teprve teď ten těžký začátek začal dávat smysl. Utrpení a těžká práce na začátku, se změnilo v zábavné objevování tajemného fantasy světa.
Co se asi schovává v těch zříceninách na kopci? Kdo bydlí v té věži na obzoru? Dokážu se tam probojovat, nebo aspoň proplížit? Co hlídají ty potvory v jeskyni? Zvládnu už zabít skřetí hlídku, nebo zabije ona mě? Co ta šelma, co na mě vyjukla v noci za stromem, div mě netrefil šlak? Není už čas oplatit jí návštěvu? A co mě na té hře vlastně nebavilo?
Běžné hry hráče docela šidí. Hráč bojuje s nepřáteli, na které vždycky stačí a hra mu soustavně pumpuje do těla pocit uspokojení. V Gothic je to jinak. Hodí vás do vody a plavte si jak umíte. Před silnějšími se musíte sklonit, jinak vás zmlátí a oberou. Na začátku hry si na vás dovolí každý kopáč. Ale o to silnější je pocit zadistiučinění, když se vrátíte jako mocný mág, nebo bojovník a plazit se před vámi budou pro změnu oni. Prvních několik levelů jsem vůbec nevěřil, že skutečně existuje nějaký důl, kde můžete poctivě pracovat a kopat nugety. Ve většině ošizených her by prostě vůbec nebyl, sice by se o něm mluvilo, ale hráč by si ho musel domyslet. Gothic je poctivá, do detailu promyšlená hra, kde můžete skoro všechno, pokud na to máte. Potřebujete třeba mapu? V jiných hrách by vám ji někdo dal, nebo byste ji někde našli. V Gothic si ji kupte. Nemáte na to peníze? Ta žádná mapa nebude. Potřebujete třeba někoho najít? Tak se musíte zeptat lidí, nebo hledat a pamatovat si. Tak jako v životě.
A to vůbec nemluvím o propracovanosti celého herního světa. Zvířata se chovají tak přirozeně, jako by to byl nějaký simulátor nespoutané divočiny. Nepřátelé na vás jdou ze všech stran, obkličují vás, taktizují, uhýbají ranám. Celá mapa krajiny, je v paměti bez loadu. Byl jsem u vytržení, když jsem omylem spadl do vodopádu na skřetím území a hra mě plynule a bez loadingu vyvrhla v bažině sektářů.
Úkoly, které se mi na začátku hry silně příčily a měl jsem k nim vyloženě odpor, se postupně měnily a byly čím dál zajímavější a zábavnější. Od poloviny jsem si pak připadal jako v tom skřetím vodopádu - úkoly mě chytily a už jen táhly a nepustily.
Během hraní jsem se setkal se dvěma nepříjemnými bugy, které mi bránily v dohrání, ale naštěstí pomohl Marvin mode. Ovládání je zvláštní a je potřeba se ho naučit, protože samo to nepůjde. Koho by napadlo, že se potápí klávesou alt, že akce je ctrl+šipka, nebo že se zboží přesouvá v nabídce po deseti kusech pomocí ctrl+alt+šipka.
Docela by mě zajímalo, proč se o tom nikde v nastavení nepíše a musel jsem si to sám dohledat na netu. Nepříjemný problém představovalo zasekávání o hrany, ale zase jsem díky tomu snadno porážel zaseknuté nepřátele, kteří by ze mě jinak udělali sekanou. Občas se mi samovolně stočila kamera, právě když jsem to nejméně potřeboval, většinou těsně před skokem, takže následoval pád.
Hra by měla mít automatické ukládání, protože ukládat je tady potřeba pořád, docela to zdržuje a svádí to k ukládání do jediné pozice. Pak stačí jen omylem uložit nepovedenou akci a můžete hrát znovu. Ke konci hry je docela hodně zdlouhavého běhání, ale zase jdou koupit lektvary rychlosti.
Gothic je kus poctivé práce, ke které je ovšem poněkud těžké se prokousat. Gothic jsem opouštěl jen neochotně pozdě v noci a vracel jsem se k němu, jak jen byla volná chvilka. Už dlouho se mi nestalo, abych hrál nějakou hru do čtyř do rána.
Takže jaký je Gothic? Je to truhla s herním pokladem, do které se ale dostane jen ten, kdo projeví námahu a dokáže se prokousat zámky, které nepustí dál každého.
Nejsi spokojen s tím jak se věci mají a chceš to změnit?
A máš MOC na to, abys vnutil světu své názory?
Jsi proti otroctví?
A kdo ti bude veslovat na tvých galérách? Kdo bude dřít na tvých polích?
Realista, který přijme věci jak jsou a neřeší je, se prý dostane dál, než nějaký snílek,
který sní o svobodě pro všechny, ale nemá představu, jak to udělat.
Možná bys rád změnil tenhle násilnický vězeňský mikrosvět, ale napřed musíš být NĚKDO.
A i kdyby se ti povedlo stát se velkým šéfem, co chceš vlastně dělat? Kázat vězňům o morálce?
Ty tuhle kolonii NEZMĚNÍŠ.
Možná bys rád viděl ženu, kterou shodili mezi vězně chvíli před tebou. Ale nula jako ty nemá šanci.
Až s ní Gomez skončí, přihraje ji dalším. A na úplný konec, se možná dostaneš na řadu. Jasné?
To je nejvíc, co můžeš chtít. Že s tím nejsi spokojený?
A co s tím uděláš, když nedokážeš porazit ani nejslabšího z Gomezových strážných?
Když jsi jen bezvýznamný vězeň, kterého zmlátí i poslední kopáč?
Můžeš jít vlastní cestou, být lovcem a sběračem.
Budeš samostatný, ale budeš nula navždycky.
A nejenže nedokážeš zakroutit tomu hajzlovi Gomezovi krkem, ty ho ani vůbec neuvidíš, protože nejsi důležitý.
S nickami on se nestýká.
Pokud chceš být někdo, nejenže si nemůžeš vybírat. Ty se MUSÍŠ doprošovat Gomeze, aby tě vzal mezi své nejnižší poskoky!
Vládne nejsilnější a ostatní fanaticky poslouchají a řvou "heil Gomez".
Vřaď se do hierarchie a buď tam spokojený. Dostaneš přesně tolik moci a práv, kolik si vydobydeš svými schopnostmi.
Svět nezměníš sněním o spravedlnosti a krásnými řečičkami. Jen prací a silou, i když jen o trošku.
Gothic je hra, která nic nedává zadarmo.
Postup na vyšší úroveň je zdlouhavý a hráč občas musí dělat věci, které nechce - stejně jako v životě.
Dá se říct, že Gothic je o něco zábavnější forma chození do práce.
Tento tvrdý realizmus může být na škodu. Většina her dává hráči postup skoro zadarmo.
Hráč bojuje s nepřáteli, na které stačí - i když někdy jen s potížemi.
V Gothic je hráč vržen mezi silné hned a musí se podřídit.
Je potřeba říct, že jsem Gothic nedohrál.
Skončil jsem na začátku, syrová realita tohoto světa mi nesedla a nechtěl jsem sloužit Gomezovi.
Nedokázal jsem se prostě vyrovnat s faktem, že v tomto světě nejsem hrdina, který to tu má spasit.
Když jsem si uvědomil to množství práce, které mě čeká, vzdal jsem to.
Vždyť je to jen hra a hra má dávat člověku ten klamný pocit, že něco ovlivňuje. Aspoň někde, když už nejste ředitelem zeměkoule.
Gothic tohle hráči možná dává, ale rozhodně ne hned a zadarmo. Někomu to může vyhovovat, někdo radši sáhne po lehčím kousku.
Gothic je 3D hra viděná z pohledu třetí osoby, odehrávající se ve vězeňské kolonii Khorinis, která je chráněna magickou bariérou.
Cokoli může dovnitř, ale nic živého nemůže ven. Vězni uvnitř vytvořili vlastní svět, kde vládnou jejich zákony.
Těží vzácnou magickou rudu, kterou král nutně potřebuje a za odměnu dostávají vše potřebné.
Za každý přestupek jde zločinec do dolů Khorinisu, aby se už nikdy nevrátil.
A jednoho dne tam hodili i nás.
Ovládání hry vyžaduje, aby si je hráč vypsal na papír a tak půlhodinu cvičil jak na to. Pak mu ovládání nedělá sebemenší potíže.
Pokud to neudělá, trpí a nervuje se. Ovládání není standartní a je potřeba se ho naučit. Intuitivně to nepůjde.
Grafika na můj vkus poněkud šedá, neuškodily by pastelovější barvy, ale to je nejspíš důsledek optimalizace pro starší počítače.
Netroufám si Gothic hodnotit, když jsem ho nedohrál.
Snad ho někdy dohraju a napíšu místo této úvahy lepší recenzi.
EDIT 24.9.2010 -----------------------------------
Tak jsem právě dohrál Gothic. Můj prvotní komentář, lehce autocenzurovaný, který se - mírně řečeno - nesetkal s pochopením, přesně popisoval moje pocity po dohrání několika prvních úrovní. Očekával jsem, že celá hra bude taková, jako tyhle první úrovně. Nic víc jsem už od ní nečekal. Můj dojem ze hry byl takový, že hraje proti mě.
Nedohraná hra mi ležela na disku a pěkně mě štvala. Říkal jsem si, jak je možné, že ji tolik lidí vychvaluje a já se v ní tragicky topím. Ano, sbírání bylinek a lov zvěře, obchodování atd mě bavily. Ale pořád jsem měl při hraní silné a nepříjemné mrazení v zádech. Nejsem u her zvyklý na to, že mi berou víru. Já jsem přestal věřit, že se někdy budu moct nerušeně projít po okolí, nevěřil jsem, že si někdy vydělám na pořádné zbraně, nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit číhavce, nebo stínovou šelmu. Nevěřil jsem, že někdy dokážu porazit Gomeze a jeho lidi. Bylo logické, že nějaká cesta výš být musí, je to jen hra, ale ta cesta bude nejspíš tak těžká, že se to nevyplatí hrát. Tak jsem uvažoval.
Po nějaké době mě zase zlákala a šel jsem se do ní na chvilku proběhnout. A začaly se dít věci. Bylo to, jako bych začal hrát úplně jinou hru. Teprve teď ten těžký začátek začal dávat smysl. Utrpení a těžká práce na začátku, se změnilo v zábavné objevování tajemného fantasy světa.
Co se asi schovává v těch zříceninách na kopci? Kdo bydlí v té věži na obzoru? Dokážu se tam probojovat, nebo aspoň proplížit? Co hlídají ty potvory v jeskyni? Zvládnu už zabít skřetí hlídku, nebo zabije ona mě? Co ta šelma, co na mě vyjukla v noci za stromem, div mě netrefil šlak? Není už čas oplatit jí návštěvu? A co mě na té hře vlastně nebavilo?
Běžné hry hráče docela šidí. Hráč bojuje s nepřáteli, na které vždycky stačí a hra mu soustavně pumpuje do těla pocit uspokojení. V Gothic je to jinak. Hodí vás do vody a plavte si jak umíte. Před silnějšími se musíte sklonit, jinak vás zmlátí a oberou. Na začátku hry si na vás dovolí každý kopáč. Ale o to silnější je pocit zadistiučinění, když se vrátíte jako mocný mág, nebo bojovník a plazit se před vámi budou pro změnu oni. Prvních několik levelů jsem vůbec nevěřil, že skutečně existuje nějaký důl, kde můžete poctivě pracovat a kopat nugety. Ve většině ošizených her by prostě vůbec nebyl, sice by se o něm mluvilo, ale hráč by si ho musel domyslet. Gothic je poctivá, do detailu promyšlená hra, kde můžete skoro všechno, pokud na to máte. Potřebujete třeba mapu? V jiných hrách by vám ji někdo dal, nebo byste ji někde našli. V Gothic si ji kupte. Nemáte na to peníze? Ta žádná mapa nebude. Potřebujete třeba někoho najít? Tak se musíte zeptat lidí, nebo hledat a pamatovat si. Tak jako v životě.
A to vůbec nemluvím o propracovanosti celého herního světa. Zvířata se chovají tak přirozeně, jako by to byl nějaký simulátor nespoutané divočiny. Nepřátelé na vás jdou ze všech stran, obkličují vás, taktizují, uhýbají ranám. Celá mapa krajiny, je v paměti bez loadu. Byl jsem u vytržení, když jsem omylem spadl do vodopádu na skřetím území a hra mě plynule a bez loadingu vyvrhla v bažině sektářů.
Úkoly, které se mi na začátku hry silně příčily a měl jsem k nim vyloženě odpor, se postupně měnily a byly čím dál zajímavější a zábavnější. Od poloviny jsem si pak připadal jako v tom skřetím vodopádu - úkoly mě chytily a už jen táhly a nepustily.
Během hraní jsem se setkal se dvěma nepříjemnými bugy, které mi bránily v dohrání, ale naštěstí pomohl Marvin mode. Ovládání je zvláštní a je potřeba se ho naučit, protože samo to nepůjde. Koho by napadlo, že se potápí klávesou alt, že akce je ctrl+šipka, nebo že se zboží přesouvá v nabídce po deseti kusech pomocí ctrl+alt+šipka.
Docela by mě zajímalo, proč se o tom nikde v nastavení nepíše a musel jsem si to sám dohledat na netu. Nepříjemný problém představovalo zasekávání o hrany, ale zase jsem díky tomu snadno porážel zaseknuté nepřátele, kteří by ze mě jinak udělali sekanou. Občas se mi samovolně stočila kamera, právě když jsem to nejméně potřeboval, většinou těsně před skokem, takže následoval pád.
Hra by měla mít automatické ukládání, protože ukládat je tady potřeba pořád, docela to zdržuje a svádí to k ukládání do jediné pozice. Pak stačí jen omylem uložit nepovedenou akci a můžete hrát znovu. Ke konci hry je docela hodně zdlouhavého běhání, ale zase jdou koupit lektvary rychlosti.
Gothic je kus poctivé práce, ke které je ovšem poněkud těžké se prokousat. Gothic jsem opouštěl jen neochotně pozdě v noci a vracel jsem se k němu, jak jen byla volná chvilka. Už dlouho se mi nestalo, abych hrál nějakou hru do čtyř do rána.
Takže jaký je Gothic? Je to truhla s herním pokladem, do které se ale dostane jen ten, kdo projeví námahu a dokáže se prokousat zámky, které nepustí dál každého.
Minecraft
Pro: Objevování světa plného tajemství, propracovanost, promyšlenost, příběh.
Proti: Ovládání není řádně popsáno, bugy, velmi těžký začátek hry, zasekávání o hrany, kamera často uhýbá.