Je to jen pár minut, co jsem hru dohrál. Jasně, ještě mi chybí oběhat pár lokací, dosbírat cetky, sejmout nějaké Valkýri či osvobodit draky. Ale ve hře už mám utopeno něco přes dvacet hodin? A hlavně jsem dojel hlavní příběhovou linku.
Příběh je prostě parádní, o tom se snad nedá moc přít. Svým způsobem se jedná o takové komorní božské drama. Těžko se to vysvětluje, ale opravdu příběh působí dosti komorně, ač se v něm vraždí bohové. Hlavní důvod je nejspíš otcovské drama v popředí celého příběhu. Je opravdu skvěle sledovat vývoj obou aktérů, především v tom, jak se k sobě chovají. Emoce srší v každé scéně, mísí se tu klasické drama, humor, smutek, radost, brutalita, arogance, téměř každá emoce, jaká vás napadne se tu v nějakém větším či menším měřítku objevuje.
Do toho všeho se samozřejmě míchají bohové, tentokrát ti severští, kteří patří asi mezi ty nejatraktivnější vůbec. Vy tu sice cítíte proti komu jdete, ale vlastně vůbec netušíte, co je a co není správné. Kratos je neskutečně masakrózní postava, do toho týpka se zamilujete a stačí mu na to dvě věty. Ale i synáče se pěkně vyvedl. Navíc si prošel velmi solidním vývojem, vlastně oba si prošli solidním vývojem.
Byla chvíle, kdy se kluk dozví zásadní věc a úplně změní chování, tam nejenže vás začne trochu štvát, ale hlavně to celé působí moc uspěchaně, až neuvěřitelně, ale to je jediná výtka k postavám. Vedlejší jako Sindri, Brok, Mimir, Freya... jedna lepší než druhá. Snad všechny se povedli a do celé hry naprosto zapadají.
Na druhou stranu se musím přiznat, že po prvních hodinách jsem nebyl úplně odvařenej, recenze se nebáli házet jednu desítku za druhou a tak jsem čekal něco, co mě pošle do kolen, například jako tomu bylo u Witchera 3. To se tak úplně nestalo. Hype se s počtem odehraných hodin začal zvedat, finálová dvojhodinka byla parádní, ale s desítkou bych byl opatrný.
Soubojový systém sází spíše na zábavu, nežli na výzvu, já, jakožto začátečník, jsem si velmi rychle přišel jistý v kramflecích a v podstatě si dovolím tvrdit, že obtížnost je v rámci hlavního příběhu hodně hráčsky přívětivá, díky čemuž se můžete více soustředit na příběh. Na druhou stranu je tu pár výzev v podobě Valkýr (nepovinné), ale jakmile přijdete jak na ně, tak to také není žádný HC. Mě to ovšem vyhovuje, jelikož příběh byl velmi silný a nerad bych si ho kazil zbytečnou náročností, navíc je tu dost obtížností dle vkusu.
Ono tomu asi dost pomáhá i to, že GoW je hodně friendly co se týče ovládání, strašně rychle to dostanete do ruky. Ač je třeba samotný souboj poměrně obsáhlý, co se týče různých útoků, stylů či schopností, tak se to opravdu plynule kombinuje, snadno ovládá a nepřátelé se díky tomu rychle kosí :-).
RPG prvky jsou rozhodně fajn. Těžko říct, do jaké míry by se bez nich samotná hra obešla, ale určitě samotné hraní zpříjemní a obohatí. Lehce se v nich vyznáte, žádné komplikované inventáře, přehnané stromy schopností. Navíc na většinu dosáhnete poměrně rychle. Ale pořád si říkám, jestli to vůbec hra potřebuje...
Hra je vizuálně nádherná. Úplně v kostech pocítíte ten chlad a vlhko. Navíc samotné ozvučení je též výborné a krásně podkreslují celou atmosféru. Taky se mi líbilo, jak autoři vyřešili cestování, kdy vás zprvu nutí oběhnout si lokace, ale s postupem času se dá využít fast travel. Svět není příliš velký a tak je fajn, pokud si ho projdete celý.
Tohle je přesně hra, kvůli které stojí za to mít doma PS4. Neříkám, že to je to nejlepší co jsem hrál, ale herní zážitek byl prostě skvělý. Ani nevím, jestli to má nějaké výraznější mouchy, určitě by se pár hloupostí našlo. Osobně bych uvítal možná bohatější svět, ve které se dá dělat více věcí, méně monotónních. Ale tahle hra si mě dostala především díky hlavní dvojici aktérů a jejich rodinnému dramatu.
Příběh je prostě parádní, o tom se snad nedá moc přít. Svým způsobem se jedná o takové komorní božské drama. Těžko se to vysvětluje, ale opravdu příběh působí dosti komorně, ač se v něm vraždí bohové. Hlavní důvod je nejspíš otcovské drama v popředí celého příběhu. Je opravdu skvěle sledovat vývoj obou aktérů, především v tom, jak se k sobě chovají. Emoce srší v každé scéně, mísí se tu klasické drama, humor, smutek, radost, brutalita, arogance, téměř každá emoce, jaká vás napadne se tu v nějakém větším či menším měřítku objevuje.
Do toho všeho se samozřejmě míchají bohové, tentokrát ti severští, kteří patří asi mezi ty nejatraktivnější vůbec. Vy tu sice cítíte proti komu jdete, ale vlastně vůbec netušíte, co je a co není správné. Kratos je neskutečně masakrózní postava, do toho týpka se zamilujete a stačí mu na to dvě věty. Ale i synáče se pěkně vyvedl. Navíc si prošel velmi solidním vývojem, vlastně oba si prošli solidním vývojem.
Byla chvíle, kdy se kluk dozví zásadní věc a úplně změní chování, tam nejenže vás začne trochu štvát, ale hlavně to celé působí moc uspěchaně, až neuvěřitelně, ale to je jediná výtka k postavám. Vedlejší jako Sindri, Brok, Mimir, Freya... jedna lepší než druhá. Snad všechny se povedli a do celé hry naprosto zapadají.
Na druhou stranu se musím přiznat, že po prvních hodinách jsem nebyl úplně odvařenej, recenze se nebáli házet jednu desítku za druhou a tak jsem čekal něco, co mě pošle do kolen, například jako tomu bylo u Witchera 3. To se tak úplně nestalo. Hype se s počtem odehraných hodin začal zvedat, finálová dvojhodinka byla parádní, ale s desítkou bych byl opatrný.
Soubojový systém sází spíše na zábavu, nežli na výzvu, já, jakožto začátečník, jsem si velmi rychle přišel jistý v kramflecích a v podstatě si dovolím tvrdit, že obtížnost je v rámci hlavního příběhu hodně hráčsky přívětivá, díky čemuž se můžete více soustředit na příběh. Na druhou stranu je tu pár výzev v podobě Valkýr (nepovinné), ale jakmile přijdete jak na ně, tak to také není žádný HC. Mě to ovšem vyhovuje, jelikož příběh byl velmi silný a nerad bych si ho kazil zbytečnou náročností, navíc je tu dost obtížností dle vkusu.
Ono tomu asi dost pomáhá i to, že GoW je hodně friendly co se týče ovládání, strašně rychle to dostanete do ruky. Ač je třeba samotný souboj poměrně obsáhlý, co se týče různých útoků, stylů či schopností, tak se to opravdu plynule kombinuje, snadno ovládá a nepřátelé se díky tomu rychle kosí :-).
RPG prvky jsou rozhodně fajn. Těžko říct, do jaké míry by se bez nich samotná hra obešla, ale určitě samotné hraní zpříjemní a obohatí. Lehce se v nich vyznáte, žádné komplikované inventáře, přehnané stromy schopností. Navíc na většinu dosáhnete poměrně rychle. Ale pořád si říkám, jestli to vůbec hra potřebuje...
Hra je vizuálně nádherná. Úplně v kostech pocítíte ten chlad a vlhko. Navíc samotné ozvučení je též výborné a krásně podkreslují celou atmosféru. Taky se mi líbilo, jak autoři vyřešili cestování, kdy vás zprvu nutí oběhnout si lokace, ale s postupem času se dá využít fast travel. Svět není příliš velký a tak je fajn, pokud si ho projdete celý.
Tohle je přesně hra, kvůli které stojí za to mít doma PS4. Neříkám, že to je to nejlepší co jsem hrál, ale herní zážitek byl prostě skvělý. Ani nevím, jestli to má nějaké výraznější mouchy, určitě by se pár hloupostí našlo. Osobně bych uvítal možná bohatější svět, ve které se dá dělat více věcí, méně monotónních. Ale tahle hra si mě dostala především díky hlavní dvojici aktérů a jejich rodinnému dramatu.
The Last Guardian