Pohledem teoretika je Valkyria Chronicles zatraceně dobrá a, svým způsobem, jedinečná hra. Mix tahové strategie a RPG. Má unikátní vizuální styl, hrami zřídkakdy používaný pohled na válku a třeba i slušnou a nenatahovanou herní dobu nějakých 25 hodin.
Jenže bližší zkoumání odhaluje hned několik problémů táhnoucích se napříč celou hrou i jejími systémy. Třeba umělou inteligenci využívající sovětské smýšlení „Nás mnoho“, když se vaši stateční nepřátelé vrhají před cestu blokující tanky a umírají pod sprškou kulek z jeho kulometu. Nebo nevyrovnanost jednotlivých tříd pěšáků, kdy jsem zásadně nepoužíval snipery a maximálně jednoho inženýra a raketometčíka za misi. Zbylé dvě (Scout a Shocktrooper) naopak tvoří jednoznačnou kostru mé jednotky. Kritizovat se dá i příběh, či snad spíše nevyužití postav v něm. Máte ústřední dvojici, čtyři vedlejší charaktery a dva trochu propracované padouchy. Ostatní jsou jen křoví.
Na druhou stranu ale většina záporů ani nevadí. Tupou AI nuluje dobrý design příběhových misí a takřka každá přináší nějaký nový problém nebo cíl. Jednou musíte zničit most pod obrněným vlakem, který na něm popojíždí a vás mete palbou. Jindy třeba zachraňujete rukojmí zničením prchajícího vozu nevýbušnými zbraněmi, zatímco se mu tankem snažíte zatarasit průjezd. Budete-li opravdu chtít, tak ve své armádě ostřelovače i techniky využijete. Postav k naverbování je zase hodně a všechny nějaký svůj (často opravdu mini) příběh mají. Navíc děj jako celek není úplně špatný, nadto obsahuje hned několik dobrých momentů, ač originality má poskromnu.
Máme tu i vylepšování vlastního tanku. Krom klasického zvyšování vlastností do něj lze i namontovat speciální úpravy zvyšují třeba odolnost pásů nebo množství munice. Právě váš tank je také klíčem k dokončení většiny map. Poskytuje velkou palebnou sílu, krytí pěchotě a později dokáže i vystřelovat kouřovou clonu zneškodňující vražedné bunkry.
Nebylo by spravedlivé Valkyria Chronicles odepisovat, jelikož plno věcí dělá svěžím způsobem. Stejně tak jí ale k vyššímu hodnocení dost schází. Vylepší-li nadcházející díly stávající systémy, můžeme se již brzy dočkat herního klenotu.
Jenže bližší zkoumání odhaluje hned několik problémů táhnoucích se napříč celou hrou i jejími systémy. Třeba umělou inteligenci využívající sovětské smýšlení „Nás mnoho“, když se vaši stateční nepřátelé vrhají před cestu blokující tanky a umírají pod sprškou kulek z jeho kulometu. Nebo nevyrovnanost jednotlivých tříd pěšáků, kdy jsem zásadně nepoužíval snipery a maximálně jednoho inženýra a raketometčíka za misi. Zbylé dvě (Scout a Shocktrooper) naopak tvoří jednoznačnou kostru mé jednotky. Kritizovat se dá i příběh, či snad spíše nevyužití postav v něm. Máte ústřední dvojici, čtyři vedlejší charaktery a dva trochu propracované padouchy. Ostatní jsou jen křoví.
Na druhou stranu ale většina záporů ani nevadí. Tupou AI nuluje dobrý design příběhových misí a takřka každá přináší nějaký nový problém nebo cíl. Jednou musíte zničit most pod obrněným vlakem, který na něm popojíždí a vás mete palbou. Jindy třeba zachraňujete rukojmí zničením prchajícího vozu nevýbušnými zbraněmi, zatímco se mu tankem snažíte zatarasit průjezd. Budete-li opravdu chtít, tak ve své armádě ostřelovače i techniky využijete. Postav k naverbování je zase hodně a všechny nějaký svůj (často opravdu mini) příběh mají. Navíc děj jako celek není úplně špatný, nadto obsahuje hned několik dobrých momentů, ač originality má poskromnu.
Máme tu i vylepšování vlastního tanku. Krom klasického zvyšování vlastností do něj lze i namontovat speciální úpravy zvyšují třeba odolnost pásů nebo množství munice. Právě váš tank je také klíčem k dokončení většiny map. Poskytuje velkou palebnou sílu, krytí pěchotě a později dokáže i vystřelovat kouřovou clonu zneškodňující vražedné bunkry.
Nebylo by spravedlivé Valkyria Chronicles odepisovat, jelikož plno věcí dělá svěžím způsobem. Stejně tak jí ale k vyššímu hodnocení dost schází. Vylepší-li nadcházející díly stávající systémy, můžeme se již brzy dočkat herního klenotu.
