K prvním Simsům jsem se dostal spíše náhodou. Nikdy jsem nic podobného nehrál a kdybych jednoho dne mezi cédéčkami vedle počítače nenarazil právě na tento titul, určitě bych simulátor lidského života nikdy nevyzkoušel.

Dům i simík byli mým vlastním výtvorem, protože jsem se nehodlal spokojit s tím, co mi vývojáři připravili. S postavou jsem se moc nebabral, ale své obydlí jsem se snažil vypiplat do co nejmenšího detailu. Jelikož jsem chtěl mít svůj příbytek jednopatrový a zařízený všemožným vybavením, nezbylo mi na výmalbu jednotlivých místností.

Co na tom, že z toho měl můj simík menší deprese, až vydělá dost peněz, budou i barevné stěny. Nakonec bylo nejen vymalováno, ale zbylo i na ten nejkvalitnější nábytek, bazén či elektroniku. Pak se ale nabízela otázka, co dál? Co je vlastně cílem hry? Já si ho stanovil tím, že koupím tu nejdražší nemovitost, která byla k dispozici. Obětoval jsem tomu símíkův rodinný život, zakazoval mu mít děti s partnerkou a vše podřídil kariéře.

Svého cíle jsem dosáhl, ale musel jsem se vzdát stávajícího sídla včetně veškerého špičkového vybavení, jež se za celou dobu podařilo mému simíkovi nastřádat. Počítal jsem s tím, že za tu přemrštěnou sumu, kterou realitka za daný objekt požadovala, dostane stejný komfort, na nějž byl doposud zvyklý.

Jé jak jsem byl překvapený, že se v domě nenachází zhola nic, kromě jednoho přepychového krbu. Nebýt jej, mohl simík spát na zemi a na záchod chodit do kouta, protože veškeré jeho úspory padly na nákup přepychové vily a jen prodej krbu mu umožnil vést alespoň trochu důstojný život.

Myslím, že jsem využil všeho, co mi hra může nabídnout, takže se k ní už v budoucnu nehodlám vracet a neplánuji zkoušet ani další díly. To dám spíše druhou šanci SimCity 4 nebo Spore od stejných vývojářů.