Plošinovka Contra byla jednou z prvních her, co jsem hrál na konzoli a považuji ji za ten nejlepší titul, který jsem mimo PC vyzkoušel. Chodil jsem ji s bráchou hrát ke kamarádovi a vím jistě, že jsme nehráli na klávesnici, takže to musela být buď čínská kopie Nintendo Entertainment System nebo samotný originální NES.
Co jsem se u Contry navztekal, jako snad u žádné jiné hry, ale stejně jsem se zatraceně bavil, zvláště pak ve dvou. Pět různých módů střelby nemělo chybu, nepřátelé padali po stovkách a těch výbuchů a efektních skoků. K tomu všemu hrála perfektní hudba, kterou si občas rád poslechnu i nyní.
Dneska už bych na to asi neměl nervy, ale v mých herních začátcích jsem propadl skoro každému titulu, protože jsem neměl takové možnosti a takový výběr, jako dnes. Třeba na Contru ještě někdy dojde, ale momentálně mám v plánu jiné kousky.
Co jsem se u Contry navztekal, jako snad u žádné jiné hry, ale stejně jsem se zatraceně bavil, zvláště pak ve dvou. Pět různých módů střelby nemělo chybu, nepřátelé padali po stovkách a těch výbuchů a efektních skoků. K tomu všemu hrála perfektní hudba, kterou si občas rád poslechnu i nyní.
Dneska už bych na to asi neměl nervy, ale v mých herních začátcích jsem propadl skoro každému titulu, protože jsem neměl takové možnosti a takový výběr, jako dnes. Třeba na Contru ještě někdy dojde, ale momentálně mám v plánu jiné kousky.
Pro: neskutečně zábavné, režim pro dva hráče, pět módů střelby, výbuchy, skoky, hudba
Proti: možná až moc obtížné, ale to starší kousky bývají