HORIZON ZERO DAWN se mi strašně těžce hodnotí. Faktem ale zůstává, že po tolika nadšených ohlasech a recenzí jsem očekával přeci jen o něco více.
Začal bych příběhem, který se odehrává ve dvou rovinách. V té první, současnosti (či velmi daleké budoucnosti chcete-li) jsem se dočkal klasického příběhu o vyvrheli, který nakonec všechny sjednotí. Klasický příběh plný klišé, leč neurážející. Vedlejší úkoly jsem téměř neplnil. Ve výsledku se ukázalo že stejně o moc nepřicházím.
Pak je tu ale druhá linie, odehrávající se v minulosti (nebo ne tak vzdálené budoucnosti chcete-li), v níž objevujete bunkry takzvaných "old ones" a odkrýváte postupně pravdu o zkáze starého světa. A to mě bavilo, hodně. Mnohem více mě zajímalo co se stalo před zkázou, jak to dopadlo s posledními žijícími lidmi, než to, co se dělo hrdinům v současnosti. Hltal jsem doslova každý nalezený záznam, každý střípek informací,
Hlavní postava, Aloy, je klasický morální bezchybný klaďas, u kterého byste hledali kostlivce ve skříni marně. Neříkám že by byla nesympatická, ale působí tak moc dokonale až to pomalu začne nudit. Jak by řekl Just Write, chybí jí „duch“ https://www.youtube.com/watch?time_continue=267&v=vOJmhq-ve2Y )
Ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe, jen si prostě budete postupně odškrtávat povinné položky dobrý chlapík, který je ale nucen přidat se ke zlým, jinak mu zabijí rodinu atd., a to se týká i záporných postav.
To ale úplně neplatí pro dva charaktery, se kterými se seznámíte jen přes zápisy v denících a audiovizuálních nahrávkách. Elisabeth a Ted mi přišli i na tak malém kousku mnohem lépe napsané postavy s uvěřitelnějšími motivacemi pro to, co dělají, než celý zbytek osazenstva.
Další kapitolou je svět. Na jednu stranu nádherně vypadající, živoucí, uvěřitelný (pokud přejdeme fakt že poušť a sníh od sebe mohou ležet pár metrů), obydlený zajímavými robotickými dinosaury, na druhou stranu ale obydlený těmi zmíněnými robotickými dinosaury na každém rohu. Chvilkami jsem si připadal, že procházím jen jednotlivými arénami plných nepřátel, kterými se musím probojovat. Žádné poklidné brouzdání ve světě a objevování detailů jako například v Zaklínači 3 či GTA. Tady se cesta většinou smrskla na rychlý sprint před nepřáteli rovnou do cílové destinace. Pak jsem objevil fast travel a nic jiného jsem na přesun už nepoužíval.
Když už ale na nějaký boj došlo, musím říct že jsem si ho užíval. Pokud pomineme fakt, že nejlepší na sejmutí robota je luk a šíp (zajímalo by mě jak by tohle zfilmovali), je celý systém soubojů celkem dobře promyšlený a nabízí vícero možností, jak ho uchopit. Souboje jsou přiměřeně těžké (pokud proti obě nepoštvete celé stádo), dynamické, vyžadující vaši plnou pozornost.
Lze využít i stealth, i když ten byl pro mě někdy spíše k vzteku. Aneb když se na poušti dokážete schovat v trsu vyšší trávy půdorysně metr na metr, ale v džungli plné vysokých kapradin a plno keřů ne.
Výše popsané vypadá, že hru jen kritizuji. Když se na to ale podívám jako na celek, tak musím říct že i přes všechny ty neduhy, nedokonalosti a nedotaženosti, jsem si hru nakonec i užil. Jen se nemůžu zbavit dojmu nevyužitého potenciálu. Tak třeba v dalším díle.
Začal bych příběhem, který se odehrává ve dvou rovinách. V té první, současnosti (či velmi daleké budoucnosti chcete-li) jsem se dočkal klasického příběhu o vyvrheli, který nakonec všechny sjednotí. Klasický příběh plný klišé, leč neurážející. Vedlejší úkoly jsem téměř neplnil. Ve výsledku se ukázalo že stejně o moc nepřicházím.
Pak je tu ale druhá linie, odehrávající se v minulosti (nebo ne tak vzdálené budoucnosti chcete-li), v níž objevujete bunkry takzvaných "old ones" a odkrýváte postupně pravdu o zkáze starého světa. A to mě bavilo, hodně. Mnohem více mě zajímalo co se stalo před zkázou, jak to dopadlo s posledními žijícími lidmi, než to, co se dělo hrdinům v současnosti. Hltal jsem doslova každý nalezený záznam, každý střípek informací,
Hlavní postava, Aloy, je klasický morální bezchybný klaďas, u kterého byste hledali kostlivce ve skříni marně. Neříkám že by byla nesympatická, ale působí tak moc dokonale až to pomalu začne nudit. Jak by řekl Just Write, chybí jí „duch“ https://www.youtube.com/watch?time_continue=267&v=vOJmhq-ve2Y )
Ostatní postavy na tom nejsou o moc lépe, jen si prostě budete postupně odškrtávat povinné položky dobrý chlapík, který je ale nucen přidat se ke zlým, jinak mu zabijí rodinu atd., a to se týká i záporných postav.
To ale úplně neplatí pro dva charaktery, se kterými se seznámíte jen přes zápisy v denících a audiovizuálních nahrávkách. Elisabeth a Ted mi přišli i na tak malém kousku mnohem lépe napsané postavy s uvěřitelnějšími motivacemi pro to, co dělají, než celý zbytek osazenstva.
Další kapitolou je svět. Na jednu stranu nádherně vypadající, živoucí, uvěřitelný (pokud přejdeme fakt že poušť a sníh od sebe mohou ležet pár metrů), obydlený zajímavými robotickými dinosaury, na druhou stranu ale obydlený těmi zmíněnými robotickými dinosaury na každém rohu. Chvilkami jsem si připadal, že procházím jen jednotlivými arénami plných nepřátel, kterými se musím probojovat. Žádné poklidné brouzdání ve světě a objevování detailů jako například v Zaklínači 3 či GTA. Tady se cesta většinou smrskla na rychlý sprint před nepřáteli rovnou do cílové destinace. Pak jsem objevil fast travel a nic jiného jsem na přesun už nepoužíval.
Když už ale na nějaký boj došlo, musím říct že jsem si ho užíval. Pokud pomineme fakt, že nejlepší na sejmutí robota je luk a šíp (zajímalo by mě jak by tohle zfilmovali), je celý systém soubojů celkem dobře promyšlený a nabízí vícero možností, jak ho uchopit. Souboje jsou přiměřeně těžké (pokud proti obě nepoštvete celé stádo), dynamické, vyžadující vaši plnou pozornost.
Lze využít i stealth, i když ten byl pro mě někdy spíše k vzteku. Aneb když se na poušti dokážete schovat v trsu vyšší trávy půdorysně metr na metr, ale v džungli plné vysokých kapradin a plno keřů ne.
Výše popsané vypadá, že hru jen kritizuji. Když se na to ale podívám jako na celek, tak musím říct že i přes všechny ty neduhy, nedokonalosti a nedotaženosti, jsem si hru nakonec i užil. Jen se nemůžu zbavit dojmu nevyužitého potenciálu. Tak třeba v dalším díle.
Cyberpunk 2077
Pro: Historie světa, grafické zpracování, souboje