Nejspíš budu tentokrát lynčovaný. Já totiž původní Baldurs gate vlastně nikdy extra rád neměl. Jasně, dohrál jsem ho, ale nebyl jsem z něj extra na větvi. Více jsem přirostl právě k Icewind dale a jeho klasickým D&D pravidlům. Prostě mě ten systém bavil. Icewind dale byl narozdíl od Balduru zaměřený více na souboje, ale...To je vlastně povídání o jiné hře. Pojďme pokecat o Pillars.
Jak tu už ostatní zmínili. Je to nástupce Baldurů. Pokud vám přesně taková věc chybí, tak nemůžete šlápnout vedle, ne? To jsem si vlastně také říkal. Velmi záhy jsem ale narazil na několik nepříjemných faktů. Začněme systémem a mechanikami boje.
Pročítám zmateně herní encyklopedii. Přesně tak, encyklopedii. Strohý tutoriál vám totiž dá více otázek, než odpovědí. Nebo jsem byl zmatenej jak lesní fretka ihned ze startu. Nechápal jsem absolutně nic. Základ je sice stavěn právě na klasickém D&D (házení kostkou), ale je upraven. Nutno dodat, že šíleně upraven. Ve hře totiž máte kolem 8 druhu zranění. To je už pořádná dávka věcí, které musíte pro úspěšně provedení boje vzít v potaz. K tomu přiberte NESMÍRNÉ množství všemožných kouzel, statistik, podstatistik, zbraní, zbroje, odolností... Je toho prostě šíleně moc a já se bez obalu přiznám, že jsem se plně s tím systémem neztotožnil. Hra na vás totiž vyplivne enormní množství pravidel, které pak doháníte různým vyhledávání pojmů. Následně se musíte číst obrovské množství textu, přičemž si prostě nemáte šanci zapamatovat jen tak z haluze co který spell vlastně dělá. Je to šíleně matoucí. Neustále se musíte vracet ke čtení schopností a porovnávání té schopnosti vůči nepříteli, který má zase rozdílné odolnosti. Na mě až moc autistický systém. Jasně, jeho komplexnost samozřejmě nabízí své plusy. Díky pochopení pravidel se stanete efektivním zabijákem, ale pochopení těch pravidel stojí mnoho úsilí a času. Je totiž velmi snadné se v tom nepřeberném množství věcí ztratit. Moc tomu nepomáhá ani systém lootu, kterého je taky požehnaně. Velmi brzy se tedy budete probírat lootem a číst si popisky zbroje v domnění, že vám v nadcházející bitvě pomůže. A teď vytáhnu perličku. Kromě finálního souboje se totiž tohle naučit nepotřebujete. Stačí (na prostřední obtížnost) označit všechny vaše cápky a poslat je rubat do jednoho zlobivce. Sem tam hodíte nějaký náhodný spell, který má stejnou barvičku, jako nejnižší hodnota odolnosti u nepřítele a máte vystaráno. A to je šílená nuda. Absolvujte takové mechaniky cca 50h a zbělají vám vlasy. Tudíž se začnete částečně z nudy učit právě ten systém a to se vracíme k problému s komplexností. Nebylo to asi pro mě. Možná jsem idiot, ale tohle mi přijde jako designové selhání mechaniky. Hra to totiž nepodává nijak efektivně. Prostě se to musíte naučit. Dříve by to prošlo, ale máme trochu jinou dobu. Číst totiž ve hře budete požehnaně. Není třeba k tomu přidávat schopnosti a obrovské množství mechanik. Toliko jsem si pobrečel k hernímu systému.
A jak je to s příběhem? Ten je napsaný skvěle. Jde poznat, že Obsidian dokáže předhodit skvěle napsanou fantasy, která na vás dýchne pěkně temnou a depresivní atmosféru. To je samozřejmě moc fajn, ale nebylo by to lepší jako kniha? Pro mě určitě jo. Ať už se podíváte na politiku, náboženství, stav světa nebo hlavní dějovou linku. Vše je promyšlené do detailu a hra se vám to nebojí vysvětlit. Jen si zjistěte v co vlastně věří lidé v Jelenolesí. Pak pokračujte tím, proč vlastně věří. A pak sjeďte tu hlavní dějovou linku, která se právě kolem náboženství točí. To je rozhodně velmi odvážné rozhodnutí autorů, které si zaslouží obdiv. Pillars se vám totiž nebude bát podat některá fakta světa bez obalu. Jen to celé působí až příliš koženě. Vše je tak vážný a napnutý, že atmosféra přestane ztrácet kouzlo. Tím se pomalu vytrácí hlavní jádro cRPGčka. A to je velmi smutné. Já bych si prostě raději Pillars přečetl jako knihu, než civěl 50h u monitoru a četl stohy textu, které jsou proložené dost slabým bojovým systémem.
To je vlastně vše, co jsem chtěl vyjádřit a nenašel v ostatních komentářích. Děkuji za pozornost a slunce v duši.