Pamatuji si jak jsem před spoustou let dostal originálku v nádherné krabici k narozeninám, čekala na mě na klávesnici po návratu z práce. Tenkrát jsem byl trošku rozhozen, že to v podstatě není Doom, ale horor, že je to tmavý ad. Ale i tak se mi to moc líbilo. Při znovu dohrání všechny výtky padly a já si užil 100% záležitost. Ano vím, že Half Life 2 i Far Cry byly v roce 2004 lepší, ale Doom 3 mě donutil odpustit a dokonce si užívat věcí, které normálně v 3D hrách nesnáším (temnota, respawn).
Příběh je víceméně reboot Dooma jedničky. Mariňák přijede na základnu na Marsu, kde začne jít všechno do háje. Z osazenstva se stávají zombíci, portály sem proudí hordy monster a čas od času slyšíte hlas někoho živého, který Vás směřuje dále. Nacházíte PDAčka se spoustou opravdu zajímavých lidských příběhů, videozáznamy a pochopitelně kódy ke skříňkám, přičemž poctivým sbíráním zjistíte, že příběh je docela promakaný (na 3D akci od ID Soft), dotýká se původu lidstva i toho, čemu se říká peklo. Je to navíc solidně završeno jen s drobným mrknutím na datadisk v podobě uprchlého záporáka (se kterým si to v datáči vyřídíte)
Grafika je jednoduše fantastická a to paradoxně i přesto, že je utopená ve tmě a odehrává se víceméně jen mezi základnami (s jednou výjimkou). Autoři si dali záležet a tak krvavě-pekelné výlevy, kterých ke konci přibývá jsou opravdu děsivé, momenty kdy se snažíte propátrat baterkou nepropustnou tmu fungují a vůbec atmosféru to má jako řemen.
On totiž Doom 3 je velice povedený mix klasické střílečky ala 90. léta (oddělená kola, spousta lékárniček, nábojů, zbraní), moderní střílečky (v každé úrovni něco zapínáte, vypínáte, řešíte, linearita) a hlavně survival hororu. A jakého panečku! Většina hry je totiž utopená v temnotě (což obvykle nesnáším) a prosvětlit ji můžete jen baterkou. Pokud na něco narazíte, musíte se bleskurychle přepnout na zbraň a potvoru zabít. A k tomu respawn (který také většinou nesnáším), díky čemuž se potvory objeví vždy kde je nečekáte, většinou za zády, nebo při vybrání nějaké skrýše.
Takže to funguje tak, že pomalu prohledáváte každou píď s baterkou, protože se někde může skrývat skrýš s náboji, zdravím, nebo třeba PDAčkem, těšíte se, nebo děsíte toho co na Vás vybafne a když se to stane, hra se změní ve frenetickou řežbu hlava nehlava. A jsou tu i lekačky. Musím uznat že ač jsem zocelený stovkami hororů, dvakrát jsem se brutálně lekl Zrcadlo na záchodě, monitor přepínající kamery. Celá atmosféra mi připomněla System Shock 2 (bez těch RPG prvků)
Co se týče leveldesignu, většinou bloudíte na čím dál více zdevastovaných základnách, občas to prostřídáte adrenalinovou procházkou venku bez vzduchu (jsme na Marsu) a uprostřed hry autoři překvapí a nahodí naprosto skvostnou pekelnou úroveň, ze které psychedelie, zmar a zoufalství jen kape.
Pokud máte pocit, že to vlastně nemá nic společného s originální dvojicí her, řeknu jen dvě slova - zbraně a nepřátelé. Nepřátelé se z větší části vrátili z jedničky. Zatímco zombíci jsou neškodní, zombie vojáci Vám dle stupně výzbroje zavařit umí a už takový imp je narozdíl od originálu smrtelně nebezpečný. Skáče, drápe, háže rychlé ohnivé koule. A vrací se i další - otravné lebky, revenanti s raketomety, cacodémoni. Arch-Ville oživující nepřátele je stejně otravný jako v orginále a přijdou další a další. A když si budete říkat, že autoři zapoměli na kyberdémona, tak ujišťuju, že nezapoměli. Až ho uvidíte, spadne Vám čelist. Jsou tu pochopitelně i novinky - pavouci, zubaté děti ad, pár pěkných bossů, na které musíte přijít jak na ně.
A samozřejmě zbraně. Nechybí nic podstatného - je tu motorovka, brokovnice je slabá stejně jako v jedničce Dooma, rotačák je silný a má slabší verzi v samopalu, plazma je ultimátní rychlopalná zbraň. Trošku mě zklamal slabší raketomet a také BFG, od kterého jsem čekal ničivější účinky - než jsem přišel na to že se dá nabíjet držením střelby a pak to stojí za to. Každopádně boj je parádní - ve větších prostorách na Vás útočí ze všech stran, ve stísněných musíte ustupovat (dokud máte kam), nevyhnete se starému známému strafování a modlíte se aby ti zkur... šmejdi konečně všichni chcípli. A když už to nevypadá na žádné překvápko, objeví se soul cube, které se po 5 zabitích nabije a z jakéhokoliv nepřítele udělá fašírku a ještě Vám z něj doplní zdraví. Paráda!
Poslední superlativum - hra je dlouhá a to hodně. Možná je to díky pomalému prohledávání, ale každopádně kol je hodně a většina z nich opravdu zabere nějakou dobu. A komu by to nestačilo, je tu i datadisk, ve kterém se vydáte dořešit resty z hlavní hry. V datáči je překvapivě většinu hry dost málo nábojů, objeví se pár nepříjemných nových potvor i bossů, dvouhlavňová brokovnice (konečně) a minibaterky na samopalu a brokovnici (haleluja!). A také dvě zbytečné vylepšení - bullet time, který se k hratelnosti nehodí a gravity gun obšlehnutý z Half-Life.
Každopádně Doom 3 je fantastický mix frenetické řežby a survival hororu s parádní grafikou, atmosférou, slušným příběhem a starými dobrými zbraněmi i nepřáteli v novém kabátě. Co chtít více?
Příběh je víceméně reboot Dooma jedničky. Mariňák přijede na základnu na Marsu, kde začne jít všechno do háje. Z osazenstva se stávají zombíci, portály sem proudí hordy monster a čas od času slyšíte hlas někoho živého, který Vás směřuje dále. Nacházíte PDAčka se spoustou opravdu zajímavých lidských příběhů, videozáznamy a pochopitelně kódy ke skříňkám, přičemž poctivým sbíráním zjistíte, že příběh je docela promakaný (na 3D akci od ID Soft), dotýká se původu lidstva i toho, čemu se říká peklo. Je to navíc solidně završeno jen s drobným mrknutím na datadisk v podobě uprchlého záporáka (se kterým si to v datáči vyřídíte)
Grafika je jednoduše fantastická a to paradoxně i přesto, že je utopená ve tmě a odehrává se víceméně jen mezi základnami (s jednou výjimkou). Autoři si dali záležet a tak krvavě-pekelné výlevy, kterých ke konci přibývá jsou opravdu děsivé, momenty kdy se snažíte propátrat baterkou nepropustnou tmu fungují a vůbec atmosféru to má jako řemen.
On totiž Doom 3 je velice povedený mix klasické střílečky ala 90. léta (oddělená kola, spousta lékárniček, nábojů, zbraní), moderní střílečky (v každé úrovni něco zapínáte, vypínáte, řešíte, linearita) a hlavně survival hororu. A jakého panečku! Většina hry je totiž utopená v temnotě (což obvykle nesnáším) a prosvětlit ji můžete jen baterkou. Pokud na něco narazíte, musíte se bleskurychle přepnout na zbraň a potvoru zabít. A k tomu respawn (který také většinou nesnáším), díky čemuž se potvory objeví vždy kde je nečekáte, většinou za zády, nebo při vybrání nějaké skrýše.
Takže to funguje tak, že pomalu prohledáváte každou píď s baterkou, protože se někde může skrývat skrýš s náboji, zdravím, nebo třeba PDAčkem, těšíte se, nebo děsíte toho co na Vás vybafne a když se to stane, hra se změní ve frenetickou řežbu hlava nehlava. A jsou tu i lekačky. Musím uznat že ač jsem zocelený stovkami hororů, dvakrát jsem se brutálně lekl Zrcadlo na záchodě, monitor přepínající kamery. Celá atmosféra mi připomněla System Shock 2 (bez těch RPG prvků)
Co se týče leveldesignu, většinou bloudíte na čím dál více zdevastovaných základnách, občas to prostřídáte adrenalinovou procházkou venku bez vzduchu (jsme na Marsu) a uprostřed hry autoři překvapí a nahodí naprosto skvostnou pekelnou úroveň, ze které psychedelie, zmar a zoufalství jen kape.
Pokud máte pocit, že to vlastně nemá nic společného s originální dvojicí her, řeknu jen dvě slova - zbraně a nepřátelé. Nepřátelé se z větší části vrátili z jedničky. Zatímco zombíci jsou neškodní, zombie vojáci Vám dle stupně výzbroje zavařit umí a už takový imp je narozdíl od originálu smrtelně nebezpečný. Skáče, drápe, háže rychlé ohnivé koule. A vrací se i další - otravné lebky, revenanti s raketomety, cacodémoni. Arch-Ville oživující nepřátele je stejně otravný jako v orginále a přijdou další a další. A když si budete říkat, že autoři zapoměli na kyberdémona, tak ujišťuju, že nezapoměli. Až ho uvidíte, spadne Vám čelist. Jsou tu pochopitelně i novinky - pavouci, zubaté děti ad, pár pěkných bossů, na které musíte přijít jak na ně.
A samozřejmě zbraně. Nechybí nic podstatného - je tu motorovka, brokovnice je slabá stejně jako v jedničce Dooma, rotačák je silný a má slabší verzi v samopalu, plazma je ultimátní rychlopalná zbraň. Trošku mě zklamal slabší raketomet a také BFG, od kterého jsem čekal ničivější účinky - než jsem přišel na to že se dá nabíjet držením střelby a pak to stojí za to. Každopádně boj je parádní - ve větších prostorách na Vás útočí ze všech stran, ve stísněných musíte ustupovat (dokud máte kam), nevyhnete se starému známému strafování a modlíte se aby ti zkur... šmejdi konečně všichni chcípli. A když už to nevypadá na žádné překvápko, objeví se soul cube, které se po 5 zabitích nabije a z jakéhokoliv nepřítele udělá fašírku a ještě Vám z něj doplní zdraví. Paráda!
Poslední superlativum - hra je dlouhá a to hodně. Možná je to díky pomalému prohledávání, ale každopádně kol je hodně a většina z nich opravdu zabere nějakou dobu. A komu by to nestačilo, je tu i datadisk, ve kterém se vydáte dořešit resty z hlavní hry. V datáči je překvapivě většinu hry dost málo nábojů, objeví se pár nepříjemných nových potvor i bossů, dvouhlavňová brokovnice (konečně) a minibaterky na samopalu a brokovnici (haleluja!). A také dvě zbytečné vylepšení - bullet time, který se k hratelnosti nehodí a gravity gun obšlehnutý z Half-Life.
Každopádně Doom 3 je fantastický mix frenetické řežby a survival hororu s parádní grafikou, atmosférou, slušným příběhem a starými dobrými zbraněmi i nepřáteli v novém kabátě. Co chtít více?
Becherův sen
Pro: Mix řežby a hororu, atmosféra, lekačky, temnota a respawn využité ku prospěchu věci.