Protože jsem s hraním dvojky začala hned po dohrání jednička a tak jsem měla problém zvyknout si vlastně na vše, což nebyl dobrý úvod, ale byla jsem na to připravená, protože jsem hru hrála už dříve.
To, jak svět působí, se mi mnohem více líbilo v prvním díle. Moc se mi nelíbí až neonové barvy, které svět má (hlavně v noci). Geraltovy hlasy ve tmě úplně září. Také mi přijde, že hra přišla o něco z atmosféry, která v jedničce byla, ale nedokážu specifikovat přesně o co. Co se mi naopak líbilo je to, že spousta NPC postav má jméno. Není to voják, nebo kurtizána, ale „najít jména“
Dvojka je oproti jedničce opravdu hodně odlišná. Až tak, že by bylo jednoduší psát, co zůstalo stejné, než to, co se změnilo. Soubojový systém mi dával na začátku opravdu zabrat, ale určitě se v něm lépe ukáží schopnosti hráče. Jen bych ocenila nějaký signál, že už nemám moc zdraví (šedivění obrazovky, apod.). Často jsem byla překvapená tím, že Geralt padl mrtvý na zem, protože jsem nesledovala ukazatel zdraví. S tím souvisí i nemožnost vzít si lektvary kdykoli během boje. Často jsem nutně potřebovala Vlaštovku, ale meditovat uprostřed souboje není možné.
Při každém zapnutí hry jsem si musela zvykat na pro mě nepříjemný pohyb kamery. Pokud se rychle rozhlížíte, okolí se rozmaže a to mi dost vadilo.
Pozitivně hodnotím změnu v minihrách. Je fakt, že se tvůrci hry snažili o inovaci. Máme nově páku a pěstní souboje se odlišují od normálních soubojů. Trochu zbytečná mi přišla možnost stealthu. Ten mi moc povedený nepřišel a ani nebylo moc možností, kdy jej využít. Vlastně jsem brzy úplně zapomněla, že ve hře taková možnost je. Já jsem sice stealthový hráč a většinou volím tento způsob hraní, ale v této hře to vlastně většinou ani nejde.
Když jsem hru hrála poprvé, tak jsem měla problém s obtížností. Na střední jsem se přes některé protivníky nemohla dostat. Nedokázala jsem jim dát ani malé poškození. Nakonec jsem byla tak zoufalá, že jsem snížila obtížnost na jednoduchou. Najednou mi ten samý protivník nesahal ani po kotníky. Potřebovala jsem něco mezi. Nyní, při druhém hraní, jsem začala s pokročilou obtížností jako návaznost na jedničku, kde jsem také hrála na pokročilou obtížnost. Hru jsem zvládla a tak jsem spokojená (a dost překvapená). Rozhodně musím pochválit možnosti změnit obtížnost během hraní. Občas se to hodí.
Nelíbila se mi změna hlasu Triss, na tohle jsem citlivá. Naštěstí Zklínač zůstal stejný, změnu jeho hlasu bych určitě nerozdýchala.
Příběh hry byl zajímavý, originální a moc se mi líbil. Došlo k hezkému navázání na první díl. I vedlejší úkoly mi přišly dobré. Došlo k zajímavému vylepšení zaklínačských zakázek. Místo zabijte 10 příšer, jsou zakázky vylepšené. například je třeba zničit nekkeří hnízda, aby se nevraceli. Chyběla mi možnost zůstat neutrální. Z čeho jsem ale byla rozhodně potěšená, byly komiksový styl vyprávění Geraltových vzpomínek.
Obchodování ve hře mi přišlo trochu hloupé. Při porovnání nákupních a prodejních cen je jasné, že všichni obchodníci berou Geralta na hůl. To se dělo i v prvním díle, ale tady mi rozdíly cen připadají ještě větší. Pochybuji, že by si to Geralt nechal líbit.
Bohužel musí říct, že první díl Zaklínače mě oslovil mnohem víc, než druhý, ale určitě jde o velice kvalitní hrou, kterou stojí za to si zahrát.