,,Dáme to jen na svatý ruční granáty?“
,,Cywe, já to chci hrát dýl než jen 3 minuty.“
,,Tak jen na normální granáty?“
,,A zase nechci, aby se to táhlo přes 2 hodiny.“
,,Tak jen na lítací ovečky.“
,,Tovížejo. Protože to s nimi umíš, viď?“
,,Já to s nimi neumím, to jen ty seš lama.“
,,Ae drž hudbu.“
,,Tak jen na pistole a samopaly.“
,,To bude trvat sto let.“
,,Banánový bomby?“
,,Hahahaha!“
,,Hahahaha!“
,,Tak jen standardní bazuky?“
,,Tak jo, ale žádný lano!“
,,Žádný? Aspoň jedno dvě, ne?“
,,Ok.“
Vzpomínka na klasickou konverzaci s kámošem těsně před zahájením nové hry. Pro tuto hru existuje zcela základní pravidlo: Nesmíte ji hrát samotní. To je jako hrát Mafii bez aut, Neverhooda bez hudby, nebo Dobrodružství Čtyřlístku bez Bobíka. Pro Worms je absolutní nutností, aby ho hrálo vícero hráčů. Když je člověk hraje sám, bude ho to bavit tak jen pouhou hodinu. Nicméně pokud najdete kámoše, který hru sice zdatně ovládá, ale nechá se lehce vytočit tím, že granát, jenž tak sebejistě hodil po mém wormsovi se třemi životy, se nečekaně odrazil od pidi pixelu textury zpátky k němu, je to jako nalézt Svatý grál. Hrát Worms ve dvou či více lidech je záruka naprosto parádní a skvělé zábavy, která se může obrátit i v dost napínavou podívanou. Absolutně nejlepší jsou situace, kdy jednomu hráčovi zbývá pouze jeden wormsík proti čtyřem wormsům protihráče. Onen zbývající worm je ale na dost výhodné pozici a vstoupí do módu „fight to the last breath“. A věřte nevěřte, v mnoha případech to klidně i vyhraje. Člověk jen musí mít trochu štěstí a skillu. A každý hráč by se měl řídit pravidlem, že ať už nějaká situace vypadá jakkoliv bezradně, nesmí to vzdávat, protože jedna jediná chyba vítězícího protihráče může vše naprosto změnit. To je mimo jiné to, co mě na Wormsech tak baví. Ta neuvěřitelná nepředvídatelnost. Věci se můžou nečekaně posrat stejně rychle, jako se můžou zlepšit.
Mimo jiné mají Worms líbivé grafické zpracování, vynikající arzenál zbraní, díky kterému si jednotliví hráči mohou hru zpestřit po svém, plus svěží smysl pro humor. Bezpochyby jedna z nejlepších herních psin pro více hráčů, jakou jsem kdy hrál. Přechod do 3D mě nepotěšil. Worms fakt pouze a jedině ve 2D. Už jen kvůli těm pálkám, se kterými můžete dát fakt nesmírně uspokojující, přeš moře a existenci učiněný, home run. Boží.
,,Cywe, já to chci hrát dýl než jen 3 minuty.“
,,Tak jen na normální granáty?“
,,A zase nechci, aby se to táhlo přes 2 hodiny.“
,,Tak jen na lítací ovečky.“
,,Tovížejo. Protože to s nimi umíš, viď?“
,,Já to s nimi neumím, to jen ty seš lama.“
,,Ae drž hudbu.“
,,Tak jen na pistole a samopaly.“
,,To bude trvat sto let.“
,,Banánový bomby?“
,,Hahahaha!“
,,Hahahaha!“
,,Tak jen standardní bazuky?“
,,Tak jo, ale žádný lano!“
,,Žádný? Aspoň jedno dvě, ne?“
,,Ok.“
Vzpomínka na klasickou konverzaci s kámošem těsně před zahájením nové hry. Pro tuto hru existuje zcela základní pravidlo: Nesmíte ji hrát samotní. To je jako hrát Mafii bez aut, Neverhooda bez hudby, nebo Dobrodružství Čtyřlístku bez Bobíka. Pro Worms je absolutní nutností, aby ho hrálo vícero hráčů. Když je člověk hraje sám, bude ho to bavit tak jen pouhou hodinu. Nicméně pokud najdete kámoše, který hru sice zdatně ovládá, ale nechá se lehce vytočit tím, že granát, jenž tak sebejistě hodil po mém wormsovi se třemi životy, se nečekaně odrazil od pidi pixelu textury zpátky k němu, je to jako nalézt Svatý grál. Hrát Worms ve dvou či více lidech je záruka naprosto parádní a skvělé zábavy, která se může obrátit i v dost napínavou podívanou. Absolutně nejlepší jsou situace, kdy jednomu hráčovi zbývá pouze jeden wormsík proti čtyřem wormsům protihráče. Onen zbývající worm je ale na dost výhodné pozici a vstoupí do módu „fight to the last breath“. A věřte nevěřte, v mnoha případech to klidně i vyhraje. Člověk jen musí mít trochu štěstí a skillu. A každý hráč by se měl řídit pravidlem, že ať už nějaká situace vypadá jakkoliv bezradně, nesmí to vzdávat, protože jedna jediná chyba vítězícího protihráče může vše naprosto změnit. To je mimo jiné to, co mě na Wormsech tak baví. Ta neuvěřitelná nepředvídatelnost. Věci se můžou nečekaně posrat stejně rychle, jako se můžou zlepšit.
Mimo jiné mají Worms líbivé grafické zpracování, vynikající arzenál zbraní, díky kterému si jednotliví hráči mohou hru zpestřit po svém, plus svěží smysl pro humor. Bezpochyby jedna z nejlepších herních psin pro více hráčů, jakou jsem kdy hrál. Přechod do 3D mě nepotěšil. Worms fakt pouze a jedině ve 2D. Už jen kvůli těm pálkám, se kterými můžete dát fakt nesmírně uspokojující, přeš moře a existenci učiněný, home run. Boží.
Pathfinder: Wrath of the Righteous