Hrám čistě pro dva ještě neodzvonilo!
Zdálo se, že čas, kdy jste mohli celé dny propařit s kamarádem na gauči jsou nenávratně pryč, nevzpomínám si na žádnou novou hru (krom lego her a Brother: tale of two sons ehm ehm to je tak trochu stejný autor), kterou byste si mohli zahrát čistě s kámošem a už vůbec ne, kde byste kamaráda opravdu nutně potřebovali.
Od příběhu nečekejte nic velkého, prostě utíkáte z vězení. Některé scény jako by z oka vypadly Útěku z věznice Shawshank (scéna na střeše, bouřka), že si až myslím, že je to záměrné a autor tak skládá skvělému filmu poctu. Máme tu dvě archetypální postavy, Leo - mladý a horlivý a Vincent - starší a rozvážný, nějaké ty pletky se zákonem, krevní mstu, věrné manželky, ukradené klenoty, zlouna s obrovským letním sídlem a tak dále. Rozhodně nic, co by vás překvapilo. Spíš taková poslepovaná klišé.
Herní mechaniky jsou skvělé. Splitscreen běží stále a navíc se často mění v prospěch toho, kdo má víc práce. Rozhodně si oba hráči nedělají to svoje, ale hodně spolupracují. Jeden odvádí pozornost, zatímco druhý krade náčiní nebo dává pozor na procházející strážné zatímco vy se snažíte utéct z cely. Některé věci musíte dělat naráz a dokonce i synchronizovat mačkání tlačítek, aby se vám určitý úkon povedl. Ve hře dostanete i možnost výběru rozhodnutí jako: utéct pod mostem nebo přes něj, stařečky odlákat nebo je přepadnout? Tyhle rozhodnutí však nemají na další děj žádný dopad a jsou čistě pro zpestření hratelnosti. Obzvlášť mě bavily honičky na všech různých dopravních prostředcích (včetně člunu). Drobné minihry jako házení šipek, podkov nebo baseball jsou hezkými detaily.
Skrze hru se dostanete zhruba za nějakých sedm hodin. Vystřídáte různá prostředí, role, dopravní prostředky, honičky a spácháte hromadu zločinů. A i přesto všechno jsem měla občas pocit, že se nudím. Nebylo to ani tak příběhem nebo nedostatkem rozmanitosti, ale ve hře nebyla snad jediná výzva. Umřeli jsem tak dvakrát (a to protože neumím rozeznat pravou od levé) a hra nás celou dobu vedla za ručičku, nějak mi chyběl ten adrenalin. Prostě jsme držely ovladače a spíš sledovaly interaktivní film, než že bychom opravdu hrály.
Je osvěžující po tak dlouhé době dostat do rukou hru, kterou si jinak než ve dvou nezahrajete. I když plést si obrazovky, kde jsem já a kde spoluhráč mi opravdu nechybělo. Navíc pro hraní ve dvou potřebujete jen jednu kopii a to mi od autorů přijde jako skvělý (nejen prodejní) tah.
Zdálo se, že čas, kdy jste mohli celé dny propařit s kamarádem na gauči jsou nenávratně pryč, nevzpomínám si na žádnou novou hru (krom lego her a Brother: tale of two sons ehm ehm to je tak trochu stejný autor), kterou byste si mohli zahrát čistě s kámošem a už vůbec ne, kde byste kamaráda opravdu nutně potřebovali.
Od příběhu nečekejte nic velkého, prostě utíkáte z vězení. Některé scény jako by z oka vypadly Útěku z věznice Shawshank (scéna na střeše, bouřka), že si až myslím, že je to záměrné a autor tak skládá skvělému filmu poctu. Máme tu dvě archetypální postavy, Leo - mladý a horlivý a Vincent - starší a rozvážný, nějaké ty pletky se zákonem, krevní mstu, věrné manželky, ukradené klenoty, zlouna s obrovským letním sídlem a tak dále. Rozhodně nic, co by vás překvapilo. Spíš taková poslepovaná klišé.
Herní mechaniky jsou skvělé. Splitscreen běží stále a navíc se často mění v prospěch toho, kdo má víc práce. Rozhodně si oba hráči nedělají to svoje, ale hodně spolupracují. Jeden odvádí pozornost, zatímco druhý krade náčiní nebo dává pozor na procházející strážné zatímco vy se snažíte utéct z cely. Některé věci musíte dělat naráz a dokonce i synchronizovat mačkání tlačítek, aby se vám určitý úkon povedl. Ve hře dostanete i možnost výběru rozhodnutí jako: utéct pod mostem nebo přes něj, stařečky odlákat nebo je přepadnout? Tyhle rozhodnutí však nemají na další děj žádný dopad a jsou čistě pro zpestření hratelnosti. Obzvlášť mě bavily honičky na všech různých dopravních prostředcích (včetně člunu). Drobné minihry jako házení šipek, podkov nebo baseball jsou hezkými detaily.
Skrze hru se dostanete zhruba za nějakých sedm hodin. Vystřídáte různá prostředí, role, dopravní prostředky, honičky a spácháte hromadu zločinů. A i přesto všechno jsem měla občas pocit, že se nudím. Nebylo to ani tak příběhem nebo nedostatkem rozmanitosti, ale ve hře nebyla snad jediná výzva. Umřeli jsem tak dvakrát (a to protože neumím rozeznat pravou od levé) a hra nás celou dobu vedla za ručičku, nějak mi chyběl ten adrenalin. Prostě jsme držely ovladače a spíš sledovaly interaktivní film, než že bychom opravdu hrály.
Je osvěžující po tak dlouhé době dostat do rukou hru, kterou si jinak než ve dvou nezahrajete. I když plést si obrazovky, kde jsem já a kde spoluhráč mi opravdu nechybělo. Navíc pro hraní ve dvou potřebujete jen jednu kopii a to mi od autorů přijde jako skvělý (nejen prodejní) tah.
Death's Door
Pro: kooperace, herní mechaniky
Proti: příběhová klišé, příliš jednoduché