Tak jsem z dětičkami navštívil arcade hernu. Při té příležitosti jsem sfoukl The House of the Dead. A to na originální pistolích. Musím říct, že mi hra dala dost zabrat. Obtížnost je dělaná pro dva přesně mířící lidi. Hrál jsem to jen já. A dost špatně.

Na začátku jsem si musel zvyknout na to, že hra neskutečně bliká. A když to hrajete ve dvou, hra se stává dost nepřehlednou. Čekal jsem, jestli z toho třeba nedostanu epileptický záchvat. Dost nešťastně je řešené nabíjení. Musíte namířit mimo automat a zmáčknout střelbu. Strašně zdlouhavé a chaotické. Vůbec by neškodil zaměřovací terčík. Střílet totiž pistolemi na skoro stejně velkou obrazovku není moc přesné. Možná jsem to ale jen neuměl.

Ve hře jsem chcípal každou chvíli. Naštěstí je to řešené tak, že když umřete, stačí hodit další minci a pokračujete dál. Kdybych tam házel třeba desetikoruny, měl bych to za takových 500. A to je to dost krátká hra. Je tady i příběh. Ten má ale asi tak stejnou hloubku jako film Uweho Bolla (Jak podle tohohle mohl někdo natočit film?).

Samozřejmě jsem nikoho nezachránil, ale bosse jsem asi po deseti mincích ustřílel. Být to za peníze.. No jo, ono to vlastně za peníze bylo.
Virtua Cop byl lepší. Tam jste nemuseli věčně střílet 5 ran do zombíka, co byl pár centimetrů od vás.