Když jsem dohrála Firewatch poprvé před jedním a půl rokem, tak mi v hlavě zůstal hlavně krásný dojem z prostředí, ve kterém jsem se s postavou pohybovala. Ovšem, co se týče příběhu, ten jsem, to se přiznám, trochu pozapomněla, a tak, když jsem měla příležitost si hru zahrát po druhé, tak jsem se jí chopila a nyní píšu komentář s čerstvými dojmy.

Přírodu mám moc ráda, a tak se mi role Henryho, coby strážce národního parku, líbila. Po pěkném, i když smutném začátku, kdy je hráč uveden do života hlavního hrdiny, jsem se lehce vžila do jeho role a začala zkoumat barevné tóny krajiny amerického parku. Vcelku brzy se ozvala D a začala otra... totiž mluvit. Zde bych zmínila hlavní plus hry, a to rozhovory mezi Henrym a Delilah, které jsou kvalitně nadabované a hráč, díky možnosti, co odpověď, se může podílet na formování osobnosti Henryho.

Po chvíli jsem, jakožto Henry, byla uvedena do příběhu, který měl tajemný nádech a dokázal mě držet až do konce. Nebyl nijak zvlášť šokující, když jsem zjistila, o co tedy jde, ale tím, jak byl vyprávěn a postupně dávkován, tak byly chvíle, kdy jsem si říkala "tyjo, o co tam vlastně jde?".

Hru obohacují různé, drobné příhody, jako nález želvičky a její adopci, vyskočení mývala ze starých kamen, nečekaná bouřka, požár. Občas zahrála příjemná hudba, která se bohužel spouštěla pouze na skript, a tak si jí člověk moc neužil. Ovšem v konečných titulcích byla fakt povedená.

Něco k málo k záporům hry. Místy se mi zdálo ovládání takové neohrabané, jako přesně namířit na danou věc, než se objeví tlačítko aktivace, skákat se dá jen přes určené překážky, což je sice pochopitelné, aby se hráč nedostal někam, kde nemá, ale i tak to ráda prostě nemám. A na závěr, co mi vadilo, tak byly místy rušivé rozhovory s Delilah, protože jsem se prostě chtěla jen toulat krajinou a být sama, ale občas to prostě nešlo :)