FlatOut2 byla taková ta hra, kterou jste sehnali s časákem a následně jste se do ní zamilovali. Je to brutálně zábavná arkáda s nikdy nenudícími destrukcemi, variantami závodních režimů a v poslední míře vám občas i pocuchá nervy. Závodit můžete ve 3 kategoriích a jedné speciální (mišmaš všech ostatních). Až nechutně dobrou ovladatelnost si můžete vyzkoušet na tratích ve vidlákově, městě a na závodních okruzích. Tratě jsou na jedné mapě a na ní často využívají jiné cesty nebo se jede v protisměru, stejně tak to platí i pro město. Nechybí ani derby, se kterými pak zjistíte, že jste tajně psychopati, protože najebat to čelně do druhého auta ve stovce je prostě blaho! Specialitkou
jsou mini-hry, které nelze definovat jinak, než slovem crazy! Kromě pár mini-her nejde o extra výzvu, ale pobaví a vytáhne z FlatOutu pár procent navíc.
Ve vozovém parku máte v každé kategorii cca 15 aut, kterým lze změnit barvu (na což chlapci neupozornili) a jdou vytunit. Bohužel ne vzhledem, ale pouze atributy. Samotné závodění se pak odvíjí od toho, jestli máte rachotinu s předním, zadním nebo náhonem 4x4. U těch se zadním se může stát, že vám občas s pusy vyletí nějaká ta kurva, piča. Jízda samotná je pak lahůdka a kdy se vám povede v posledním kole řezat zatáčky jak mistr a dostat se na první místo, pouštíte s radostí další závod. V opačném případě nepřestanete kroutit hlavou nad tím, že vás silniční kužel vystřelil 10 metrů do vzduchu. S destrukčního hlediska je toho spousta a ta spousta vám kolikrát i posere jinak hladký závod. Vašich 7 konkurentů je pak jen třešnička. Každý má svou "řidičskou osobnost" a hlavně paměť kolizí. Naperte Malcova do stromu, on vám to vrátí. Alespoň máte pocit, že je ta hra živá. Není to žádný závodní Dark Souls, ani simulátor, je to prostě neskutečná zábava s ještě stále dobrou grafikou a bezchybným rockovým soundtrackem, který vás kolikrát dostane z osmého místa na to první během jediného kola. Audioslave, Papa Roach, Nickelback či Rise Against, to jsou skupiny, které jsem díky této boží hře začal poslouchat.
Herní výzva 2018 - Válka periferií
jsou mini-hry, které nelze definovat jinak, než slovem crazy! Kromě pár mini-her nejde o extra výzvu, ale pobaví a vytáhne z FlatOutu pár procent navíc.
Ve vozovém parku máte v každé kategorii cca 15 aut, kterým lze změnit barvu (na což chlapci neupozornili) a jdou vytunit. Bohužel ne vzhledem, ale pouze atributy. Samotné závodění se pak odvíjí od toho, jestli máte rachotinu s předním, zadním nebo náhonem 4x4. U těch se zadním se může stát, že vám občas s pusy vyletí nějaká ta kurva, piča. Jízda samotná je pak lahůdka a kdy se vám povede v posledním kole řezat zatáčky jak mistr a dostat se na první místo, pouštíte s radostí další závod. V opačném případě nepřestanete kroutit hlavou nad tím, že vás silniční kužel vystřelil 10 metrů do vzduchu. S destrukčního hlediska je toho spousta a ta spousta vám kolikrát i posere jinak hladký závod. Vašich 7 konkurentů je pak jen třešnička. Každý má svou "řidičskou osobnost" a hlavně paměť kolizí. Naperte Malcova do stromu, on vám to vrátí. Alespoň máte pocit, že je ta hra živá. Není to žádný závodní Dark Souls, ani simulátor, je to prostě neskutečná zábava s ještě stále dobrou grafikou a bezchybným rockovým soundtrackem, který vás kolikrát dostane z osmého místa na to první během jediného kola. Audioslave, Papa Roach, Nickelback či Rise Against, to jsou skupiny, které jsem díky této boží hře začal poslouchat.
Herní výzva 2018 - Válka periferií
God of War Ragnarök
Pro: Destrukční model, herní režimy, soundtrack, zábava jak cip
Proti: Auto někdy rozhází i smítko, nesnáším Jacka Bantona