Jaká jiná hra by si zasloužila můj první komentář a stoprocentní hodnocení než HoMAM III? Hra, u které jsem strávil stovky hodin. Hra, která i po x letech překonává drtivou většinu současných her ve všem krom grafiky. Skvěle vyvážená hra s dokonalou návykovou hratelností. Hra, která bla odborníky označená jako nejspíše nejlepší hra, která kdy vyšla.
Myslím, že představovat co je to HoMaM neá úplně smysl. Zkrátka je to tahová strategie, kde se hráči střídají ve svých tazích. Při tazích ovládají své hrdiny, kterým mohou přiřadit až sedm druhů jednotek libovolného počtu. A také se hráči starají o své hrady. Jsou to poměrně jednoduché principy, a přesto hra není jednoduchá či primitivní. U mnohých kampaní se zapotí i zkušení hráči. A často rozhodnutí či chyba udělaná na začátku kampaně může mít velký vliv v jejím pokračování.
V čem je hra dokonalá je jednoznačně hratelnost. Kdo by neznal staré známé "Ještě kolo a končím" které se protáhne i na pár hodin. Hra je velmi dobře vyvážená co se týče frakcí, i když některé mi přišly lehce slabší (barbaři). Grafika je velmi líbivá a barevná, hudba podkresluje hraní, i když po delším hraní se stane repetetivní, k čemuž ale po stovkách odehraných hodin dojde u každé hry.
Jedním z hlavních pilířů znovuhratelnosti jsou samostatně scénáře. Do hry je implementován generátor náhodných map, v podstatě to tedy znamená, že můžete odehrát nekonečně mnoho jiných scénářů. Z mé zkušenosti jsou ale lepší předem připravené mapy a scénáře, které si drží velmi vysoký standard. Dobré jsou také scénáře připravené fanoušky díky generátoru mapy, kde si každý může vytvořit vlastní mapu a příběh pomocí lehkých skriptů.
Co hru posouvá ještě na další level je multiplayer. Právě možnost hrát až v osmi lidech na jednom přístroji stojí hráče spoustu hodin. A zábavy. Spoustu zábavy. Ideální je promítačka, velké plátno a dobrá parta. Není nutnost mačkat se u jedné klávesnice, jak to bývá u jiných multiplayerových her hraném na jednom počítači. A pokud nemáte přátele, se kterými byste se sházeli hrát doma, je tu také možnost hrát po síti. A to jak s přáteli, tak s cizími lidmi.
Když to tedy shrnu, hra je nadčasová díky geniální hratelnosti/znovuhratelnosti a svojí otevřenosti, kde si hráči mohou volně tvořit vlastní obsah. Celkovou atmosféru dodává podmanitá grafika a hudba a příběh. A k tomu všemu ještě skvěle udělaný multiplayer. Není zda snad nic, co by se dalo vytknout, hra je i v roce 2018 stále stejně hratelná.
Myslím, že představovat co je to HoMaM neá úplně smysl. Zkrátka je to tahová strategie, kde se hráči střídají ve svých tazích. Při tazích ovládají své hrdiny, kterým mohou přiřadit až sedm druhů jednotek libovolného počtu. A také se hráči starají o své hrady. Jsou to poměrně jednoduché principy, a přesto hra není jednoduchá či primitivní. U mnohých kampaní se zapotí i zkušení hráči. A často rozhodnutí či chyba udělaná na začátku kampaně může mít velký vliv v jejím pokračování.
V čem je hra dokonalá je jednoznačně hratelnost. Kdo by neznal staré známé "Ještě kolo a končím" které se protáhne i na pár hodin. Hra je velmi dobře vyvážená co se týče frakcí, i když některé mi přišly lehce slabší (barbaři). Grafika je velmi líbivá a barevná, hudba podkresluje hraní, i když po delším hraní se stane repetetivní, k čemuž ale po stovkách odehraných hodin dojde u každé hry.
Jedním z hlavních pilířů znovuhratelnosti jsou samostatně scénáře. Do hry je implementován generátor náhodných map, v podstatě to tedy znamená, že můžete odehrát nekonečně mnoho jiných scénářů. Z mé zkušenosti jsou ale lepší předem připravené mapy a scénáře, které si drží velmi vysoký standard. Dobré jsou také scénáře připravené fanoušky díky generátoru mapy, kde si každý může vytvořit vlastní mapu a příběh pomocí lehkých skriptů.
Co hru posouvá ještě na další level je multiplayer. Právě možnost hrát až v osmi lidech na jednom přístroji stojí hráče spoustu hodin. A zábavy. Spoustu zábavy. Ideální je promítačka, velké plátno a dobrá parta. Není nutnost mačkat se u jedné klávesnice, jak to bývá u jiných multiplayerových her hraném na jednom počítači. A pokud nemáte přátele, se kterými byste se sházeli hrát doma, je tu také možnost hrát po síti. A to jak s přáteli, tak s cizími lidmi.
Když to tedy shrnu, hra je nadčasová díky geniální hratelnosti/znovuhratelnosti a svojí otevřenosti, kde si hráči mohou volně tvořit vlastní obsah. Celkovou atmosféru dodává podmanitá grafika a hudba a příběh. A k tomu všemu ještě skvěle udělaný multiplayer. Není zda snad nic, co by se dalo vytknout, hra je i v roce 2018 stále stejně hratelná.
Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder
Pro: Hratelnost, znovuhratelnost, otevřenost, multiplayer, kampaně, vyváženost, atmosféra, nadčasovost
Proti: Závislost