První Zaklínač je v komunitě fanoušků Sapkowského světa tak trochu kult. Nechápal jsem proč, každopádně bych si nemohl říkat fanda Zaklínače, kdybych projel pouze Divoký Hon. První věcí je samozřejmě grafika. Ta je právě dost "meh" a když to srovnáte s o rok starším Crysis, není sporu o tom, že skrz tuto stránku hra nezískala chválu, o které jste slyšeli. Trissiny nalejvárny jsou nepochopitelně nízko, což je podivné, protože ostatním ženštinám visí tak akorát. Charaktery mají navíc pouze několik modelů tváří. Extrémních detailů se taky nedočkáte, ale aspoň je to tak osobité. Díky absenci živých barev vývojáři alespoň nastínili pořádně chmurnou atmosféru, která podle mě prvního Zaklínače dobře charakterizuje.

Z herního hlediska bych to neviděl taky nějak valně. Celý soubojový systém spočívá v kliknutí ve správný okamžik. Občas přepnout na správný bojový styl z celkových 3 možností nebo zvolit správně znamení. I tak jsem měl občas problémy, ale zvyknout se na to dá. Na bojový systém navazují talenty, u nichž je někdy důležité prostě vědět, do čeho bod vložit. Např. bylinkářství, bez kterého si prostě neuvaříte ani hovno, když nevíte, co je která rostlina. Dále oleje a podobně. Jednoduše by si začátečník mohl říct: "Však ty šmejdy usekám xmrti, ne? Na co volej..." No... neusekáte. ALE! Dá se na to zvyknout a postupně tomu přijdete na chuť a nakonec budete házet saltíčka jak pán zaklínač.

Hra jako taková, je docela dost dlouhá. Hlavní dějová linka probíhá stylem pátrání a zároveň objevujete věci z Geryho minulosti. Do toho se vám plete dost vedlejších úkolů, či zakázek a kostkovým pokerem samozřejmě nepohrdnete (hudba je u něj mistrovská). Ač se zdál v průběhu hry příběh spíše osobní, má nakonec krásný přesah až do Divokého Honu, což jen utužuje temnou atmosféru. Bohužel není na výběr z mnoha vybavení a za hru lze získat snad 3 equipy. Alespoň je získání nového meče nebo kalhotek o to uspokojivější.

Co mě ale po 2, 3 kapitolách přestalo bavit, bylo chození. V prvním díle není Geralt zaklínačem, zabijákem nestvůr, ale turistou profesionálem. Při plnění úkolů jsem nachodil snad světelný rok. Taky mi občas padaly vlasy z toho, že některé souboje byly prostě o štěstí a ne o schopnostech hráče. Bestie nebo Kostěj mi málem uhnali infarkt a to jsem mladík a hrál jsem na normal. Asi git gud... Jinak jde ale o atmosférickou hru, s příhodným soundtrackem a naprosto geniálním českým dabingem (schovejte ženský..). Zaklínač nemusí být nutně skvělá hra, ale právě tyto jeho atypické prvky jej dělají pro mnohé kultovní záležitostí. A já souhlasím, ač mám pár výtek. Je to totiž srdcová záležitost a pro fandu zaklínačského světa dvojnásob.

Herní výzva 2018 - Lidem vstup zakázán