Dungeon Siege je jedním z prvních akčních RPG, které mělo být nástupcem Diabla II a jeho datadisku Lord of Destruction. Podle některých se tak stalo, ale podle mě určitě ne. Jako nástupce nebo spíše pokračovatele legendárního titulu Blizzardu bych viděl spíše Divine Divinity, jež kráčí ve stejných šlépějích.

Na začátku jsem se v roli ne zrovna ukecaného rolníka či rolnice musel vypořádat s potvorami, které napadli mou osadu a následně jsem se vydal zjistit, odkud tyto bestie přišly. Hned z kraje jsem si všiml značné linearity, ale vzhledem k neokoukanému okolnímu prostředí mi až tolik nevadila.

Lokace jsou opravdu povedené a příhodně se střídají, kdy se po zelených lesích dostanu přes podzemní kobky, doly a jeskyně do zasněžených oblastí, a pak ještě mimo jiné následují močály, kanály s roboty či pouště. Při tom projdu městem a v okolí cest se dá narazit na kupce a postavy, které jsou ochotny mě doprovázet.

Musím se přiznat, že jsem skončil v některé z ledových jeskyní. Pak už mě to prostě přestalo bavit. Nepřispíval tomu ani boj, ve kterém je ze začátku téměř nemožné zemřít, protože když některá z postav padne a alespoň někdo z družiny přežije, tak se zase zvedne na nohy a peláší dál a i družinu samotnou jsem začal nesnášet.

Určitě nemůžu říci, že vývojáři udělali všechno špatně. Začátek se mi líbil, muly na tahání nalezených předmětů byly parádní a i některé z již zmíněných lokací byly skvěle navržené, ale chybělo tomu něco, co by mě hnalo dál.