Arma 3 je nejmladším přírůstkem do rodiny taktické akce od české Bohemia Interactive, jejíž série válečných simulátorů započala už v roce 2001 vydáním původní Operace Flashpoint. Samotného mě zajímalo, co přináší do této chvíle nejnovější Arma oproti svým starším sourozencům. A odpověď? Těžko vylíčit tak komplexní věc v několika jednoduchých větách.

Pokud si dobře vzpomínám, tak Arma 3 vyšla v nehotové verzi. V době, kdy hra přišla do prodeje, tak takřka herně nic nenabízela. Hlavní kampaň chyběla a vývojáři slibovali její dodání ve formě bezplatného DLC (alespoň tak si to pamatuju). Co hra v té době nabízela? Byl hotový engine, možnosti, veškeré nástroje a prostředí, ale celá hra byla vesměs bez hratelného obsahu, což bylo v té době stěžejním terčem kritiky. Kritiky natolik silné, že se hře dostávalo špatného hodnocení aniž by kdokoli měl možnost si ji pořadně zahrát. Tvůrcům a vydavateli se tento krok moc nevyvedl, nicméně dnes s odstupem času už nemá smysl toto moc řešit. Rok 2018, necelých 5 let po vydání jsem se rozhodl na hru vrhnout.

Jestli je něco, co sérii Arma odlišovalo od ostatních her, pak to byl vždy neskutečný smysl pro detail a hlavně pro reálné ztvárnění toho, co hráč ve hře vidí, slyší, dělá. Každý jednotlivý aspekt počínaje zbraněmi a jejich charakteristikou, způsobem, jakým je do hry přenesen model velení po vzoru skutečných vojensko-taktických scénářů, je až zarážející. Ne nadarmo strávili vývojáři stovky/tisíce hodin přípravou a konzultacemi se skutečnými odborníky na ten či onen aspekt. Pokud jen něco, co je na hře vidět, pak je to mravenčí práce na skutečných vojenských reáliích a jejich přenesení do hry. Není to jen "hra na vojáky", je to přenesení reálných scénářů se vším všudy do virtuálního herního prostředí s maximálním smyslem pro detail.

Co bohužel už není tak slavné, je základní herní kampaň. Není špatná, ale na můj vkus se ani zdaleka nesnaží vytěžit potenciál toho, co simulátor války dokáže nabídnout. Potenciál toho, co vývojáři do enginu připravili zůstává z velké části nevyužitý, neboť singleplayerová kampaň nenabízí nic moc jiného, než celou hru z pohledu jednoho pěšáka. Opět, děj kampaně není špatný a samotnému o sobě mu nejde nic moc vytknout, nicméně pokud hráč očekává, že se přenese (mimo jiné) do role velitele tanku, mechanizované pěchoty, průzkumného nebo bitevního vrtulníku (atd. atd.), pak si může nechat zajít chuť - žádnou z těchto možností se v hlavní kampani nedočkáte. Což na jednu stranu nemusí vadit každému, ale vzhledem k potenciálu hry je to obrovská škoda.

Nelze Armě 3 a potažmo vývojářům z Bohemky upřít skutečnost, že ještě dnes po pěti letech aktivně přidávají nový content ve formě DLC, který sice není zdarma, na druhou stranu přidává do hry to, co fajnšmekrům tak chybělo. Přibylo několik menších kampaní, které do hry přidávají nové scénáře, které konečně mohou nabídnout simulátor války z jiných perspektiv než z pohledu "pěšáka". Oproti běžným (tanky, vrtulníky, speciální jednotky, mechanizovaná pěchota) lze zmínit i kampaň čistě civilní - Laws of War (odstraňovaní následků války - hledání a zneškodňování min). Nechybí nové mise či výzvy a samozřejmostí je také celá řada multiplayerových scénářů. Jediná škoda je, že většina tohoto obsahu nad rámec základní hry je ve formě placených DLC.

Abych nezapomněl, ovládání bezpilotních zařízení a jejich uplatnění v boji přináší takřka úplně novou perspektivu. Navíc v misích, které jsou kombinované, takže k jejich úspěšnému odehrání je zapotřebí klíčová souhra několika různých jednotek, přičemž každá má jinou roli a specializaci. Hráč si tak může vyzkoušet rozsáhlou misi z několika perspektiv, kdy jeho úkoly budou diametrálně odlišné, ale neméně důležité pro její úspěch. Za zmínku stojí také posun a vypilování herních mechanik z předchozích dílů, za což patří klukům z Bohemia Interactive palec nahoru.

Arma 3 je v současné době kvalitním simulátorem války, nezanedbatelnou vadou na kráse však zůstává, že hodně té "dobré muziky" nabízí až placená DLC, která celou hru staví na úplně jinou úroveň, než jakou nabízí skromná hlavní kampaň s nevyužitým potenciálem. Navzdory tomu všemu, těch necelých devadesát hodin, které jsem nad hrou strávil byl královsky prožitý čas. Stálo to často nervy, neustálé opakování, nicméně prožitek z úspěšně odehrané hry vždy zvítězil. A co hlavně, hra stále dokázala nabídnout něco nového - nové perspektivy, role, scénáře.